Wikipedista:Kyberz/Pískoviště2
| Radoslav Kazimírovič Ostrovskij | |
|---|---|
 Mezi roky 1941 - 1944 | |
První Prezident  Běloruské ústřední rady | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: prosinec 1943 | |
| Prezident | Běloruské ústřední rady |
| Ve funkci: 1974 – 1976 | |
| Prezident | Běloruské ústřední rady v exilu |
 Běloruská lidová republika Ministr školství | |
| Ve funkci: 1920 – 1920 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Běloruska |
| Narození | 25. října 1887 Zapolje, Minská gubernie,  Ruské impérium |
| Úmrtí | 17. října 1976 (ve věku 88 let) Berrien County (Michigan),  USA |
| Místo pohřbení | South River, New Jersey |
| Národnost | Běloruská |
| Občanství | Ruské impérium
USA |
| Profese | učitel |
Radoslav Kazimírovič Ostrovskij[pozn. 1](bělorusky Радаслаў Казіміравіч Астроўскі, narozen 25. října 1887 v Zapolje v Minské gubernii, Ruské impérium – zemřel 17. října 1976 v Benton-Harbor, Berrien County, USA) byl běloruský politik, který v době německé okupace Běloruska zastával úřad prezidenta Běloruské ústření rady.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině statkáře, který vlastnil panství u Slucka. Studoval na gymnáziu ve Slucku, ze kterého byl vyloučen za účast na revolučních událostech v letech 1905 - 1907. V roce 1908 byl přijat na Matematickou fakultu na Petrohradské státní univerzitě. V roce 1911 byl zatčen za účast na studentských nepokojích a byl uvězněn. Po propuštění byl znovu přijat na univerzitu, ale v průběhu studia přestoupil na Tartuskou univerzitu. Na ní dokončil studia na fyzikálně-matematické fakultě. Po jejím ukončení působil jako učitel v Čenstochové v tehdejším ruské části Polska[pozn. 2] a také v Minsku. V letech 1915 - 1917 působil na Minském učitelském institutu.
Po únorové revoluci v roce 1917 se stal komisařem Prozatímní vlády ve Sluckém újezdu. V září téhož roku založil Slucké běloruské gymnázium a stal se jeho ředitelem.
Postavil se proti říjnové revoluci v roce 1917. Jako delegát Prvního všeběloruského sjezdu obhajoval nezávislost Běloruska. Sjezd uznal právo běloruského lidu na sebeurčení a demokratickou formu vlády. 17. prosince 1917 byla budova, ve které se konal sjezd, obklíčena rudými jednotkami, organizátoři sjezdu byli zatčeni a samotný sjezd byl rozpuštěn. Po vzniku Běloruské lidové republiky na krátký čas v roce 1920 zastával pozici ministra školství. V roce 1920 se zúčastnil povstání proti bolševikům ve Slucku. Po neúspěchu bojů se přesunul se zbytky běloruských jednotek na polské území.
V západním Bělorusku
[editovat | editovat zdroj]Po pádu Běloruské lidové republiky se v roce 1921 přestěhoval do Vilniusu, kde působil jako ředitel běloruského gymnázia. V únoru 1924 inicioval vytvoření Svazu polsko-běloruského partnerství. Po jeho rozpadu spolupracoval Běloruskou komunistickou stranou (bolševiků) a s Komunistickou stranou západního Běloruska[pozn. 3] (bělorusky Камуністычная партыя Заходняй Беларусі). V tělocvičně gymnázia dohlížel na podzemní Komsomol.
V letech 1925 - 1926 byl místopředsedou Běloruského dělnicko-rolnického sdružení (bělorusky Беларуская сялянска-работніцкая грамада) a také ředitelem Běloruské družstevní banky. V roce 1926 vstoupil do Komunistické strany západního Běloruska
Na konci roku 1943 vznikla v hlavním městě Minsku Běloruská ústřední rada, v jejímž čele stanul Radoslav Ostrovskij[1].
V březnu 1944 byla činnost Běloruské ústřední rady potvrzena německou okupační správou[1].
Na Ostrovského výzvu k obraně svobodného Běloruska se přihlásilo 30 000 dobrovolníků[1].
Bělorusko bylo 1. dubna 1944 vyčleněno z Říšského komisariátu Ostland a tím se Ostrovskému dostalo pozice prezidenta státu se zvláštním statusem[1].
Ostrovskij se také podílel na založení dobrovonické 30. granátnická divize SS (1. běloruská)[2].
Ostrovskij odmítal spolupráci s Vlasovem v jeho hnutí, protože byl přesvědčen o nutnosti vzniku samostatného Běloruska[2].
| „ | Bohužel lidé, kteří mají svobodnou vůli, si tohoto práva neváží. V celé historii lidstva dochází k periodické fyzické likvidaci lidí. Naštěstí zatím žádná síla nedokázala zničit lidského ducha. Duch člověka a tím spíše duch lidu se svým nejvyšším ideálem je nesmrtelný a neporazitelný. Lze se dopouštět násilí a bezpráví pomocí fyzické síly, lze se po určitou dobu vysmívat a urážet nevinné, ale dříve nebo později pravda zvítězí a spravedlnost začne všemocně vítězit. | “ |
| — Radoslav Kazimírovič Ostrovskij (druhý všeběloruský sjezd, 1944), Wikicitáty | ||
Radoslav Ostrovskij na dobových fotografiích
[editovat | editovat zdroj]-
Inspekce jednotky běloruské policie na okupovaném území Běloruska (mezi roky 1942-1943)
-
Radoslav Ostrovskij mluví na shromáždění, 1944
-
Radoslav Ostrovskij a Reichsführer-SS Heinrich Himmler
-
Radoslav Ostrovskij na oblálce časopisu Bělorusko na stráži číslo 5, ročník 1944
-
Kurt von Gottberg a Radoslav Ostrovskij při přísaze BKA, 25. březen 1944
-
Pohřeb Václava Ivanovského, 1943
-
Radoslav Ostrovskij vystupuje na prvním zasedání Běloruské ústřední rady
Další fotografie
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Je také uváděn přepis Radslaw Ostrowski
- ↑ Velká část Polska včetně Varšavy byla před 1. světovou válkou součástí Ruského impéria.
- ↑ V té době bylo Bělorusko rozděleno mezi SSSR a Druhou polskou republiku.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Островский, Радослав Казимирович na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c d AUSKÝ, Stanislav. Dobrovolníci Evropská politika a druhá světová válka. 1. vyd. Praha: Dita, 2002. 285 s. ISBN 80-85926-35-0. S. 96.
- ↑ a b RICHTER, Karel. Případ generála Vlasova. 1. vyd. Praha: Panaroma, nakladatelsví a vydavatelství, 1991. 392 s. ISBN 80-7038-227-9. S. 237.