Přeskočit na obsah

Arthur Nicolson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arthur Nicolson, 1. baron Carnock
Státní podsekretář zahraničí
Ve funkci:
1910 – 1916
PředchůdceSir Charles Hardinge
NástupceCharles Hardinge, 1. baron Hardinge
Velvyslanec Spojeného království v Rusku
Ve funkci:
1906 – 1910
PředchůdceSir Charles Hardinge
NástupceSir George Buchanan
Velvyslanec Spojeného království ve Španělsku
Ve funkci:
1904 – 1905
PředchůdceEdwin Henry Egerton
NástupceMaurice de Bunsen

Narození19. září 1849
Londýn
Úmrtí5. listopadu 1928 (ve věku 79 let)
Londýn
ChoťMary Rowan-Hamilton (od 1882)
RodičeSir Frederick William Erskine Nicolson, 10th Baronet a Mary Clementina Marian Loch
DětiFrederick Nicolson, 2nd Baron Carnock
Harold Nicolson
Erskine Nicolson, 3rd Baron Carnock
Clementina Nicolson
Alma materRugby School
Profesediplomat a politik
Oceněnívelkokříž Královského řádu Viktoriina (1905)
rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1906)
velkokříž Řádu lázně (1907)
Knight Commander of the Order of the Indian Empire
CommonsArthur Nicolson, 1st Baron Carnock
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Nicolson, 1. baron Carnock (Arthur Nicolson, 1st Baron Carnock, 11th baronet Nicolson of Carnock) (10. září 1849 Londýn6. listopadu 1928 Londýn) byl britský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1870 a zastával řadu nižších funkcí v různých zemích. V době před první světovou válkou měl důležitou úlohu jako velvyslanec v Rusku (1906–1910), nakonec byl státním podsekretářem na ministerstvu zahraničí (1910–1916). Po odchodu do výslužby byl povýšen na barona a vstoupil do Sněmovny lordů (1916).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Arthur Nicolson, baron Carnock

Pocházel ze starého skotského rodu, který od 17. století užíval titul baroneta. Narodil se jako mladší syn admirála Sira Fredericka Williama Nicolsona (1815–1899) a část dětství strávil s otcem na moři. Nedokončil studia v Oxfordu a v roce 1870 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, kde byl v letech 1872–1874 tajemníkem 2. hraběte Granville. Poté zastával nižší diplomatické posty v Berlíně a Pekingu, mezitím se v roce 1878 zúčastnil Berlínského kongresu. V letech 1879–1881 byl vyslaneckým tajemníkem v Istanbulu, v roce 1882 doprovázel hraběte Dufferina do Egypta. Jako chargé d'affaires poté působil v Athénách (1884–1885) a Teheránu (1885–1888). Jako rytíř Řádu indické hvězdy byl v roce 1888 povýšen do šlechtického stavu s nárokem na titul Sir. V letech 1888–1893 pobýval v Budapešti ve funkci generálního konzula, poté se vrátil do Istanbulu, kde byl velvyslaneckým radou (1893–1894). Krátce zastával funkci generálního konzula v Sofii (1894–1895) a poté zplnomocněného ministra a generálního konzula v Maroku (1895–1903).

V roce 1905 byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1905–1906 byl velvyslancem v Madridu, poté byl ve stejné funkci přeložen do Petrohradu (1906–1910). Nakonec se vrátil do Londýna a v letech 1910–1916 zastával nepolitickou funkci stálého státního podsekretáře zahraničí. Patřil k blízkým spolupracovníkům ministra zahraničí Edwarda Greye a prosazoval sbližování s Ruskem, což se mu dařilo především během diplomatické mise v Petrohradě, kde měl větší vliv než zástupci Německa a Rakouska-Uherska. Spolu s Greyem rezignoval a v roce 1916 odešel do výslužby. Téhož roku získal titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů (po otci byl již od roku 1899 nositelem titulu baroneta).

Za zásluhy byl nositelem velkokříže Viktoriina řádu (1905), Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1906) a Řádu lázně (1907). Několik vyznamenání obdržel také od představitelů zahraničních mocností, byl nositelem francouzské Čestné legie, španělského Řádu Karla III. a ruského Řádu sv. Alexandra Něvského. V roce 1916 získal čestný doktorát v Oxfordu.

V Istanbulu se v roce 1882 oženil s Mary Catherine Hamiltonovou (1859–1951), s níž měl čtyři děti. Z potomstva vynikl syn Harold Nicolson (1886–1968), který se uplatnil jako politik a spisovatel.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]