Přeskočit na obsah

Čekání na Godota: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu
Robot: Opravuji 2 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.9.2
 
(Není zobrazeno 33 mezilehlých verzí od 21 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - kniha
'''''Čekání na Godota''''' je dnes již klasické [[absurdní drama]] [[Samuel Beckett|Samuela Becketta]] poprvé uvedené v roce [[1953]].
| název = Čekání na Godota
| původní název = ''En attendant Godot'' (francouzsky),<br>''Waiting for Godot'' (anglicky)
| překladatel = [[Jiří Kolář]]
| obrázek = Poster for drama performance of "Waiting for Godot".jpg
| popisek = Divadelní plakát ke hře
| autor = [[Samuel Beckett]]
| ilustrátor =
| obálku navrhl =
| země =
| jazyk = [[francouzština]],<br>[[angličtina]]
| edice =
| námět =
| žánr = [[divadelní hra]],<br>[[absurdní drama]]
| vydavatel =
| vydáno = [[1952]]
| česky vydáno = [[1964]]
}}
'''''Čekání na Godota''''' ([[Francouzština|francouzsky]] ''En attendant Godot'', [[Angličtina|anglicky]] ''Waiting for Godot'') je klasické [[absurdní drama]] [[Samuel Beckett|Samuela Becketta]]. Autor napsal hru ve [[Francouzština|francouzštině]] v období od října roku [[1948]] do ledna [[1949]]. Knižně byla hra vydána roku [[1952]] a poprvé uvedena 5. ledna roku [[1953]] v Théâtre de Babylone v [[Paříž]]i. Pro její první uvedení v angličtině roku [[1955]] v [[Londýn]]ě ji autor sám přeložil a opatřil podtitulem ''tragikomedie o dvou jednáních''.<ref>C. J. Ackerley a Stanley E. Gontarski: The Faber Companion to Samuel Beckett, Faber and Faber, Londýn: 2006, str.. 172.</ref><ref>C. J. Ackerley a Stanley E. Gontarski: The Faber Companion to Samuel Beckett, Faber and Faber, Londýn: 2006, str.. 620.</ref>


== Děj ==
== Děj ==
Drama tvoří pouze dvě dějství. Dekorace je omezena na jeden [[strom]], scéna je tvořena venkovskou cestou. Právě zde se setkávají dva tuláci, přátelé Estragon a Vladimír, z jejichž chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. Jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako [[Otrokářství|otrok]] veden na provazu. První z nich ztělesňuje vychloubačnou, až [[Sadismus a masochismus|sadistickou]] osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou.
Drama tvoří pouze dvě dějství. Dekorace je omezena na jeden [[strom]], scéna je tvořena venkovskou cestou. Právě zde se setkávají dva tuláci, přátelé Estragon a Vladimír, z jejichž chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. Jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako [[Otrokářství|otrok]] veden na provazu. První z nich ztělesňuje vychloubačnou, až [[Sadismus a masochismus|sadistickou]] osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou.
Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství.
Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství.

Druhé [[dějství]] pokračuje takřka opakováním dějství prvého. Jedinou změnou je, že brutální pán Pozzo přichází slepý a jeho život je závislý na Luckym, který je naopak němý. Na konci druhého dějství se opět objevuje chlapec a sděluje, že ani dnes pan Godot nedorazí. Estragon a Vladimír tedy odcházejí s tím, že přijdou opět zítra. Chtějí odejít, ale ani se nehnou.


