Vlasta Kálalová
Vlasta Kálalová - Di Lottiová (* 1896, Bernartice - únor 1971) byla česká lékařka, která se specializovala na tropické nemoci a entomologii. Působila v Bagdádu a léčila i členy královské rodiny. V Bagdádu působila v letech 1925 - 1933. Přispěla k výzkumu tropických nemocí a rozšířila rovněž sbírku Národního muzea o vzácné exempláře exotického hmyzu.
Život a dílo
Narodila se v Bernarticích u Tábora v učitelské rodině. Nejprve to vypadalo, že je předurčena pro lingvistickou dráhu. Už v sedmnácti letech totiž mluvila anglicky, francouzsky, rusky, italsky, španělsky, německy a turecky. Nakonec zvolila lékařskou fakultu, kde si vybrala chirurgickou specializaci, přestože ve své době to bylo považováno téměř za troufalost.
Když jednoho dne odcházela z přednášky Jaroslava Hlavy na téma exotická parazitologie, náhle své poslání viděla úplně jasně. Pan profesor se zmínil o potřebě zřízení speciálního pracoviště pro výzkum tropických chorob v Damašku či Bagdádu. Vlasta ještě nevěděla, jak to udělá, ale byla rozhodnuta se tam vypravit.
Pro splnění svého snu udělala mladá žena všechno. Studovala arabštinu a perštinu, předplatila si turecký lékařský časopis, aby si osvojila medicínské názvosloví. Jako přípravu na exotické podnebí podnikala v nejparnějších dnech mnohakilometrové pochody. Napsala několik bezvýsledných žádostí o půjčku a zdálo se, že její sen se uskutečnit nepodaří. Jednoho dne potkala doktorku Alici Masarykovou, zakladatelku Československého červeného kříže, prezidentovu dceru. Ta jí sjednala schůzku s T. G. Masarykem. Tehdy osmadvacetiletá lékařka vyprávěla o svých potížích se sháněním peněz a zmínila se i o tom, že má nějaké úspory. „Ty si schovejte, budete je potřebovat. Můj právní zástupce už má příkaz k úhradě výloh vaší cesty,“ prohlásil k jejímu velkému překvapení prezident. Postupně jí pro uskutečnění velkých plánů půjčil 244 tisíc korun, které během tří let dokázala do posledního haléře splatit[zdroj?]. Ještě v roce 1924 mladá doktorka odcestovala do Cařihradu na kliniku Omara Paši.
Sehnat místo v některé z nečetných nemocnic bylo nemožné. Řešením byla pouze soukromá praxe. Kálalová se usadila v Bagdádu a pacienti se jen hrnuli. Vlastně spíše pacientky - pro muslimské ženy byla lékařka spásou, protože se nesměly odhalit před cizím mužem a zdravotní prohlídka pro ně byla do té doby nepředstavitelnou věcí. Jméno zázračné evropské lékařky znal celý Bagdád a Vlasta si brzy mohla dovolit svou praxi rozšířit. Koupila budovu v centru zvanou Burazanliu neboli Dům trubačů, kde založila sanatorium s dvaceti lůžky. Její pověst dospěla až k panovníkovi a česká doktorka brzy léčila i některé členy královské rodiny.
Konečně došlo také na dávnou touhu přispět k výzkumu tropických nemocí. Pečlivě zabalené vzorky posílala Vlasta expres do Prahy. Její vědecké touhy se ale nezastavily na hranicích medicíny. Když se ozvalo Národní muzeum s prosbou o pomoc při rozšiřování sbírky exotického hmyzu, stala se lékařka také nadšenou entomoložkou a dokázala dokonce objevit několik nových druhů. Zoologickému oddělení Národního muzea v Praze poslala sbírku obsahující půl milionu exemplářů.
Po svatbě s vnukem italských přistěhovalců Giorgiem Di Lottim se manželům narodily dvě děti – Radbor a Drahomila Lydia. Vlasta, označovaná někdy za Alberta Schweitzera v sukních, byla ale natolik posedlá prací, že pohrdla mateřskou dovolenou a dala přednost nemocnici. Vražedné podnebí s sebou ale přineslo obávanou horečku dengue a Vlasta byla několik měsíců upoutána na lůžko. Roku 1932 se vrátila do Čech, kde se po několika letech uzdravila. Jedinou útěchou jí byl zájem T. G. Masaryka. „Udělala jste v cizině Československu dobré jméno. A takový kus práce, že by to leckterý mužský nezastal,“ prohlásil tehdy prezident.[zdroj?]
Okupaci prožila v rodných Bernarticích, kde měla soukromou ordinaci. Dne 8. května 1945, den před skončením druhé světové války, ustupující němečtí vojáci zastřelili celou její rodinu. Sama unikla smrti jenom proto, že ji ležící v tratolišti krve vrahové považovali za mrtvou. Začala znovu cestovat, své lingvistické znalosti rozšířila už na čtrnáct jazyků, hodně času jí zabírala korespondence s přáteli po celém světě. Přednášela na mnoha místech v Evropě i ve Spojených státech.
Když doktorka Vlasta Kálalová-Di Lottiová v únoru 1971 zemřela, veřejnost o její existenci vlastně vůbec netušila. Proslulá lékařka se příliš nehodila do linie politických struktur tehdejšího státu, který ještě nezapomněl na její ostré vystoupení proti rozsudku smrti pro Miladu Horákovou.[zdroj?]
Do povědomí veřejnosti vešla Vlasta Kálalová díky životopisné knize Ilony Borské. Spisovatelka stihla ještě v posledních letech lékařčina života zapsat a zaznamenat obrysy pohnutého příběhu a po osmi letech od jejího skonu vychází strhující životopisný román Doktorka z Domu trubačů. V něm spisovatelka vylíčila neobyčejný životní příběh této české lékařky, uznávané kapacity a velké osobnosti.
Dodejme, že o jedenadvacet let později byla Vlasta Kálalová in memoriam vyznamenána Řádem T. G. Masaryka.