Wikipedista:Kyberz/Pískoviště2

Ruský ochranný sbor
Znak jednotky
Země	Německá říše Německá říše
Druh vojska	pěchota
Velikost	17 090 mužů
Přezdívka	Ruský ochranný korpus
Velitelé	Michail Fjodorovič Skorodumov Boris Alexandrovič Štejfon
Účast
Války	Druhá světová válka
Mise	ochrana ruských emigrantů
Bitvy	protipartyzánské operace

Ruský ochranný sbor (rusky ) byl ruský vojenský útvar v druhé světové válce, kde bojoval proti jugoslávkým partyzánům a četnikům. Na konci války byl začleněn do ROA a střetl se s Rudou armádou.

Vznik útvaru

ROS byl zformován v Bělehradě po porážce Jugoslávie v roce 1941 z bílých emigrantů. Sbor se skládal ze zbytků ruské Wrangelovy krymské armády, která se na Balkán stáhla v letech 1921-1922. Zbytek cca 10% sboru tvořili dobrovolníci z řad ruské mládeže v emigraci. V průběhu války byl ROS doplňován také sovětskými válečnými zajatci.

Hlavním důvodem zformování ROS byla vlna vražd ruských bílých emigrantů v létě 1941 a jejich rodin provedená srbskými partyzány. Ti totiž zastávali názor, že jugoslávskou královskou armádu Němci rozdrtili díky bílým emigrantům. Příslušníci Ruského vševojenského svazu totiž vyučovali na jugoslávských vojenských školách a určovali tak povahu výstavby armády. Po napadení Jugoslávie pak na základě výzvy vstoupili do jugoslávské královské armády a aktivně se tak přičinili o porážku. Generál major Michail Fjodorovič Skorodumov převzal iniciativu a 12. září 1941 vydal po souhlasu německého velení rozkaz k vytvoření ruského sboru na ochranu emigrantů. Proto název ochranný sbor. ROS byl vyzbrojen trofejními zbraněmi z Československa.

15. září 1941 se proto stal velitelem ROS Boris Alexandrovič Štejfon, který dokončil jeho formování. Výsledný stav jednotky po formování byl celkem 11 197 mužů. Vojáci byli rozděleni do 11 pluků, z nichž 1 byl kozácký. Jejich příslušnost podle zemí, ve kterých emigranti do té doby žili:

Hostitelská země	Počet vojáků
Srbsko	3 198
Chorvatsko	272
Rumunsko	5 067
Bulharsko	1 961
Maďarsko	288
Řecko	58
Polsko	19
Lotyšsko	8
Německo	7
Itálie	3
Francie	2
Okupované části SSSR	314

Vývoj útvaru

Stejnokroje vojáků byly podle jugoslávské královské armády, ale byly doplněny ruskými insigniemi. Na čepice byly připevněny carské kokardy. Zpočátku byl výcvik prováděn podle předpisů platných v carské armádě, ale s ohledem na vývoj moderního válčení bylo nutné přejít na předpisy Rudé armády.

Zpočátku byl ROS podřízen německé okupační správě v Srbsku, následně byl 30. listopadu 1942 speciálním rozkazem začleněn do struktury wehrmachta byly zavedeny německé vojenské předpisy, stejnokroje a německá označení. Vojáci ROS museli přísahat věrnost Vůdci. Velení zůstalo ruské a jako vojenský jazyk se používala ruština.

Důstojnický sbor byl připravován v Prvním ruském kadetském korpusu knížete Konstantina Konstantinoviče, který v Jugoslávii existoval v letech 1920 - 1944. U každého pluku byla také kadetní rota pro výcvik nováčků.

Každý pluk měl tři prapory a čety:

• dělostřelectvo (2 polní děla ráže 75 mm),
• protitankové (2-3 protitanková děla 37 mm),
• ženijní,
• jezdecký,
• spojařský.

Prapor se skládal ze tří střeleckých rot (každá po 170 lidech, 16 lehkých a 2 těžké kulomety, 4 rotní minomety) a čety těžkých zbraní (4 těžké kulomety a 4 praporové minomety). Na velitelství sboru byli nemečtí spojaři pro řízení komunikace s německými jednotkami, v plucích a praporech byli němečtí styční důstojníci a v rotách a četách němečtí instruktoři.

Politické zaměření ROS

Vojáci a důstojníci pocházeli z řad bílých emigrantů, proto bylo politické zaměření ROS monarchistické. Cílem bylo, krom ochrany emigrantů v Jugoslávii, také svržení bolševismu v SSSR. Německo bylo považováno za spojeneckou sílu, protože bylo očekáváno, že ROS bude nasazen na východní frontě. Na podzim 1941 velitel ROS generál Skorodumov o své vůli vyhlásil mobilizaci do ROS a vydával politická prohlášení o návratu do Ruska, což se nelíbilo německým úřadům a ty ho 14. září 1941 nechaly zatknout gestapem. Přitížily mu i četné protinacistické výroky.

Obecně příslušníci ROS měli špatný vztah k nacistické ideologii a k ustašovcům, kteří se podíleli na masakrech zejména Srbů. S ustašovci se dokonce několikrát vojensky střetli jako pomstu za zabité civilisty.

Боевые действия

Jeho úkolem byl boj s partyzány a ochrana komunikací.

Celkem ve sboru sloužilo 17 tisíc lidí. Jednalo se tak o největší bílou emigrantskou formaci, která sloužila ve Wehrmachtu.

V roce 1944 velel ROS v operaci zaměřené proti partyzánům vedených Titem. S přiblížením fronty na podzim 1944 a v roce 1945 se sbor pod jeho vedením zúčastnil bojů se sovětskou 57. armádou a na frontě byl nasazen v německé Armádní skupině Jihovýchod. Bojoval společně s útvary slovinských dobrovolníků a 15. kozáckým jezdeckým sborem.

ROS v bojích sloužil jako zadní voj a utrpěl značné ztráty. V zimě 1944 - 1945 se Štejfon dohodl s generálem Vlasovem na zařazení ROS do sestavy Ruské osvobozenecké armády.

Po smrti Štejfona se velitelem stal A. I. Rogožin.

Velikost a ztráty sboru

Celkový počet těch, kteří prošli ROS je stanoven na 17 090 osob. Za celé období měl sbor ztráty 11 506 osob:

Způsob ztráty	Počet
Zabito a zemřelo	1 132
Pohřešováno	2 297
Zraněno	3 280
Evakuováno pro nemoc a propuštěno	3 740
Odešlo bez povolení	1 057

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Русский корпус na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• f

Portály: Východní dobrovolníci v boji proti SSSR | Druhá světová válka