Druhé [[dějství]] pokračuje takřka opakováním dějství prvého. Jedinou změnou je, že brutální pán Pozzo přichází slepý a jeho život je závislý na Luckym, který je naopak němý. Na konci druhého dějství se opět objevuje chlapec a sděluje, že ani dnes pan Godot nedorazí. Estragon a Vladimír tedy odcházejí s tím, že přijdou opět zítra. Chtějí odejít, ale ani se nehnou.
== Význam ==
== Význam ==
[[Soubor:Library Walk 24.JPG|náhled|Waiting for Godot - Library Walk, Manhattan]]
Hra má mnoho významových rovin. Chápejme ji jako tragické podobenství [[Absurdita|absurdity]] lidského údělu, jako důkaz, že jediným možným [[Smysl života (filosofie)|smyslem života]] je nesmyslné očekávání (jméno Godot připomíná anglický výraz pro [[Bůh|Boha]]: "God") a jediným způsobem, jak si svůj úděl ulehčit, je zabíjet [[čas]], jenž je mu vymezen. A zabíjet jej je možno a nutno jakkoliv. Hlavní protagonisté si odrážejí slova jako pingpongové míčky, jejich úkolem není tomu druhému něco sdělit, ale jen zaplnit co nejvíce ubíjejícího času.
[[Soubor:Esperando a Godot, Buenos Aires 1956.jpg|náhled|Uvedení hry roku 1956 v Buenos Aires.]]
[[Soubor:Waiting for Godot set Theatre Royal Haymarket 2009.jpg|náhled|Uvedení hry roku 2009 v Theatre Royal Haymarket ve Westminsteru.]]
Hra má mnoho významových rovin. Chápejme ji jako tragické podobenství [[Absurdita|absurdity]] lidského údělu, jako důkaz, že jediným možným [[Smysl života (filosofie)|smyslem života]] je nesmyslné očekávání (jméno Godot připomíná anglický výraz pro [[Bůh|Boha]]: „God“) a jediným způsobem, jak si svůj úděl ulehčit, je zabíjet [[čas]], jenž je mu vymezen. A zabíjet jej je možno a nutno jakkoliv. Hlavní protagonisté si odrážejí slova jako pingpongové míčky, jejich úkolem není tomu druhému něco sdělit, ale jen zaplnit co nejvíce ubíjejícího času.


Nejde o hru o rozbíjení sdělné funkce [[Jazyk (lingvistika)|jazyka]], ale hru o čekání. Vladimír a Estragon jsou tuláci, kteří se snad už padesát let pohybují stále na týchž místech, ačkoliv přitom putují z místa na místo, tuláci redukovaní na nepatrné množství [[Fyziologie|fyziologických]] potřeb a na dvě tři potřeby [[Morálka|morální]] - nezůstat sami, čekat na Godota a zabíjet čas. Pozzo a Lucky jsou k sobě přivázáni, a to zcela materiálně, provazem a smyčkou. Jejich vztah je vztahem pána a otroka vzájemně připoutaných zištnými zájmy. Nakonec pak spolu setrvávají snad i ze zvyku a společně v průběhu hry fyzicky zchátrají tak, že se posléze v nabytém zmrzačení navzájem doplňují. V prvním dějství Lucky tancuje, jak mu Pozzo píská, a dokonce i tak, jak mu nepíská, ale jak si Lucky myslí, že by pískal, kdyby pískal. V dějství druhém sice Pozzo stále vede Luckyho na provaze, ale ve skutečnosti jde, kam ho Lucky táhne, alespoň potud, pokud je sám schopen jít. Toto jejich fyzické zmrzačení je tragickou výzvou k lidskosti.
Nejde o hru o rozbíjení sdělné funkce [[Jazyk (lingvistika)|jazyka]], ale hru o čekání. Vladimír a Estragon jsou tuláci, kteří se snad už padesát let pohybují stále na týchž místech, ačkoliv přitom putují z místa na místo, tuláci redukovaní na nepatrné množství [[Fyziologie|fyziologických]] potřeb a na dvě tři potřeby [[Morálka|morální]] - nezůstat sami, čekat na Godota a zabíjet čas. Pozzo a Lucky jsou k sobě přivázáni, a to zcela materiálně, provazem a smyčkou. Jejich vztah je vztahem pána a otroka vzájemně připoutaných zištnými zájmy. Nakonec pak spolu setrvávají snad i ze zvyku a společně v průběhu hry fyzicky zchátrají tak, že se posléze v nabytém zmrzačení navzájem doplňují. V prvním dějství Lucky tancuje, jak mu Pozzo píská, a dokonce i tak, jak mu nepíská, ale jak si Lucky myslí, že by pískal, kdyby pískal. V dějství druhém sice Pozzo stále vede Luckyho na provaze, ale ve skutečnosti jde, kam ho Lucky táhne, alespoň potud, pokud je sám schopen jít. Toto jejich fyzické zmrzačení je tragickou výzvou k lidskosti.


