Přeskočit na obsah

Kytice (sbírka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kytice, není původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních, je jedno ze stěžejních děl Karla Jaromíra Erbena. Je to jediná sbírka básní, kterou vydal. Sbírka vyšla poprvé roku 1853 a obsahovala 12 básní; druhé vydání z roku 1861 bylo rozšířeno o baladu Lilie (a také oddíl Písně). Třetí vydání vyšlo sice až po autorově smrti roku 1871, ale bylo jím ještě připraveno. Zde je vypuštěn oddíl Písně. Kytice byla poprvé vydána v časopisech, měla obrovský úspěch a ovlivnila mnoho umělců.

Sbírku tvoří balady (ačkoli sám Erben toto slovo nepoužívá); básník vychází z lidové (slovanské) tradice. V tomto ohledu je Kytice typickou sbírkou ohlasovou a projevem folkloristicky orientovaného romantismu. K jednotlivým básním jsou připojeny poznámky (Poznamenání) obsahující údaje o původu či o jinoslovanských variantách.

Časoprostor básní je neurčitý, symbolický (les, chalupa, jezero); čas je cyklický.

Kytice obsahuje 13 básní z toho 11 balad (kromě 1. a 13. které se žánrově i obsahově předchozím číslům vimiká):

  1. Kytice
  2. Poklad
  3. Svatební košile
  4. Polednice
  5. Zlatý kolovrat
  6. Štědrý den
  7. Holoubek
  8. Záhořovo lože
  9. Vodník
  10. Vrba
  11. Lilie
  12. Dceřina kletba
  13. Věštkyně

Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy. Zabývá se zde otázkou lidských vztahů, v nichž ho předevžim zajýmá problém viny a trestu. Konflikty v lidském životě vznikají, podle Erbena, především narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi. Za každou vinu přichází, často nepřiměřený, trest. Člověk je v jeho pojetí bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují.

Ukázky z prvního vydání (závěrečné sloky)

Snad že se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní; krásný pach prdů
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!
(Kytice)

A když večer pohromadě
mládež za mrazu sedává,
rád stařeček povídává
o vdově a o pokladě.
(Poklad)

Dobře ses, panno, radila,
na boha že jsi myslila
a druha zlého odbyla!
Bys byla jinak jednala,
zle bysi byla skonala:
tvé tělo bílé, spanilé
bylo by co ty košile!
(Svatební košile)

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté:
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě – zalknuté.
(Polednice)

A což ten zlatý kolovrat?
Jakou teď píseň bude hrát? –
Jen do třetice zahrat přišel,
pak ho již nikdo neuslyšel
ani nespatřil.
(Zlatý kolovrat)

Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!
(Štědrý den)

Však nelze kamenu
tak těžko ležeti,
jako jí na jmenu
spočívá prokletí!
(Holoubek)

Leč nad hlavou jeho té samé chvíle
vznášejí se dvě holubice bílé;
v radostném plesu vznášejí se vzhůru,
až i se vznesly k andělskému kůru.
(Záhořovo lože)

Něco padlo. – Pode dveřmi
mok se jeví – krvavý;
a když stará otevřela,
kdo leknutí vypraví!
Dvě věci tu v krvi leží –
mráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.
(Vodník)

na píšťalku bude pěti –
se svou matkou rozprávěti!“
(Vrba)

„Kletbu zůstavuji tobě,
matko má!
kletbu zůstavuji tobě,
bys nenašla místo v hrobě,
žes mi zvůli dávala!“
(Dceřina kletba)

Slyšte a pilně važte moje slova:
S nadějí nic se nenoste,
leč nad tím břichem vřelé srdce znova
a pravá hlava naroste!
(Věštkyně)

Hudební zpracování

Některé básně také zhudebnil skladatel Antonín Dvořák, jde o symfonické básně:

  • Svatební košile (opus 69)
  • Vodník (opus 107)
  • Polednice (opus 108)
  • Zlatý kolovrat (opus 109)
  • Holoubek (opus 110)

Rozhlasové zpracování Českého rozhlasu 3 Vltava

V roce 2010 byly pod režií Markéty Jahodové nahrány 4 balady pro rozhlas. Balady Kytice a Zlatý kolovrat namluvil Pavel Soukup, Štědrý den Josef Somr a Poklad Barbora Munzarová.[1]

Reference

  1. Kytice (Karel Jaromír Erben). Český rozhlas 3 Vltava [online]. [cit. 2012-11-01]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy