Most Miloše Sýkory

Most Miloše Sýkory (hovorově Sýkorův most, Sýkorák) je ocelový nýtovaný obloukový most se spodní mostovkou vedoucí přes řeku Ostravici, který spojuje moravskou a slezskou část Ostravy. Má ocelový příhradový oblouk o rozpětí 60 m a vzepětí 7 m, celková délka mostu je 92 m a šířka včetně chodníků je 16 m. Na mostě se nacházejí dva chodníky, každý široký tři metry.

Historie

Než dorazila do Ostravy železnice, byla nejdůležitější komunikací tzv. říšská silnice spojující Opavu s Těšínskem. Procházela centrem starého města – původně Velkou ulicí (později Hlavní, Těšínskou, …). První zmínky o mostě přes řeku Ostravici jsou z roku 1450.

V 30. létech 19. století byl postaven nový elegantní dřevěný most na osmi kozlech. Jeho stav se za 11 let natolik zhoršil, že bylo potřeba postavit most nový (řetězový). Projekt vypracoval Ing. Josef Seifert. Řetězový most (Kettebrücke) byl vyroben v kleinovských železárnách v Sobotíně. Výstavbu v létech 1847 až 1851 vedl místní stavitel Antonín Lerch. Mimo jiné po mostě proudily do Ostravy desítky kusů černého dobytka na proslulé místní svinské trhy. 15. září 1886 se jeho konstrukce pod kopyty švadrony hulánů tak rozkmitala, až se most zřítil.

V roce 1886 byl postaven nový ocelový Říšský most (Reichsbrücke), široký 5,5 m, který dodaly Vítkovické železárny. Tento most byl stržen a v roce 1914 nahrazen novým modernějším příhradovým mostem, který vznikl ve vítkovické mostárně podle návrhu Ing. B. Hermanna. V roce 1979 prošel most celkovou rekonstrukcí. Další rekonstrukce proběhla od května do srpna 2002. Zajímavostí je 15 m dlouhé předpolí.

Své současné jméno most získal podle legendy o Miloši Sýkorovi. Dne 30. dubna 1945 vjely tanky 1. československé samostatné tankové brigády do středu města a přes tento most chtěly pokračovat do Michálkovic a Hladnova. Nacisté ovšem most podminovali, aby zabránili Rudé armádě v postupu. Podle jedné z verzí, prosazované především poválečnou komunistickou vládou, zachránil most tehdy čtyřiadvacetiletý soustružník Miloš Sýkora. Miloš Sýkora, člen komunistické mládeže, a jeho přítel Olšák se dobrovolně přihlásili, že přestřihnou dráty vedoucí k náložím. To se jim také podařilo a most byl zachráněn, avšak Sýkora byl při ústupu zastřelen. Tuto po dlouhá léta oficiální verzi záchrany mostu připomíná kromě jména mostu také pomník na slezské straně řeky, jehož autorem je Konrád Babraj. Podle předsedy heraldické komise ostravského magistrátu Petra Kalety je však nejisté, jak vlastně k záchraně mostu došlo. Také podle kronikáře města Martina Juřici jsou okolnosti záchrany mostu a podíl Miloše Sýkory na jeho záchraně nejasné.

První tank, který po mostě přejel, nesl číslo 051. Jeho posádku tvořili nadporučík Nikolaj Ivasjuk, radista Ivan Ahepjuk (je po něm pojmenována ostravská ulice Ahepjukova), střelec Josef Vaněk a řidič svobodník Alexandr Hroch.

V současné době most Miloše Sýkory je kulturní památkou, kterou byl prohlášen ministerstvem kultury v roce 2009.

V kultuře

Most Miloše Sýkory ve své písni Až to se mnu sekne zmiňuje zpěvák Jaromír Nohavica (na jeho oficiálním webu je uveden v nářeční podobě Sikorův most).

Fotografie

• 
  Původní Říšský most
• 
  Pohled ze Slezské Ostravy
• 
  Pohled z centra Ostravy
• 
  Pohled od řeky Ostravice
• 
  Tank u mostu Miloše Sýkory
• 
  Tank u mostu Miloše Sýkory
• 
  Pomník Miloše Sýkory

Odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu most Miloše Sýkory na Wikimedia Commons Šablona:Geo cz

Literatura

• Táňa Kittrichová, Vaněk: Přejmenujme Sýkorův most, dokud žijí jeho zachránci, Sedmička Ostrava, 30. dubna 2009
• Gustav Hermann, Die Geschichte und der Neubau der Ostrawitzabrücke in Mährisch-Ostrau mit einem geschichtlichen Rückblick über die Anfänge des Eisenbrückenbaues in Österreich, Wien, 1916

Externí odkazy

http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?IdReg=770902683&oKodOk=8106&Uz=B&PrirUbytOd=03.05.1958&PrirUbytDo=03.02.2015&Limit=25

Portály: Ostrava