Vladimír a Estragon jsou víceméně [[Svoboda|svobodní]]. Ve hře se na začátku scházejí, pak zase rozcházejí každý na jinou stranu a nakonec se zase vracejí k sobě. Zajisté mají někdy jeden druhého dost, ale nejsou schopni bez sebe žít. Vladimír a Estragon jsou tuláci a zároveň i [[Klaun|klauni]], [[Parodie|parodují]] sami sebe i Pozza s Luckym. V celém jejich dialogu nelze přesně rozeznat, která slova mají skutečně sdělnou hodnotu a která jsou vyřčena jen proto, aby zaplnila mlčení. Čekání na Godota se k divákovi neobrací s jednoznačnou a ucelenou odpovědí, kterou by do hry autor předem zašifroval. Spíše na něj naléhá sérií krutých otázek, na něž se divák může pokoušet hledat odpověď vlastní. Drama tedy není ani [[Existencialismus|existenciální]], ani absurdní, ale pouze kruté. Krutost spočívá v tom, že vrhá divákovi do tváře otázky o smyslu hry, existence postav i jeho vlastní existence a odmítá přitom podat odpověď, jež by položené otázky útěšně zodpověděla.
Vladimír a Estragon jsou víceméně [[Svoboda|svobodní]]. Ve hře se na začátku scházejí, pak zase rozcházejí každý na jinou stranu a nakonec se zase vracejí k sobě. Zajisté mají někdy jeden druhého dost, ale nejsou schopni bez sebe žít. Vladimír a Estragon jsou tuláci a zároveň i [[klaun]]i, [[Parodie|parodují]] sami sebe i Pozza s Luckym. V celém jejich dialogu nelze přesně rozeznat, která slova mají skutečně sdělnou hodnotu a která jsou vyřčena jen proto, aby zaplnila mlčení. Čekání na Godota se k divákovi neobrací s jednoznačnou a ucelenou odpovědí, kterou by do hry autor předem zašifroval. Spíše na něj naléhá sérií krutých otázek, na něž se divák může pokoušet hledat odpověď vlastní. Krutost dramatu spočívá v tom, že vrhá divákovi do tváře otázky o smyslu jeho vlastní existence.
== Filmové adaptace ==
* ''Waiting for Godot'' ([[1961]]), epizoda z [[Spojené státy americké|amerického]] [[Televizní seriál|televizního seriálu]] ''Play of the Week'', [[režie]] [[Alan Schneider]].
* ''Waiting for Godot'' ([[2001]]), [[Irsko|irský]] [[film]], režie [[Michael Lindsay-Hogg]].
== Česká vydání a překlady ==
* ''Čekání na Godota'', [[Dilia]], [[Praha]] [[1964]], přeložil [[Jiří Kolář]], znovu roku [[1994]].
* ''Čekání na Godota'', [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]], Praha [[1986]], přeložil [[Patrik Ouředník]], znovu [[Větrné mlýny]], [[Brno]] [[2005]], [[Národní divadlo]], Praha [[2010]], [[Větrné mlýny]], Brno [[2011]].
* ''Čekání na Godota'', [[Divadlo za branou]], Praha [[1991]], přeložil [[Karel Kraus]].


== České překlady ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />


=== Související články ===
[[Patrik Ouředník]], Odeon, 1986; Větrné mlýny, 2005; Národní divadlo, 2010; Větrné mlýny, 2011.
* [[Čekání na Václava]]
* [[Čekání na tramvaj|Happening Čekání na tramvaj]]


=== Externí odkazy ===
Karel Kraus, Divadlo za branou, 1991.
* {{Commonscat}}

* {{fr}} [https://web.archive.org/web/20171214182402/http://otheatre.over-blog.org/article-en-attendant-godot-samuel-beckett-part-1-115022812.html En attendant Godot (Acte I)]
[[Jiří Kolář]], Dilia 1964, 1994.
* {{fr}} [https://web.archive.org/web/20171214182337/http://otheatre.over-blog.org/article-en-attendant-godot-samuel-beckett-part-2-115022863.html En attendant Godot (Acte I)]

