Doupov
Doupov (německy Duppau) bylo město v okrese Kadaň v severozápadních Čechách v Doupovských horách, zaniklé roku 1953 v důsledku založení vojenského výcvikového prostoru Hradiště. Části městské zástavby však stály ještě ve druhé polovině 60. let 20. století. Jeho zrušené katastrální území zahrnovalo části následujících moderních katastrálních území: Bražec u Hradiště, Doupov u Hradiště, Radošov u Hradiště, Tureč u Hradiště, Žďár u Hradiště. Jeho zástavba se rozkládala na soutoku Pustého potoka s potokem Libocem; katastrem města protéká i Luční potok.
Název
Původní český název Dúpov byl odvozen ze staročeského slova dúpa ve významu dutina. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: de Tuppowe (1281), de Dupow (1289), de Tupaw (1359), in Tuppa (1361), in Tupaw (1364), in Tuppaw (1367), Dupow (1369), de Dupouza (1384), de Dupowa (1402), de Dupaw (1403), de Dupow (1470), z Dupowa (1470), z Daupova (1503), na Doupově (1512), z Daupowa (1541), zu Tuppau (1600), Toppau (1631) a Duppau, Tuppau, Daupow nebo Dupow (1847).[1]
Historie
První zmínky pocházejí z roku 1012. Ze 13. století pocházejí první potvrzené zprávy o rodu Doupovců z Doupova (Benessius de Tuppowe), kteří v blízkosti své tvrze v sousedství obchodních cest vybudovali městečko. Roku 1421 se Doupov stal obětí křižáckého tažení. Místní obyvatelé se jim vzdali výměnou za slib, že zůstanou naživu; křižáci tento slib porušili poukazem na to, že slovo dané kacíři není pro katolíka závazné, a většinu obyvatel pobili. Hrad, o který se mělo tehdy bojovat, stál pravděpodobně na hoře Hradiště.
V novější době popsal Doupov spisovatel Bedřich Bernau v Ottově vlastivědném průvodci Čechy (vydáno 1896). Město mělo v té době 261 domů se zhruba 1600 obyvateli. Na horním konci náměstí pozoruje radnici s letopočtem 1576 a městským znakem. Ještě výše stál barokní farní kostel Nanebevzetí Panny Marie přestavěný v roce 1745. K dalším památkám patřil doupovský zámek, jehož předchůdcem byl hrad ze 13. století,[2] a bývalá kolej piaristů,[p 1] velká čtverhranná budova s kostelem sv. Alžběty. Původně byla vystavena pro jezuity, v době spisovatelovy návštěvy sloužila jako obuvnická škola. Po klášteru tu zbyla i knihovna s 1500 svazky. Bernau vzpomíná i nejstarší stavbu - kostelík sv. Volfganga na severním okraji u kadaňské silnice - a svou reportáž uzavírá konstatováním, že městečko má velmi chudý ráz, z někdejší slávy (v 16. století byli místní soukeníci na 6. místě v zemi) příliš nezbylo a nyní se obyvatelstvo živí jen běžnými řemesly a nepříliš výnosným zemědělstvím. Bernau si kupodivu nevšímá dalších památek na náměstí - například sloupu Panny Marie, soch sv. Antonína Paduánského, sv. Jana Nepomuckého a sv. Rocha z 18. století, ačkoliv v jeho knize jsou alespoň některé z nich vidět na ilustraci Antonína Lewého.
Podle Batovcova místopisu z roku 1907 byl Doupov městem, položeným 578 metrů nad mořem, na ploše 709 hektarů, s 267 domy a 1621 obyvateli, z nichž bylo 1606 Němců; pokud jde o náboženství, byli všichni katolíky s výjimkou 8 evangelíků a 21 židů. Administrativně náležel k okresnímu hejtmanství Kadaň, soudní okres byl v místě. Sídlilo tam okresní zastupitelstvo, okresní soud, berní úřad, římskokatolická fara, filiální kostel, byl zde řád milosrdných sester sv. Kříže. Dále mělo město školu 4třídní, pokračovací školu průmyslovou, arcibiskupské nižší gymnázium se studentským konviktem, poštu a telegrafní stanici, nádraží, notáře, lékárnu, ordinaci lékaře a veterináře, nemocenskou pokladnu, hnaneckou stanici, stravovnu, tři četnické stanice, záložnu, hasičský sbor, továrnu, velkostatek a zámek (Doupov a Sachsengrün (Zakšov) s allodiálním (nezávislým, nikoliv poddanským) velkostatkem o rozloze 1563 ha, majitelem byl Kurt hrabě Zedtwitz).
Roku 1930 měl 1524 obyvatel (1506 Němců, 18 Čechů), končila zde místní dráha společnosti Kadaňské místní dráhy z Vilémova u Kadaně.
Koncem května a počátkem června 1945 bylo ve sklepení gymnázia po krutém týrání zastřeleno nebo jinak usmrceno čtyřicet Němců (jménem je známo dvacet obětí, např. členů profesorského sboru, celkem zde dle přímých svědků bylo zabito více než 40 osob). Hrob se má nacházet na školním hřišti. (Staněk, T., Perzekuce 1945, Praha, 1996). Po odsunu německého obyvatelstva se město nepodařilo dosídlit, jeho chátrání ukončilo zřízení vojenského výcvikového prostoru Hradiště roku 1953, které znamenalo definitivní zánik města i soudního okresu Doupov.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1605 obyvatel (z toho 816 mužů), z nichž bylo sedm Čechoslováků, 26 cizinců a zbytek patřil k německé národnosti. Kromě osmi evangelíků a šesti židů se hlásili k římskokatolické církvi.[3] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 1524 obyvatel: třináct Čechoslováků, 1482 Němců, 22 cizinců a dva obyvatelé jiné národnosti. Až na šest židů a tři lidi bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[4]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 1752 | 1722 | 1591 | 1621 | 1637 | 1605 | 1524 | 588 |
| Domy | 245 | 260 | 261 | 267 | 276 | 269 | 272 | 272 |
Rodáci
- Vincenz Brehm (1879–1971) – rakouský biolog
- Viktor Karell (1898–1979) – spisovatel, germanista
- Richard Schwager (1822–1880) – malíř
- Anton Josef Klement Edler von Clement (1701–1783) – zakladatel zdejšího gymnázia,[6]
- Christian Julius Schierl von Schierendorff (1661–1726) – komorník vídeňského dvora,[7]
S Doupovem sousedící zrušená katastrální území
Související články
Odkazy
Poznámky
- ↑ Po zániku své koleje v Doupově přešli doupovští piaristé do Kadaně, kde od roku 1802 začali působit ve své řádové koleji
Reference
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 398.
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Doupov, s. 121.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 236.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 130.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-30]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online.
- ↑ Viktor Karell, "Das Duppauer Land" und "Kaaden-Duppau" ein Heimatbuch
- ↑ Alfred Fischel, "Studien zur österreichischen Reichsgesichte", s. 137-305 ; Viktor Karell, "Das Duppauer Land" und "Kaaden-Duppau" ein Heimatbuch
Literatura
- Bernau, B.: Čechy. Díl X - Krušné hory a Poohří. Praha, J. Otto 1896. str. 205 a násl. (online)
- Batovcův příruční místopis zemí koruny české - Čech, Moravy a Slezska, zpracovaný na základě sčítání z r. 1900 a nejnovějších úředních udání a pro praktickou potřebu zvláště upravený. Praha, 1907. str. 54 (online pouze z USA)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Doupov na Wikimedia Commons
- Doupov na Zaniklé obce.cz
- Doupov na mapě druhého vojenského mapování na webu www.mapy.cz
- Ukázka z filmu Konec srpna v hotelu Ozón, natáčeného v Doupově roku 1967
- Historické snímky Doupova na prirodakarlovarska.cz
