Wikipedista:Kyberz/Pískoviště2
| Ruský ochranný sbor | |
|---|---|
 Znak jednotky | |
| Země |  Německá říše |
| Druh vojska | pěchota |
| Velikost | 17 090 mužů |
| Přezdívka | Ruský ochranný korpus |
| Velitelé | Michail Fjodorovič Skorodumov Boris Alexandrovič Štejfon |
| Účast | |
| Války | Druhá světová válka |
| Mise | boj proti bolševismu |
| Bitvy | protipartyzánské operace |
Ruský ochranný sbor (rusky ) byl ruský vojenský útvar v druhé světové válce, kde bojoval proti jugoslávkým partyzánům a četnikům. Na konci války byl začleněn do ROA a střetl se s Rudou armádou.
Vznik útvaru
ROS byl zformován v Bělehradě po porážce Jugoslávie v roce 1941[1] z bílých emigrantů. Sbor se skládal ze zbytků ruské Wrangelovy krymské armády, která se na Balkán stáhla v letech 1921-1922. Zbytek cca 10% sboru tvořili dobrovolníci z řad ruské mládeže v emigraci. V průběhu války byl ROS doplňován také sovětskými válečnými zajatci.
Hlavním důvodem zformování ROS byla vlna vražd ruských bílých emigrantů v létě 1941 a jejich rodin provedená srbskými partyzány. Ti totiž zastávali názor, že jugoslávskou královskou armádu Němci rozdrtili díky bílým emigrantům. Příslušníci Ruského vševojenského svazu totiž vyučovali na jugoslávských vojenských školách a určovali tak povahu výstavby armády. Po napadení Jugoslávie pak na základě výzvy vstoupili do jugoslávské královské armády a aktivně se tak přičinili o porážku. Generál major Michail Fjodorovič Skorodumov převzal iniciativu a 12. září 1941 vydal po souhlasu německého velení rozkaz k vytvoření ruského sboru na ochranu emigrantů. Proto název ochranný sbor.
Na podzim 1941 velitel ROS generál Skorodumov o své vůli vyhlásil mobilizaci do ROS a vydával politická prohlášení o návratu do Ruska, což se nelíbilo německým úřadům a ty ho 14. září 1941 nechaly zatknout gestapem. 15. září 1941 se proto stal velitelem ROS Boris Alexandrovič Štejfon, který dokončil jeho formování. Výsledný stav jednotky byl celkem 11 197 mužů. Jejich příslušnost podle zemí, ve kterých emigranti do té doby žili:
- 3 198 ze Srbska,
- 272 z Chorvatska,
- 5 067 z Rumunska,
- 1 961 Bulharska,
- 288 z Maďarska,
- 58 z Řecka,
- 19 z Polska,
- 8 z Lotyšska,
- 7 z Německa,
- 3 z Itálie,
- 2 z Francie,
- 314 z bývalých sovětských válečných zajatců.
Vojáci byli rozděleni do 11 pluků, z nichž 1 byl kozácký[1].
Состав корпуса
ROS vznikl ihned po okupaci Jugoslávie a byl vyzbrojen trofejními zbraněmi z Československa[1].
Jeho úkolem byl boj s partyzány a ochrana komunikací.
Celkem ve sboru sloužilo 17 tisíc lidí. Jednalo se tak o největší bílou emigrantskou formaci, která sloužila ve Wehrmachtu.
30.11.1942 byl ROS speciálním rozkazem začleněn do struktury Wehrmacht.
V roce 1944 velel ROS v operaci zaměřené proti partyzánům vedených Titem. S přiblížením fronty na podzim 1944 a v roce 1945 se sbor pod jeho vedením zúčastnil bojů se sovětskou 57. armádou a na frontě byl nasazen v německé Armádní skupině Jihovýchod[1]. Bojoval společně s útvary slovinských dobrovolníků a 15. kozáckým jezdeckým sborem.
ROS v bojích sloužil jako zadní voj a utrpěl značné ztráty. V zimě 1944 - 1945 se Štejfon dohodl s generálem Vlasovem na zařazení ROS do sestavy Ruské osvobozenecké armády.
Po smrti Štejfona se velitelem stal A. I. Rogožin[1].
Velikost a ztráty sboru
Celkový počet těch, kteří prošli ROS je stanoven na 17 090 osob. Za celé období měl sbor ztráty 11 506 osob:
- zabito a zemřelo - 1 132,
- pohřešováno - 2 297,
- zraněno - 3 280,
- evakuováno pro nemoc a propuštěno - 3 740,
- odešlo bez povolení - 1 057.
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Русский корпус na ruské Wikipedii.
Externí odkazy
- f