Přeskočit na obsah

Antonín Procházka (sochař)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Procházka
Antonín Procházka (1903)
Antonín Procházka (1903)
Narození24. června 1849
Záběhlice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. září 1903 (ve věku 54 let)
Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánísochař a učitel
DětiMilan Procházka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Procházka (24. června 1849 Záběhlice[1]26. září 1903 Královské Vinohrady[2]) byl český sochař myslbekovské generace a restaurátor.

Narodil se v Záběhlicích, tehdy součásti okresu Karlín[3]. Vystudoval sochařství na akademii v Praze. Se svou manželkou Albertinou Homolovou měl čtyři děti. Zemřel roku 1903 na srdeční vadu a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Byl především figuralistou. Autorsky často (ne vždy) spolupracoval se svým přítelem Františkem Hergeselem mladším, se kterým sdílel společný ateliér v Praze na Vinohradech. Byl členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty.

Busta na pomníku Daniela Adama z Veleslavína v Praze (1902)
Souboj titánů Procházka vytvořil s Č. Vosmíkem volně dle originálu I. Platzera

Je především autorem monumentálních soch, pomníků, alegorických sousoší, ale také bust nebo figurálních reliéfů. Vyšel z akademismu a dopracoval se k realismu levicového smýšlení.

Samostatné

[editovat | editovat zdroj]

Společně s Františkem Hergeselem

[editovat | editovat zdroj]

Restaurátorské práce

[editovat | editovat zdroj]

Jako restaurátor – kopista barokních kamenných soch- vytvořil například s Čeňkem Vosmíkem kopii Platzerova Souboj gigantů pro vstupní bránu Pražského hradu.

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Stětí sv. Jana Křtitele v pražské Hostivaři
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Ludmily na Vinohradech, sign. VIN Z4, s. 247
  3. Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Procházka Anton (1849)
  4. Pavel Kalina, Průmyslový palác na pražském Výstavišti, Staletá Praha XXXV, 2019, č. 1, s. 11
  5. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Prokop H. Toman, Nový slovník čsl.výtvarných umělců, díl II. Praha 1949
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 1014. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]