Přeskočit na obsah

Petr Zelenka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o filmovém režisérovi. O člověku, známém jako heparinový vrah pojednává článek Petr Zelenka (1976).
Petr Zelenka
Petr Zelenka na tiskové konferenci k filmu Karamazovi v Karlových Varech (červenec 2008)
Petr Zelenka na tiskové konferenci k filmu Karamazovi v Karlových Varech (červenec 2008)
Narození21. srpna 1967 (56 let)
Praha
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolánífilmový režisér, spisovatel, dramatik a scenárista
ChoťKlára Lidová
RodičeOtto Zelenka a Bohumila Zelenková
PříbuzníBedřich Zelenka (strýc)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Zelenka (* 21. srpna 1967, Praha) je český dramatik, scenárista a režisér, syn scenáristů Otto Zelenky a Bohumily Zelenkové, manžel choreografky Kláry Lidové.

Tvorba

Za svou divadelní hru Příběhy obyčejného šílenství, kterou sám režíroval v Dejvickém divadle, získal Cenu Alfréda Radoka. Hra byla později nastudována na dalších scénách (Varšava, Budapešť, Nitra, Lublaň, Tübingen, řada českých divadel). Na základě této hry později napsal scénář ke stejnojmennému filmu, který však úspěch původní divadelní inscenace nezopakoval. Další významnou Zelenkovou hrou je Teremin, inspirovaný životním příběhem Lva Sergejeviče Těrmena, a uvedený v autorově režii v Dejvickém divadle (premiéra 17. listopadu 2005). Roku 2006 hru nastudoval Sergej Fedotov v Divadle U mostu v Permi. Jeho nejnovější hrou uvedenou na divadle jsou Ohrožené druhy (2011). Režíroval také televizní seriál Terapie.

V dubnu 2010 se účastnil společně s Marthou Issovou a Jiřím Mádlem přípravy klipu určeného pro mládež „Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici,“ který zvedl vlnu vášní a stal se tématem polemiky na stránkách osobních blogů i internetových periodik, neboť „věcné argumenty míchá s úšklebky, které podle kritiků balancují na hraně vulgárního zesměšňování venkova a starých lidí“.[1][2] Klip byl inspirován volebním klipem, ve kterém Sarah Silverman vyzývala k volbě Baracka Obamy.[3] Autoři svou inspiraci přiznali až dodatečně.[1]

V roce 2013 měla v Národním divadle premiéru opera Aleše Březiny Toufar, kterou Petr Zelenka režíroval. V roce 2015 měl premiéru jeho film Ztraceni v Mnichově o papouškovi francouzského premiéra Édouarda Daladiera, inspirovaný statí Mnichovský komplex historika Jana Tesaře.[4][5]

Divadelní hry

Divadelní režie

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Filmová tvorba

Spisy

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Mádl s Issovou v klipu nabádají: Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici!. ČT24 [online]. 2010-04-23 [cit. 2015-10-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ ŠVEC, Štefan. Už zase bijou děti. Britské listy [online]. 2010-04-26 [cit. 2015-10-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ Velká cesta. Britské listy [online]. [cit. 2010-04-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ KŘIVÁNKOVÁ, Darina. Terapie režisérem. Reflex. 16. červen 2011, čís. 24, s. 24–28. 
  5. ↑ Práci Mnichovský komplex čili Příspěvek k etologii Čechů napsal v exilu žijící český historik Jan Tesař počátkem roku 1989, původně byla určena jen přátelům. V roce 2000 však byla publikována jako součást knihy Mnichovský komplex : jeho příčiny a důsledky, Prostor, ISBN 80-7260-035-4.
  6. ↑ Pes baskervillský na stránkách Jihočeského divadla
  7. ↑ Maria Goos: FUK! na stránkách Divadla pod Palmovkou

Literatura

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 757–758. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 555–556. 

Externí odkazy

Český lev za nejlepší režii

Jan Hřebejk (1993) • Milan Šteindler (1994) • Martin Šulík (1995) • Jan Svěrák (1996) • Petr Zelenka (1997) • Vladimír Michálek (1998) • Saša Gedeon (1999) • Jan Hřebejk (2000) • Jan Svěrák (2001) • Petr Zelenka (2002) • Vladimír Morávek (2003) • Jan Hřebejk (2004) • Bohdan Sláma (2005) • Jiří Menzel (2006) • Jan Svěrák (2007) • Petr Zelenka (2008) • Marek Najbrt (2009) • Radim Špaček (2010) • Zdeněk Jiráský (2011) • David Ondříček (2012) • Agnieszka Holland (2013) • Petr Václav (2014) • Jan Prušinovský (2015) • Julius Ševčík (2016) • Bohdan Sláma (2017) • Olmo Omerzu (2018) • Václav Marhoul (2019) • Agnieszka Holland (2020) • David Ondříček (2021) • Petr Václav (2022) • Tomáš Pavlíček, Jan Vejnar (2023)

Český lev za nejlepší scénář

Václav Šašek (1993) • Halina Pawlowská (1994) • Marek Leščák, Ondrej Šulaj, Martin Šulík (1995) • Zdeněk Svěrák (1996) • Petr Zelenka (1997) • Jiří Křižan (1998) • Saša Gedeon (1999) • Petr Jarchovský (2000) • Jiří Hubač (2001) • Alice Nellis (2002) • Jan Budař, Vladimír Morávek (2003) • Petr Jarchovský (2004) • Bohdan Sláma (2005) • Robert Sedláček (2006) • Zdeněk Svěrák (2007) • Bohdan Sláma (2008) • Marek Najbrt, Robert Geisler, Benjamin Tuček (2009) • Ondřej Štindl (2010) • Václav Havel (2011) • Marek Epstein, David Ondříček, Misha Votruba (2012) • Štěpán Hulík (2013) • Petr Václav (2014) • Petr Zelenka (2015) • Petr Kolečko, Alex Koenigsmark, Julius Ševčík (2016) • Bohdan Sláma (2017) • Petr Pýcha (2018) • Jiří Havelka (2019) • Ivan Arsenjev (2020) • Marek Šindelka, Vojtěch Mašek (2021) • Jan Poláček, Vojtěch Mašek (2022) • Alice Nellis (2023)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Zelenka&oldid=13355118“