Přeskočit na obsah

Karl Joseph Hadik von Futak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl Joseph Hadik von Futak
Narození28. října 1756
Levoča
Úmrtí24. července 1800 (ve věku 43 let)
Alessandria
Povolánívoják a důstojník
Oceněníkomandér Vojenského řádu Marie Terezie
RodičeAndrej Hadik a Františka Lichnovská z Voštic
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Josef hrabě Hadik z Futaku (německy Karl Joseph Reichsgraf Hadik von Futak, maďarsky Futaki gróf Hadik Károly József) (28. října 1756 Levoča, Horní Uhry24. června 1800 Alessandria, Itálie) byl uherský šlechtic a rakouský generál. V armádě sloužil od sedmnácti let, vyznamenal se účastí ve válkách proti republikánské Francii a první fázi napoleonských válek. V roce 1797 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Zemřel na následky zranění z bitvy u Marenga.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze šlechtického rodu Hadiků z Horních Uher připomínaného od 16. století, narodil se jako druhorozený syn polního maršála hraběte Andreje Hadika (1710–1790), slavného vojevůdce sedmileté války, matka Františka Barbora (1725–1787) pocházela z rodu Lichnowských z Woštic. Do císařské armády vstoupil v roce 1773 a kariéru zahájil v husarském pluku č. 23, kterému velel jeho otec. Již v roce 1776 byl rytmistrem, v roce 1777 byl spolu s otcem a bratry povýšen do říšského hraběcího stavu, zároveň se stal císařským komořím. Pod otcovým velením se zúčastnil války o bavorské dědictví (1778–1779). V roce 1779 byl povýšen na majora a v roce 1789 se stal nejmladším plukovníkem jezdectva v rakouské armádě. Opět pod svým otcem bojoval ve válce proti Turkům, kde se vyznamenal při obléhání Bělehradu.

Na počátku válek s republikánskou Francií byl se svým plukem převelen do Bruselu v tehdejším Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie). V roce 1792 se uplatnil při dobytí pevnosti Maubeuge (ztracené ovšem v následujícím roce), pod velením prince Josiase Koburského vynikl ve vítězné bitvě u Neerwindenu (1793). Se střídavými úspěchy se zúčastnil dalších bojů v Belgii, v roce 1794 byl povýšen na generálmajora a téhož roku obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie. Pod velením arcivévody Karla pak bojoval v Německu a na Rýně, vyznamenal se ve vítězné bitvě u Würzburgu (1796). V dubnu 1797 byl se svou divizí převelen do severní Itálie, téhož roku byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[2] a získal komandérský kříž Řádu Marie Terezie.[3] Během druhé koaliční války bojoval ve vítězné bitvě u Novi (1799), v níž osobně vedl do boje první útočnou kolonu jezdectva. Samostatně velel v květnu 1800 v menším střetnutí u Romano-Chiusella, kde se utkal s francouzským generálem Lannesem.[4] Taktické vítězství zůstalo nevyužito kvůli liknavosti rakouského vrchního velitele Melase, s nímž se Hadik následně dostal do kompetenčního sporu. V bitvě u Marenga (14. 6. 1800), která patřila k nejslavnějším Napoleonovým triumfům, byl Hadik vážně zraněn na celé pravé polovině těla. Byl převezen do polní nemocnice v Alessandrii, kde mu byla amputována pravá ruka a pravá noha. Na následky infekce, krvácení a septického šoku zemřel o měsíc později.

Celoživotně byl srovnáván se svým slavným otcem, díky tomu si také po celou kariéru doplňoval vzdělání. Byl vynikajicím jezdcem a šermířem, proslul svými vědomostmi v kartografii a díky tomu se uplatnil jako štábní důstojník s účastí na plánování vojenských operací. Částečné znalosti si osvojil také v oboru medicíny. Byl také odpůrcem protekce a nepotismu v armádě, přestože sám jako syn slavného otce prodělal v mládí rychlou kariéru.

V roce 1781 se oženil s hraběnkou Marií Terezií Krakovskou z Kolovrat (1756-1844), dámou Řádu hvězdového kříže a dcerou českého nejvyššího sudího Prokopa II. Krakovského z Kolovrat.[5] Z jejich manželství se narodili synové Vilém Karel (1784–1819) a Friedrich Andreas (1786–1839), oba sloužili v armádě.[6] Díky sňatku získal Karel Josef Hadik příbuzenské vazby na několik osobností z řad české šlechty, jeho švagry byli polní maršál Jan Karel Krakovský z Kolovrat (1748–1816), pozdější pražský arcibiskup Alois Josef Krakovský z Kolovrat (1759–1833) nebo hrabě Prokop Lažanský z Bukové (1741–1804), rakouský nejvyšší kancléř.[7][8]

Karlův mladší bratr Andreas (1764–1840) byl také účastníkem napoleonských válek a nakonec dosáhl hodnosti generála jezdectva (1827).[9] Od jejich nejstaršího bratra Jana (1755–1833) pochází dodnes žijící linie hrabat Hadiků.[10][11] Jejich bratrancem byl kníže Karel Alois Lichnovský z Voštic (1761–1814), který proslul především jako mecenáš Ludwiga van Beethovena.

  1. Ottův slovník naučný, díl 10.; Praha, 1896; s. 715 dostupné online
  2. Služební postup Karla Josefa Hadika in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 39 dostupné online
  3. MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 55
  4. Bitva u Romano-Chiusella na webu historyofwar dostupné online
  5. Rodokmen rodu Krakovských z Kolovrat dostupné online
  6. Rodina Hadiků in: Biographisches Lexikon der Kaiserthums Oesterreich dostupné online
  7. BORŮVKA, Vlastimil: Rodopis rodu pánů z Kolovrat in: Dějiny Rychnova nad Kněžnou v rodu pánů z Kolovrat; Praha, 2000; s. 94–96 ISBN 80-85228-61-0
  8. Rodina Karla Josefa Hadika ma webu geni.com dostupné online
  9. Andreas Hadik na webu napoleon-series dostupné online
  10. Rodokmen rodu Hadiků v 19. a 20. století dostupné online
  11. Rodina Hadiků in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1922; s. 381 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]