Kamienna Góra

Kamenná Hora ; Kamienna Góra
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	50°47′ s. š., 16°2′ v. d.
Nadmořská výška	468 m n. m.
Časové pásmo	SEČ/SELČ
Stát	Polsko
vojvodství	Dolnoslezské
okres	Kamienna Góra
gmina	městská
	Kamienna Góra
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	17,97 km²
Počet obyvatel	18 840 (2019)
Hustota zalidnění	1173 obyv./km²
Správa
Starosta	Janusz Chodasewicz
Oficiální web	www.kamiennagora.pl
Adresa obecního úřadu	pl. Grunwaldzki 1; 58-400 Kamienna Góra
PSČ	58-400
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamienna Góra (dříve německy Landeshut in Schlesien, počeštěně Lanžhot, nyní častěji Kamenná Hora) je město v polském Dolnoslezském vojvodství. Město leží v kotlině řeky Bóbr na úpatí Vraních hor, přibližně 12 km od českých hranic. Kamienna Góra je sídlem okresu a žije zde 21 093 obyvatel^[1].

Historie

První písemné zmínky o osadě pocházejí ze 13. století: roku 1254 ji kníže Boleslav II. Lehnický daroval benediktinům Opatovického kláštera, kteří se podíleli na kolonizaci hraničního lesnatého území. Roku 1289 kníže Jindřich I. Bradatý vesnici od benediktinů odkoupil a zbudoval na Zámecké hoře kamenný hrad, který dal obci jméno. Roku 1292 obdržela Kamienna Góra městská práva, roku 1334-141 mílové právo, právo vaření piva a obchodu se solí. Za husitských válek bylo město v letech 1426 a 1446 dvakrát vypleněno. V 16. století město prosperovalo díky celní stanici, obchodu a řemeslům, především tkalcovství (plátenictví), na základech hradu byl vystavěn zámek. Od roku 1365 patřilo město k České koruně. Roku 1477 je král Vladislav Jagellonský postoupil Hanuši Welflovi z Varnsdorfu († 1489), hejtmanovi knížectví kladského. Za třicetileté války (stejně jako ve válkách předchozích a pozdějších) město pro svou strategickou hraniční polohu trpělo zpustošením.

Hned v první válce o slezské dědictví roku 1742 císařovna Marie Terezie musela město postoupit pruskému králi. Roku 1760 se zde odehrála jedna z bitev sedmileté války, nazvaná Pruské Thermopyly, protože skončila dílčím rakouským vítězstvím.

Roku 1869 byla do města přivedena železniční trať Sędzisław–Lubawka, rozvíjel se tkalcovský a hedvábnický průmysl. Za druhé světové války zde byla dislokována německá továrna na kuličková ložiska a pobočka koncentračního tábora Gross-Rosen. Město bylo vybombardováno, zámek od té doby zůstal pustý. V květnu 1945 město osvobodil 1. ukrajinský front maršála Koněva společně s 27. pěším plukem polské armády. Německé obyvatelstvo se během roku 1945 vystěhovalo.

Památky

Kostel sv. apoštolů Petra a Pavla - založen roku 1295; trojlodní barokní bazilika s gotickým závěrem z 1. poloviny 16. století
Kostel Panny Marie Růžencové - původně renesanční evangelický chrám s bočními emporami, architekt Martin Frantz; uvnitř pozdně gotický oltář s reliéfem sv. Anny Samétřetí; nyní katolický kostel milosti
Radnice - renesanční z roku 1564, přestavěná v 70. letech 19. století v novorenesančním slohu
Rynek - historické náměstí s renesančními a barokními měšťanskými domy
Židovský hřbitov - založen v 1. polovině 19. století
Železniční nádraží - novogotiská budova z roku 1869

Obelisk z roku 1880 - památník protinapoleonské koalice polských a ruských vojsk, která se zde spojila 10.8.1813

Rodáci

Carl Gotthard Langhans (1732–1808), architekt pruského klasicismu, mj. projektoval bažantnici zámku v hornoslezské Pštině
Gottfried Semper (1732–1808), architekt, historik a teoretik umění