Přeskočit na obsah

Reggiane Re.2005

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Reggiane Re.2005
Reggiane Re.2005
Reggiane Re.2005
Určenístíhací letoun
VýrobceOfficine Mecchaniche Italiane - Reggiane
První let9. květen 1942
Zařazeno1943
UživatelRegia Aeronautica
Luftwaffe
Vyrobeno kusů31
Vyvinuto z typuReggiane Re.2000
VariantyReggiane Re.2004
Další vývojReggiane Re.2006
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reggiane Re.2005 Sagittario (česky Střelec) byl italský jednomístný stíhací letoun celokovové dolnoplošné konstrukce, který vznikl vývojem z typu Reggiane Re.2000.

Reggiane Re.2005 Sagittario (MM092351), Regia Aeronautica, 22º Gruppo

Vývoj nového letounu začal již v roce 1941 a 9. května 1942 v letectví vzlétl první prototyp (MM494) s pilotem De Pratem.[1] Ten dosáhl rychlosti 628 km/h. Nové křídlo neslo nový podvozek zatahovaný směrem ke koncům křídla a dva 20mm kanóny Mauser MG-151, které s dalším v bloku motoru a s dvojicí kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm nad motorem představovaly impozantní výzbroj. Pohon zajišťoval řadový motor Daimler-Benz DB 605A-1. V červnu 1942 první prototyp absolvoval letové testy ve zkušebním středisku Guidonia a v srpnu zkoušky zbraní na polygonu ve Furbaře.

V únoru 1943 objednala italská vláda nultou sérii v počtu 18 kusů a následných 750 kusů, ale v situaci, kdy to již bylo nereálné. Druhý prototyp (MM495) původně s motorem RA-1050RC-58 Tifone, zkoušený od jara 1943 Němci, dosáhl rychlosti 720 km/h a přelétl do Rumunska, kde byl včleněn do protiletecké obrany naftových polí v oblasti Ploješti.

Vlastní dodávky RE.2005 začaly v květnu 1943 s licenčními motory Fiat RA.1050 RC-58 s vrtulí Piaggio P-6001 o výkonu 1 475 k.

Reggiane Re.2005, Luftwaffe, Luftdienst Kommando Italien

Ke dni italské kapitulace byly dodány dva prototypy a 29 letounů nulté série, z nichž některé převzala 22. stíhací skupina se základnou v oblasti Neapol-Capodichino. Úkolem jednotky byla obrana hlavního města a okolí. Po kapitulaci Itálie byly vyrobené kusy zabaveny Němci, přičemž letouny sériových čísel MM096100-04 a MM096106-11 sloužily u jednotek protivzdušné obrany Berlína. Po válce měl být údajně jeden Sagittario ukořistěn USA[2], kde se měl zúčastnit roku 1946 letecké přehlídky v Clevelandu, ale některé zdroje výskyt letounu a jeho testování rozporují.[1]

Zachované letouny

[editovat | editovat zdroj]
Zachovaný trup letounu Reggiane Re.2005 v italském muzeu.

Část letounu je součástí sbírek leteckého muzea Gianni Caproniho v italském Trentu.

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]
Třípohledový nákres Re.2005

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 11 m
  • Délka: 8,73 m
  • Výška: 3,15 m
  • Nosná plocha: 21 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2500 kg
  • Vzletová hmotnost: 3610 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × invertní dvanáctiválcový vidlicový motor Daimler-Benz DB 605A nebo Fiat RA.1050 RC-58
  • Výkon pohonné jednotky:
  • Maximální rychlost: 628 km/h
  • Dostup: 11 500 m
  • Dolet: 980 km
  1. a b DETAILS OF SINGLE UNITS RE2005 [online]. [cit. 2022-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  2. Reggiane Re 2005 Sagittario [online]. [cit. 2022-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45. Olomouc: Votobia, 1999. 95 s. ISBN 80-7198-396-9. Kapitola Reggiane Re-2005 Sagittario, s. 26 a 27. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]