Přeskočit na obsah

Josef Palivec: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Život: zmínka o bratru Václavu Palivcovi
m →‎Život: oprava roku získání doktorátu+zdroj
Řádek 36: Řádek 36:
</ref> Bratr [[Václav Palivec]] byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku [[Karel Čapek|Karla Čapka]] a [[Olga Scheinpflugová|Olgy Scheinpflugové]] (26.8.1935) jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž (dnešní [[Památník Karla Čapka]]).<ref>[http://www.capek-karel-pamatnik.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=200013&id=14282&p1=1010 Pamatník Karla Čapka:''Život Karla Čapka'']</ref>
</ref> Bratr [[Václav Palivec]] byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku [[Karel Čapek|Karla Čapka]] a [[Olga Scheinpflugová|Olgy Scheinpflugové]] (26.8.1935) jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž (dnešní [[Památník Karla Čapka]]).<ref>[http://www.capek-karel-pamatnik.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=200013&id=14282&p1=1010 Pamatník Karla Čapka:''Život Karla Čapka'']</ref>
Josef Palivec studoval v [[Rokycany|Rokycan]]ech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře [[Jaroslav Vrchlický|Jaroslavu Vrchlickému]], působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci [[První československá republika|ČSR]].<ref>[http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1093 Josef Palivec, in: Slovník české literatury po roce 1945]</ref> Rytíř [[Řád čestné legie|Řádu čestné legie]] ([[1928]]).
Josef Palivec studoval v [[Rokycany|Rokycan]]ech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře [[Jaroslav Vrchlický|Jaroslavu Vrchlickému]], působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci [[První československá republika|ČSR]].<ref>[http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1093 Josef Palivec, in: Slovník české literatury po roce 1945]</ref> Rytíř [[Řád čestné legie|Řádu čestné legie]] ([[1928]]).


Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem [[Helena Čapková|Heleny Čapkové]]. V roce 1934 obhájil na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]] doktorát práv. Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje. V lednu 1945 uvězněn, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 byl Josef Palivec zatčen a o dva roky později odsouzen za posílání informací do zahraničí, vězněn do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen.
Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem [[Helena Čapková|Heleny Čapkové]]. V roce 1936 obhájil na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]] doktorát práv.<ref>[http://is.cuni.cz/webapps/archiv/public/book/bo/1406262209417789/373/?lang=cs Matrika doktorů Univerzity Karlovy: Josef Palivec]</ref> Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje. V lednu 1945 uvězněn, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 byl Josef Palivec zatčen a o dva roky později odsouzen za posílání informací do zahraničí, vězněn do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen.


Překládal z francouzštiny Paula Valéryho, a také Coleridge a Góngoru a též české básníky do francouzštiny, psal vlastní poezii a prózu. V roce [[1992]] byl vyznamenán [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|Řádem Tomáše Garrigua Masaryka]] III.&nbsp;třídy [[in memoriam]].
Překládal z francouzštiny Paula Valéryho, a také Coleridge a Góngoru a též české básníky do francouzštiny, psal vlastní poezii a prózu. V roce [[1992]] byl vyznamenán [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka|Řádem Tomáše Garrigua Masaryka]] III.&nbsp;třídy [[in memoriam]].

Verze z 1. 7. 2019, 21:35

JUDr. Josef Palivec
Josef Palivec
Josef Palivec
Narození7. října 1886
Švabín (dnes součást Zbiroha)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. ledna 1975 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípřekladatel, básník, spisovatel a diplomat
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Tématapřeklad, česká literatura a diplomacie
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka
Manžel(ka)
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Palivec (7. října 1886 Švabín, dnes součást Zbiroha30. ledna 1975 Praha) byl československý diplomat, český básník, esejista, překladatel z francouzštiny, španělštiny a angličtiny (Paul Valéry, Stéphane Mallarmé, Luis de Góngora y Argote, Samuel Taylor Coleridge).

Život

Josef Palivec se narodil vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové (vzdálené příbuzné Alfonse Muchy[p 1])[1] Bratr Václav Palivec byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové (26.8.1935) jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž (dnešní Památník Karla Čapka).[2]

Josef Palivec studoval v Rokycanech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře Jaroslavu Vrchlickému, působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci ČSR.[3] Rytíř Řádu čestné legie (1928).

Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1936 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv.[4] Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje. V lednu 1945 uvězněn, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 byl Josef Palivec zatčen a o dva roky později odsouzen za posílání informací do zahraničí, vězněn do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen.

Překládal z francouzštiny Paula Valéryho, a také Coleridge a Góngoru a též české básníky do francouzštiny, psal vlastní poezii a prózu. V roce 1992 byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.

Citát

V životě měl jsem hromadu dobrých známých, dost kamarádů, ale jen tři životní přátele. Poslední a nejstarší z nich byl básník Josef Palivec… Ještě před válkou napsal knihu uhrančivě krásných veršů a přeložil Valéryho básně. Jeho překlady jsou téměř tak dokonalé jako originál. Říkám-li téměř, pak to, co jim chybí, je rozdíl mezi francouzštinou a češtinou. Čeština je přece jen zcela jiná řeč. Ale překladům to příliš nevadí.
— Jaroslav Seifert[5]

Spisy

Básně

  • Pečetní prsten, 1941
  • Naslouchání, 1942
  • Síta, 1943 – obsahuje předešlé dvě sbírky a báseň Spáč

Souborné vydání

Odkazy

Reference

  1. OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, P-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Josef Palivec, s. 766-770. 
  2. Pamatník Karla Čapka:Život Karla Čapka
  3. Josef Palivec, in: Slovník české literatury po roce 1945
  4. Matrika doktorů Univerzity Karlovy: Josef Palivec
  5. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 495

Literatura

Externí odkazy


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „p“, ale neexistuje příslušná značka <references group="p"/>