* {{fr}} [https://monoskop.org/File:Beckett_Samuel_En_attendant_Godot_1957.pdf En attendant Godot – kompletní text v pdf]
== Odkazy ==
* {{en}} [http://samuel-beckett.net/Waiting_for_Godot_Part1.html Waiting for Godot (Act I)] {{Wayback|url=http://samuel-beckett.net/Waiting_for_Godot_Part1.html |date=20110510062548 }}
* [http://nllg.free.fr/spip.php?article571 Ukázka v češtině]
* {{en}} [http://samuel-beckett.net/Waiting_for_Godot_Part2.html Waiting for Godot (Act II)] {{Wayback|url=http://samuel-beckett.net/Waiting_for_Godot_Part2.html |date=20180208001608 }}
* {{cs}} [http://www.nllg.eu/spip.php?article538 Patrik Ouředník: Několik poznámek na okraj Čekání na Godota]
* {{cs}} [http://absurdnidrama.wz.cz/index.php?kam=dilo_detail&id=7 Petr Christov: Čekání na Godota] {{Wayback|url=http://absurdnidrama.wz.cz/index.php?kam=dilo_detail&id=7 |date=20160817143155 }}
* {{cs}} [http://www.nllg.eu/spip.php?article571 Ukázka z překladu Patrika Ouředníka]
* {{en}} [https://web.archive.org/web/20160916013936/http://www.bozolisand.com/godotquotes Godot Quotes and Director's Notes]


{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Irská literární díla]]
[[Kategorie:Divadelní hry roku 1953]]


[[Kategorie:Francouzské divadelní hry]]
[[ar:فى انتظار غودو]]
[[Kategorie:Anglické divadelní hry]]
[[be:У чаканні Гадо]]
[[Kategorie:Irské divadelní hry]]
[[be-x-old:У чаканьні Гадо]]
[[Kategorie:Absurdní dramata]]
[[ca:Tot esperant Godot]]
[[Kategorie:Divadelní hry z roku 1953]]
[[da:Mens vi venter på Godot]]
[[Kategorie:Literární díla moderny]]
[[de:Warten auf Godot]]
[[el:Περιμένοντας τον Γκοντό]]
[[en:Waiting for Godot]]
[[eo:Atendante Godot]]
[[es:Esperando a Godot]]
[[fa:چشم‌به‌راه گودو]]
[[fi:Huomenna hän tulee]]
[[fr:En attendant Godot]]
[[ga:%27%27Waiting for Godot%27%27]]
[[he:מחכים לגודו]]
[[hi:वेटिंग फ़ॉर गोडोट]]
[[hr:U očekivanju Godota]]
[[hu:Godot-ra várva]]
[[it:Aspettando Godot]]
[[ja:ゴドーを待ちながら]]
[[kn:ವೇಟಿಂಗ್‌ ಫಾರ್‌ ಗೊಡಾಟ್‌]]
[[ko:고도를 기다리며]]
[[la:En attendant Godot]]
[[ml:വെയ്റ്റിങ്ങ് ഫോർ ഗോദോ]]
[[nl:Wachten op Godot]]
[[no:Mens vi venter på Godot]]
[[oc:En esperar Godot]]
[[pa:ਗੋਦੋ ਦੀ ਉਡੀਕ]]
[[pl:Czekając na Godota]]
[[pt:Esperando Godot]]
[[ru:В ожидании Годо]]
[[sh:En attendant Godot]]
[[sk:Čakanie na Godota]]
[[sl:Čakajoč Godota]]
[[sr:Čekajući Godoa]]
[[sv:I väntan på Godot]]
[[tl:Paghihintay kay Godo]]
[[tr:Godot'yu Beklerken]]
[[uk:Чекаючи на Ґодо (п'єса)]]
[[vi:Waiting for Godot]]
[[zh:等待戈多]]

Aktuální verze z 14. 11. 2022, 15:45

Čekání na Godota
Divadelní plakát ke hře
Divadelní plakát ke hře
AutorSamuel Beckett
Původní názevEn attendant Godot (francouzsky),
Waiting for Godot (anglicky)
PřekladatelJiří Kolář
Jazykfrancouzština,
angličtina
Žánrdivadelní hra,
absurdní drama
Ocenění100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde
Datum vydání1952
Česky vydáno1964
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čekání na Godota (francouzsky En attendant Godot, anglicky Waiting for Godot) je klasické absurdní drama Samuela Becketta. Autor napsal hru ve francouzštině v období od října roku 1948 do ledna 1949. Knižně byla hra vydána roku 1952 a poprvé uvedena 5. ledna roku 1953 v Théâtre de Babylone v Paříži. Pro její první uvedení v angličtině roku 1955 v Londýně ji autor sám přeložil a opatřil podtitulem tragikomedie o dvou jednáních.[1][2]

Drama tvoří pouze dvě dějství. Dekorace je omezena na jeden strom, scéna je tvořena venkovskou cestou. Právě zde se setkávají dva tuláci, přátelé Estragon a Vladimír, z jejichž chaotického dialogu vyplývá jen jediné, že čekají na jakéhosi Godota, který by měl změnit jejich životní osudy. Jejich nekonečný rozhovor je přerušen příchodem pána Pozza s bičem a jeho sluhy Luckyho, který je jako otrok veden na provazu. První z nich ztělesňuje vychloubačnou, až sadistickou osobu, otrok je naopak bytostí zcela poníženou. Tuláci navazují s Pozzem absurdní rozhovor a po jejich odchodu vstupuje na scénu chlapec oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Odchodem chlapce končí první dějství.

