Josef Palivec: Porovnání verzí
úpr. |
→Život: zmínka o bratru Václavu Palivcovi |
||
Řádek 18: | Řádek 18: | ||
== Život == |
== Život == |
||
Josef Palivec se narodil vrchnímu kočímu u [[Colloredové|Colloredo-Mansfeldů]] Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové (vzdálené příbuzné [[Alfons Mucha|Alfonse Muchy]]<ref group="p">Marie Muchová pocházela dle matričního záznamu z Babic na Moravě - pravděpodobně u Třebíče; Alfons Mucha se narodil v Ivančicích.</ref>)<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Opelík |
|||
| jméno = Jiří |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, P-Ř |
|||
| url = |
|||
| vydavatel = Academia |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2000 |
|||
| vydání = |
|||
| počet stran = |
|||
| kapitola = Josef Palivec |
|||
| strany = 766-770 |
|||
| isbn = 80-200-0708-3 |
|||
| jazyk = |
|||
}} |
|||
</ref> Bratr [[Václav Palivec]] byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku [[Karel Čapek|Karla Čapka]] a [[Olga Scheinpflugová|Olgy Scheinpflugové]] (26.8.1935) jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž (dnešní [[Památník Karla Čapka]]).<ref>[http://www.capek-karel-pamatnik.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=200013&id=14282&p1=1010 Pamatník Karla Čapka:''Život Karla Čapka'']</ref> |
|||
Josef Palivec studoval v [[Rokycany|Rokycan]]ech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře [[Jaroslav Vrchlický|Jaroslavu Vrchlickému]], působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci [[První československá republika|ČSR]].<ref>[http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1093 Josef Palivec, in: Slovník české literatury po roce 1945]</ref> Rytíř [[Řád čestné legie|Řádu čestné legie]] ([[1928]]). |
Josef Palivec studoval v [[Rokycany|Rokycan]]ech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře [[Jaroslav Vrchlický|Jaroslavu Vrchlickému]], působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci [[První československá republika|ČSR]].<ref>[http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1093 Josef Palivec, in: Slovník české literatury po roce 1945]</ref> Rytíř [[Řád čestné legie|Řádu čestné legie]] ([[1928]]). |
||
Verze z 1. 7. 2019, 21:16
JUDr. Josef Palivec | |
---|---|
Josef Palivec | |
Narození | 7. října 1886 Švabín (dnes součást Zbiroha) Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 30. ledna 1975 (ve věku 88 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | překladatel, básník, spisovatel a diplomat |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Témata | překlad, česká literatura a diplomacie |
Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka |
Manžel(ka) |
|
Příbuzní |
|
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Palivec (7. října 1886 Švabín, dnes součást Zbiroha – 30. ledna 1975 Praha) byl československý diplomat, český básník, esejista, překladatel z francouzštiny, španělštiny a angličtiny (Paul Valéry, Stéphane Mallarmé, Luis de Góngora y Argote, Samuel Taylor Coleridge).
Život
Josef Palivec se narodil vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové (vzdálené příbuzné Alfonse Muchy[p 1])[1] Bratr Václav Palivec byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové (26.8.1935) jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše - Strž (dnešní Památník Karla Čapka).[2]
Josef Palivec studoval v Rokycanech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře Jaroslavu Vrchlickému, působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci ČSR.[3] Rytíř Řádu čestné legie (1928).
Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1934 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv. Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje. V lednu 1945 uvězněn, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 byl Josef Palivec zatčen a o dva roky později odsouzen za posílání informací do zahraničí, vězněn do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen.
Překládal z francouzštiny Paula Valéryho, a také Coleridge a Góngoru a též české básníky do francouzštiny, psal vlastní poezii a prózu. V roce 1992 byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.
Citát
„ | V životě měl jsem hromadu dobrých známých, dost kamarádů, ale jen tři životní přátele. Poslední a nejstarší z nich byl básník Josef Palivec… Ještě před válkou napsal knihu uhrančivě krásných veršů a přeložil Valéryho básně. Jeho překlady jsou téměř tak dokonalé jako originál. Říkám-li téměř, pak to, co jim chybí, je rozdíl mezi francouzštinou a češtinou. Čeština je přece jen zcela jiná řeč. Ale překladům to příliš nevadí. | “ |
— Jaroslav Seifert[4] |
Spisy
Básně
Souborné vydání
- Básně, eseje, překlady, editor Jiří Rambousek, Praha, Torst, 1993, ISBN 80-85639-11-4
- Prózy, listy z vězení, pozdravy přátel, editor Jiří Rambousek, Praha, Torst, 1996, ISBN 80-85639-87-4
Odkazy
Reference
- ↑ OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, P-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Josef Palivec, s. 766-770.
- ↑ Pamatník Karla Čapka:Život Karla Čapka
- ↑ Josef Palivec, in: Slovník české literatury po roce 1945
- ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 495
Literatura
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- Jiří Rambousek: Nechci být básníkem nasnadě, doslov ke knize Josef Palivec, básně, eseje, překlady, Praha, Torst, 1993, ISBN 80-85639-11-4
- Přemysl Blažíček: heslo Josef Palivec, in: Lexikon české literatury, díl 3, svazek II, Praha, Academia, 2000, ISBN 80-200-0708-3
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Palivec na Wikimedia Commons
- Osoba Josef Palivec ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Palivec
- Josef Palivec ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Medailon na stránce Obce překladatelů
Chybná citace: Nalezena značka <ref>
pro skupinu „p“, ale neexistuje příslušná značka <references group="p"/>
- Čeští básníci
- Čeští spisovatelé
- Čeští esejisté
- Čeští překladatelé z francouzštiny
- Čeští překladatelé ze španělštiny
- Čeští překladatelé z angličtiny
- Překladatelé do češtiny
- Překladatelé z češtiny do francouzštiny
- Básníci tvořící česky
- Básníci tvořící francouzsky
- Diplomaté Československa
- Osobnosti československého odboje během druhé světové války
- Političtí vězni komunistického režimu v Československu
- Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka
- Narození 7. října
- Narození 1886
- Narození ve Zbirohu
- Úmrtí 30. ledna
- Úmrtí 1975
- Úmrtí v Praze
- Umělci ze Zbirohu