Přeskočit na obsah

Guido Westerwelle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Guido Westerwelle v Darmstadtu (2009)

Guido Westerwelle (narozen 27. prosince 1961 v Bad Honnef, Severní Porýní-Vestfálsko) je německý politik. V letech 1994-2001 byl generálním sekretářem a od roku 2001 spolkovým předsedou Svobodné demokratické strany (FDP). Od roku 2006 byl rovněž předsedou parlamentní frakce FDP a od roku 2009 vůdcem opozice ve Spolkovém sněmu. Od 28. října 2009 do roku 2011 byl zástupcem kancléřky (tato funkce je všeobecně nazývána vicekancléř) a zároveň ministrem zahraničí v kabinetu Angely Merkelové. V průběhu roku 2011 funkce předsedy FDP a vicekancléře od něj převzal nynější ministr hospodářství Philipp Rösler. Guido Westerwelle je nadále ministrem zahraničí.

Politická činnost

Guido Westerwelle vstoupil do FDP v roce 1980. Od roku 1988 je členem spolkového předsednictva FDP. 8. února 1996 se stal poslancem Spolkového sněmu po abdikaci poslance Heinze Lanfermanna. V letech 1993-1999 byl také předsedou krajského vedení FDP v Bonnu. Mezi lety 1994 a 2001 pak během předsednictví Klause Kinkela a Wolfganga Gerhardta zastával funkci generálního sekretáře FDP, přičemž se významnou měrou podílel na přeměně programu strany (tzv. Wiesbadenské principy) a vedl komisi, která program vypracovala.

4. května 2001 byl na spolkovém sjezdu v Düsseldorfu zvolen výraznou většinou nástupcem Wolfganga Gerhardta jako nejmladší spolkový předseda FDP. Nasměroval stranu zejména do oblasti vzdělávání a zdůraznil tradiční zájem FDP o hospodářskou politiku země. Snažil se též FDP profilovat vůči jejím tehdy dřívějším koaličním partnerům CDU/CSU a SPD-Zelení.

V parlamentních volbách roku 2002 vystoupil jako vůbec první kandidát na post kancléře v historii FDP. Volební výsledky FDP se zlepšily o 1,2% na 7,4%, ačkoliv původně bylo plánováno v „Projektu 18“ získat alespoň 18% hlasů, k čemuž Westerwelle během volební kampaně v roce 2002 používal tzv. „Guidomobil“. Navštívil dokonce i účastníky televizní soutěže Big Brother, což mu vyneslo výtky, že z předvolební kampaně dělá zábavnou show.

V roce 2003 byl Westerwelle 79,8% hlasy delegátů opět zvolen předsedou strany a 2005 na spolkovém sjezdu v Kolíně nad Rýnem s výsledkem 80,1% hlasů potvrzen v úřadu. V roce 2007 ve Stuttgartu získal Westerwelle doposud nejlepší volební výsledek na spolkovém sjezdu: 87,6 % hlasů.[1] 15. května 2009 byl na spolkovém sněmu potvrzen ve funkci 95,8 procenty hlasů a překonal tak svůj výsledek z roku 2007.[2]

Po oznámení spolkových voleb v květnu 2005 byl Westerwelle 23. května 2005 nominován jako lídr FDP do parlamentních voleb. Westerwelle byl 2. července 2005 zvolen 48 ze 49 odevzdaných hlasů kandidátem FDP za volební obvod v Bonnu, kde ve spolkových volbách roku 2002 obdržel zhruba 14 procent hlasů prvovoličů. 10. července 2005 byl Westerwelle zvolen na 1. místo kandidátky FDP Severního Porýní-Vestfálska 93,1 procenty hlasů.

V roce 2005 při spolkových volbách ve volebním obvodu v Bonnu získal 8,7% prvovoličů, ve volbách v roce 2009 ve stejném volebním obvodu 19,1 procent těchto hlasů.[3] Po volbách 2005 do Spolkového sněmu se dohodl s Wolfgangem Gerhardtem, že jej v následujícím roce vystřídá ve funkci předsedy parlamentní frakce. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno, ovšem Westerwelle byl zvolen s horším výsledkem, než Wolfgang Gerhardt při svém předchozím znovuzvolení předsedou. Westerwelle nastoupil do této funkce 1. května 2006.

Po parlamentních volbách v roce 2009 nabídla Angela Merkelová Svobodným demokratům účast na vládě a Guido Westerwelle se stal ministrem zahraničí a zástupcem kancléřky.[4] Avšak v průběhu roku 2011 přešla funkce předsedy FDP a vicekancléře na nynějšího ministra hospodářství Philippa Röslera. Guido Westerwelle zůstává nadále ministrem zahraničí.

Soukromý život

Guido Westerwelle a Michael Mronz (2009)

Guido Westerwelle po maturitě v roce 1980 absolvoval studium právních věd na Univerzitě v Bonnu, které ukončil v roce 1987 první a v roce 1991 druhou právnickou státní zkouškou. V tomto roce byl také uznán za advokáta. V roce 1994 získal doktorát práv na Univerzitě v Hagenu s disertační prací na téma stranické právo a politické mládežnické organizace. Oba Westerwellovi rodiče jsou rovněž právníci.

Westerwelle žije v Bonnu a Berlíně. Jeho životním partnerem je Michael Mronz, sportovní manažer dostihové soutěže CHIO v Cáchách a bratr bývalého profesionálního tenisty Alexandera Mronze. Westerwelle a Mronz spolu 27. září 2010 v Bonnu vstoupili do registrovaného partnerství.[5]

Guido Westerwelle byl prvním politikem na spolkové úrovni, o jehož homosexualitě se veřejnost dozvěděla. Tato informace byla zveřejněna v roce 2001.[6] Po Klausovi Wowereitovi a Ole von Beustovi je tak Westerwelle třetím předním německým politikem, u něhož homosexualita neměla žádný vliv na poškození pověsti.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guido Westerwelle na německé Wikipedii.

  1. ↑ (německy) Výsledky hlasování 58. sjezdu FDP
  2. ↑ (německy) Zpráva o výsledku hlasování
  3. ↑ (německy) Výsledky hlasování ve volebním obvodě Bonn
  4. ↑ Euroskop, 6. října 2009
  5. ↑ http://www.faz.net/s/Rub594835B672714A1DB1A121534F010EE1/Doc~E6282E825076E4C02BABF8B3B1B1A69C5~ATpl~Ecommon~Scontent.html
  6. ↑ (německy) Článek o homosexualitě
  7. ↑ (německy) Článek časopisu Focus o Westerwellově comming outu, 22. 7. 2004

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Galerie Guido Westerwelle na Wikimedia Commons CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Guido_Westerwelle&oldid=9546533“