Druhé dějství pokračuje takřka opakováním dějství prvého. Jedinou změnou je, že brutální pán Pozzo přichází slepý a jeho život je závislý na Luckym, který je naopak němý. Na konci druhého dějství se opět objevuje chlapec a sděluje, že ani dnes pan Godot nedorazí. Estragon a Vladimír tedy odcházejí s tím, že přijdou opět zítra. Chtějí odejít, ale ani se nehnou.

Waiting for Godot - Library Walk, Manhattan
Uvedení hry roku 1956 v Buenos Aires.
Uvedení hry roku 2009 v Theatre Royal Haymarket ve Westminsteru.

Hra má mnoho významových rovin. Chápejme ji jako tragické podobenství absurdity lidského údělu, jako důkaz, že jediným možným smyslem života je nesmyslné očekávání (jméno Godot připomíná anglický výraz pro Boha: „God“) a jediným způsobem, jak si svůj úděl ulehčit, je zabíjet čas, jenž je mu vymezen. A zabíjet jej je možno a nutno jakkoliv. Hlavní protagonisté si odrážejí slova jako pingpongové míčky, jejich úkolem není tomu druhému něco sdělit, ale jen zaplnit co nejvíce ubíjejícího času.

Nejde o hru o rozbíjení sdělné funkce jazyka, ale hru o čekání. Vladimír a Estragon jsou tuláci, kteří se snad už padesát let pohybují stále na týchž místech, ačkoliv přitom putují z místa na místo, tuláci redukovaní na nepatrné množství fyziologických potřeb a na dvě tři potřeby morální - nezůstat sami, čekat na Godota a zabíjet čas. Pozzo a Lucky jsou k sobě přivázáni, a to zcela materiálně, provazem a smyčkou. Jejich vztah je vztahem pána a otroka vzájemně připoutaných zištnými zájmy. Nakonec pak spolu setrvávají snad i ze zvyku a společně v průběhu hry fyzicky zchátrají tak, že se posléze v nabytém zmrzačení navzájem doplňují. V prvním dějství Lucky tancuje, jak mu Pozzo píská, a dokonce i tak, jak mu nepíská, ale jak si Lucky myslí, že by pískal, kdyby pískal. V dějství druhém sice Pozzo stále vede Luckyho na provaze, ale ve skutečnosti jde, kam ho Lucky táhne, alespoň potud, pokud je sám schopen jít. Toto jejich fyzické zmrzačení je tragickou výzvou k lidskosti.

Vladimír a Estragon jsou víceméně svobodní. Ve hře se na začátku scházejí, pak zase rozcházejí každý na jinou stranu a nakonec se zase vracejí k sobě. Zajisté mají někdy jeden druhého dost, ale nejsou schopni bez sebe žít. Vladimír a Estragon jsou tuláci a zároveň i klauni, parodují sami sebe i Pozza s Luckym. V celém jejich dialogu nelze přesně rozeznat, která slova mají skutečně sdělnou hodnotu a která jsou vyřčena jen proto, aby zaplnila mlčení. Čekání na Godota se k divákovi neobrací s jednoznačnou a ucelenou odpovědí, kterou by do hry autor předem zašifroval. Spíše na něj naléhá sérií krutých otázek, na něž se divák může pokoušet hledat odpověď vlastní. Krutost dramatu spočívá v tom, že vrhá divákovi do tváře otázky o smyslu jeho vlastní existence.

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání a překlady

[editovat | editovat zdroj]
  1. C. J. Ackerley a Stanley E. Gontarski: The Faber Companion to Samuel Beckett, Faber and Faber, Londýn: 2006, str.. 172.
  2. C. J. Ackerley a Stanley E. Gontarski: The Faber Companion to Samuel Beckett, Faber and Faber, Londýn: 2006, str.. 620.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]