Wikipedista:Kyberz/Pískoviště
| Kozácký stan | |
|---|---|
| Země |  Německá říše |
| Druh vojska | jízda |
| Typ | vševojskový kozácký nepravidelný útvar s nevojenskou částí |
| Funkce | protipartyzánský boj, bojová jednotka |
| Posádka | Lienz |
| Velitelé | Sergej Vasilijevič Pavlov do 17. července 1944 Timofej Ivanovič Domanov do konce května 1945 |
| Nadřazené jednotky |  wehrmacht KONR |
| Účast | |
| Války | Druhá světová válka |
| Mise | boj za svobodu kozáctva |
| Bitvy | protipartyzánské boje v Bělorusku, Jugoslávii a Itálii |
Kozácký stan (rusky Каза́чий стан) byla vojenská organizace v druhé světové válce, která sdružovala různé kozácké útvary ve wehrmachtu. Kozácký stan v sobě zahrnoval kromě vojenských i civilní části a osoby - rodiny kozáků, uprchlíky a další. Vznikl po napadení SSSR a jeho činnost byla ukončena v květnu 1945 v anglickém zajetí.
Vznik útvaru
Hlavní správa kozáckých vojsk
Dne 31. března 1944 byla založena v Berlíně a jejím cílem byla péče o kozácké vojsko obdobně jako předrevoluční Rada Svazu kozáckých vojsk při ministerstvu války v Petrohradě[1]. V čele obnovené správy stál Pjotr Nikolajevič Krasnov. Donské vojsko zastupoval Sergej Vasilijevič Pavlov, těrské vojsko Nikolaj Lazarevič Kulakov, ale u kubáňského vojska vznikl spor, kdo je jeho polním atamanem[1].
V ní působili Semjon Nikolajevič Krasnov.
Další kozácké útvary
XV. kozácký jezdecký sbor
1. kozácká jezdecká divize byla reorganizována na jezdecký sbor se dvěma kozáckými jezdeckými divizemi, jednou pěší brigádou a záložním plukem. Do britského zajetí upadl na rakouském území poblíž města Klagenfurt, kde ho britské síly předaly sovětům[2]. Velitelem byl Helmuth von Pannwitz a náčelníkem štábu byl Ivan Nikitič Kononov.
4. kozácký sbor
4. kozácký sbor nebyl operačním útvarem, ale administrativním střediskem, které mělo na starosti péči o kozáky na Atlantském valu. Po vylodění v Normandii v roce 1944 padly do spojeneckého zajetí. Následně byli zajatí kozáci dopraveni lodním transportem do Murmanska, odkud byli rozvezeni do sovětských táborů nucených prací. Osud členů tohoto sboru předznamenal osudy dalších[2].
Citace
Citace 3[3].
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Казачий стан na ruské Wikipedii.
- ↑ a b AUSKÝ, Stanislav. Kozáctvo: poslední nástup a zánik. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 255 s. ISBN 80-204-0993-9. S. 109, 122.
- ↑ a b AUSKÝ, Stanislav. Dobrovolníci Evropská politika a druhá světová válka. 1. vyd. Praha: Dita, 2002. 285 s. ISBN 80-85926-35-0. S. 221.
- ↑ SOLŽENICYN, Aleksandr Isajevič. Souostroví Gulag: 1918-1956 : pokus o umělecké pojednání, 1. díl, I.-II. část. 1. vyd. Praha: OK Centrum, 1990. 356 s. ISBN 80-900270-0-8. S. 148-149.
Externí odkazy
- .