Přeskočit na obsah

Kulturní dědictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kulturní dědictví je nedílnou součástí kultury. Dalo by se definovat jako konfiguraci kulturních prvků, … jež jsou jako trvalé kolektivní vlastnictví a všeobecně sdílený výsledek materiální a duchovní činnosti členů určité kultury předávány následujícím pokolením jako specifický typ dědictví.[1]

Jednodušeji řečeno, kulturní dědictví je vše, co člověk v minulosti vytvořil a co mělo vliv na rozvoj kultury a vykazuje to jistou kulturní a památkovou hodnotu.[2]

Rozdělení kulturního dědictví

Kulturní dědictví můžeme rozdělit na materiální a nemateriální. Nemateriální zahrnuje vše, co nemá hmotnou podstatu, předává se z generace na generaci a může se měnit v závislosti na vnějším prostředí. Řadíme sem:

  • myšlenky, rčení, přísloví, citáty
  • interpretační umění (např. hudba)
  • společenské zvyklosti, tradice, zvyky
  • vědomosti a zkušenosti
  • dovednosti v tradičních řemeslech[3]

Materiální kulturní dědictví zahrnuje památky a jiné hmotné výtvory člověka. Patří sem architektura, sochařství, malířství a grafika, užité umění (např. keramika či sklářství), nebo také literatura.

Nejvýznamnější památky kulturního dědictví se zařazují ne seznam světového dědictví UNESCO

Dále jsou památky na území České republiky chráněny těmito vyhlášeními:

  • Národní kulturní památka
  • Kulturní památka
  • Památková rezervace
  • Památková zóna

Kulturní dědictví nám zpřístupňují různé kulturní zařízení a akce, nejčastěji to jsou muzea, galerie nebo divadla.

Význam kulturního dědictví

Kulturní dědictví má pro nás několik základních významů. Význam historický, vzdělávací, kdy kulturní památky odkazují na minulost a vývoj kultury nebo význam společenský, kdy kultura a kulturní dědictví hraje významnou úlohu v našem životě (každý si občas zajde do divadla nebo do muzea).

Dále má význam kultivační, kdy kultura včetně kulturního dědictví přispívá k osobnostnímu rozvoji člověka; význam identifikační, kdy určuje specifický ráz jednotlivých prostředí a tím i národní identitu; význam ekonomický, kdy kulturní dědictví je zdrojem příjmů a to především díky cestovnímu ruchu; význam reprezentativní, kdy prokazuje přínos dané společnosti (např. v podobě marketingového využití, či tvorby pracovních míst) kdy reprezentuje její prostředí a dostává zpětnou vazbu v podobě respektu a porozumění; a význam integrační, kdy pomáhá jedincům začlenit se do společnosti.[4]

Reference

  1. Patočka J., Heřmanová E. Lokální a regionální kultura v České republice: kulturní prostor, kulturní politika a kulturní dědictví. 1. vydání. Praha: ASPI, 2008. 199 s. ISBN 978-80-7357-347-8
  2. Horák P., Nejedlý V. Základní pojmy v péči o kulturní dědictví. 1. vydání. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2013. 52 s. ISBN 978-80-7395-717-9
  3. Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví (č. 39/2009 Sb.) Dostupné online
  4. Beneš J. Základy muzeologie. 1. vydání. Opava: Open education & Sciences, 1997. 179 s. ISBN 80-901974-3-4