Kulturní dědictví
Kulturní dědictví je nedílnou součástí kultury. Dalo by se definovat jako konfiguraci kulturních prvků, … jež jsou jako trvalé kolektivní vlastnictví a všeobecně sdílený výsledek materiální a duchovní činnosti členů určité kultury předávány následujícím pokolením jako specifický typ dědictví.[1]
Jednodušeji řečeno, kulturní dědictví je vše, co člověk v minulosti vytvořil a co mělo vliv na rozvoj kultury a vykazuje to jistou kulturní a památkovou hodnotu.[2]
Rozdělení kulturního dědictví
Kulturní dědictví můžeme rozdělit na materiální a nemateriální. Nemateriální zahrnuje vše, co nemá hmotnou podstatu, předává se z generace na generaci a může se měnit v závislosti na vnějším prostředí. Řadíme sem:
- myšlenky, rčení, přísloví, citáty
- interpretační umění (např. hudba)
- společenské zvyklosti, tradice, zvyky
- vědomosti a zkušenosti
- dovednosti v tradičních řemeslech[3]
Materiální kulturní dědictví zahrnuje památky a jiné hmotné výtvory člověka. Patří sem architektura, sochařství, malířství a grafika, užité umění (např. keramika či sklářství), nebo také literatura.
Nejvýznamnější památky kulturního dědictví se zařazují ne seznam světového dědictví UNESCO
Dále jsou památky na území České republiky chráněny těmito vyhlášeními:
- Národní kulturní památka
- Kulturní památka
- Památková rezervace
- Památková zóna
Kulturní dědictví nám zpřístupňují různé kulturní zařízení a akce, nejčastěji to jsou muzea, galerie nebo divadla.
Význam kulturního dědictví
Kulturní dědictví má pro nás několik základních významů. Význam historický, vzdělávací, kdy kulturní památky odkazují na minulost a vývoj kultury nebo význam společenský, kdy kultura a kulturní dědictví hraje významnou úlohu v našem životě (každý si občas zajde do divadla nebo do muzea).
Dále má význam kultivační, kdy kultura včetně kulturního dědictví přispívá k osobnostnímu rozvoji člověka; význam identifikační, kdy určuje specifický ráz jednotlivých prostředí a tím i národní identitu; význam ekonomický, kdy kulturní dědictví je zdrojem příjmů a to především díky cestovnímu ruchu; význam reprezentativní, kdy prokazuje přínos dané společnosti (např. v podobě marketingového využití, či tvorby pracovních míst) kdy reprezentuje její prostředí a dostává zpětnou vazbu v podobě respektu a porozumění; a význam integrační, kdy pomáhá jedincům začlenit se do společnosti.[4]
Reference
- ↑ Patočka J., Heřmanová E. Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008. 199 s. ISBN 978-80-7357-347-8
- ↑ Horák P., Nejedlý V. Základní pojmy v péči o kulturní dědictví. 1. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2013. 52 s. ISBN 978-80-7395-717-9
- ↑ Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví (č. 39/2009 Sb.) Dostupné online
- ↑ Beneš J. Základy muzeologie. 1. vydání. Opava: Open education & Sciences, 1997. 179 s. ISBN 80-901974-3-4