Přeskočit na obsah

Emil Pluhař

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mons. ThDr. Emil Pluhař
Narození10. srpna 1913
Bochoř, Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. července 2004 (ve věku 90 let)
Hovězí, Česko
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Ocenění
Monsignore
Monsignore
Prelát Jeho Svatosti

Čestný občan obce Hovězí
Nábož. vyznánířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emil Pluhař (10. srpna 1913, Bochoř9. července 2004, Hovězí) byl český katolický kněz, teolog, profesor pastorální teologie, církevního práva a morální teologie, kanonista, politický vězeň komunistického režimu a čestný papežský prelát.

Studium a akademická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 10. srpna 1913 v Bochoři u Přerova. Jeho otec padl v I. světové válce. Studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, které ukončil maturitou v roce 1933. Odtud odešel do kněžského semináře v Olomouci. Ke kněžství studoval na Cyrillo-Methodějsé bohoslovecké fakultě v Olomouci, kterou dokončil v roce 1938. Na kněze byl vysvěcen v olomoucké katedrále 5. července 1938 arcibiskupem Leopoldem Prečanem. Tři měsíce působil jako kooperátor v Hněvotíně, poté se od 1. listopadu 1938 stal adjunktem Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci. V pozici adjunkta zůstal do 31. října 1945. Zároveň byl kooperátorem ve Velké Bystřici u Olomouce, kde působil až do 5. června 1945. Na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě byl od 1. listopadu 1945 do 31. května 1946 výpomocným asistentem. V této době dosáhl doktorátu teologie, a byl 9. května 1946 promován. Od 1. června 1946 do 31. října 1950 na fakultě působil jako asistent a suplent křesťanské mravovědy až do zrušení fakulty v roce 1950. Co se týče přednášek, byl od 11. června 1946 do 30. září 1946 (tzv. „válečný semestr“) pověřen přednáškami z církevního práva. V akademickém roce 19451946 byl pověřen přednáškami z pedagogiky a didaktiky. V letech 19461948 byl pověřen přednáškami z etiky. Dne 17. května 1950 s ním bylo zahájeno habilitační řízení, když předložil spis Idea obrazu Božího základem mravnosti, které však zůstalo nedokončeno pro zrušení fakulty.

Politický vězeň komunistické totality

[editovat | editovat zdroj]

Následovala svízelná životní pouť kněze v komunistickém totalitním režimu. Po půlroční čekací době na ustanovení v duchovní správě působil Pluhař jako kooperátor v Bruntále, kde byl 10. července 1951 zatčen a internován v klášteře Hájek u Prahy a dalších centralizačních táborech, a to až do 20. dubna 1953. Následovala v letech 19531954 čtrnáctiměsíční vojenská služba u PTP. Po ní v letech 19541956 přichází střídavé období civilních zaměstnání a marného čekání na udělení státního souhlasu v duchovní správě. Pluhař pracoval v několika profesích – jako skladník, topič, pomocný dělník u zedníků a zámečníků. Když úspěšně vykonal svářečské zkoušky, stal se provozním zámečníkem a byli mu dokonce svěřeni i učni. V letech 19561957 působil krátce v pastoraci, ale v letech 19571961 byl opět v dělnické profesi. V roce 1961 byl zatčen s následným odsouzením pro velezradu na 9 let. Byl vězněn ve Valdicích. V roce 1962 byl propuštěn s podmínkou na 10 let a vrátil se opět k civilním zaměstnáním. Toto další dělnické období se odehrávalo v letech 19621968. Od 1. května 1968 mu bylo umožněno působit přechodně ve Chválkovicích u Olomouce a v Opavě. V době politického jara 1968 byla v Olomouci obnovena bohoslovecká fakulta a Pluhař dostává opět možnost přednášet. V akademickém roce 1969 – Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta tedy vyučoval na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, pobočce v Olomouci, ovšem pouze externě (bez jmenování, pouze s ústním souhlasem) morální teologii. 23. září 1970 byl jmenován lektorem pro obor křesťanské morálky a pastorální teologie pro akademický rok 19701971. Působení ukončeno na konci roku 19701971. Pedagogická činnost mu však byla dále zakázána.

V Olomouci zůstal jako kaplan u sv. Mořice. Když ale navštívil církevní tajemník jeho štědrovečerní kázání, dostal zákaz působení v duchovní správě v Olomouci, pod pohrůžkou odnětí státního souhlasu. Pluhař tedy přijal od 1. září 1978 uvolněné místo faráře v Hovězí. V té době mu bylo 65 let, ale do práce se pustil s mladickým elánem. Zvelebil kostel sv. Máří Magdaleny v Hovězí tak, že i po četných úpravách a opravách rozhodnutím ministerstva kultury v lednu 2001 prohlášen kulturní památkou. Nechal vyasfaltovat chodníky kolem kostela, provedl generální opravu venkovních omítek, opravu a nátěr střechy, úpravu interiéru v souladu s požadavky II. vatikánského koncilu, a postavil novou zpovědnici. Byl pořízen vysoušecí vzduchový kanál kolem základů kostela, aby se předešlo prolínání vlhkosti do zdiva kostela. Nákladem obce Hovězí byly upraveny jak vozový přístup ke kostelu, tak i cesta ke schodišti kostela. V roce 1998 bylo vybudováno venkovní osvětlení kostela. Na jaře 2001 proběhla výměna střešní krytiny a v listopadu 2001 proběhla výměna věžních hodin.

Stal se oblíbeným knězem a vyhledávaným zpovědníkem. Z jeho pastoračního působení v Hovězí vzešly tři kněžská povolání a jedno zasvěcené povolání k řádovým sestrám. Pluhař působil od 1. prosince 1975 jako viceoficiál u Interdiecézního církevního soudu, po jmenování Františka Vaňáka arcibiskupem, se stal oficiálem. Na tuto pozici rezignoval v roce 2001. U příležitosti osmdesátých narozenin obdržel od papeže Jana Pavla II. dekret, kterým byl jmenován čestným papežským prelátem s právem používat titulu monsignor. Zemřel ve věku 90 let v Hovězí a je pochován na místním hřbitově.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bohemikální autoři. Křesťanství (1901–2000), Praha: Centrální katolická knihovna 2001 [cit. 2005-07-31].
  • JOHN Roman: Valdice a osudy politických vězňů 1948–1989, Paměť a dějiny 2009/04.
  • KOVÁŘ František: Věrný a neúnavný služebník církve, Měsíčník Arcidiecéze olomoucké OLDIN: číslo 7-8/2003, Olomouc 2003.
  • NOVOTNÝ Vojtěch: Katolická teologická fakulta 1939-1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, Praha: Karolinum, 2007.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]