Přeskočit na obsah

BVZ Zermatt-Bahn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Brig–Visp-Zermatt
BVZ Bahn v zimě
BVZ Bahn v zimě
Stát ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Číslo 140: BrigVispZermatt
141: Täsch–Zermatt
144: Glacier Express
Provozovatel dráhy BVZ Zermatt-Bahn
Technické informace
Délka 43,985 km
Rozchod koleje 1000 mm (metrový)
Napájecí soustava 11 kV 16,7 Hz ~
Maximální sklon Adheze 25 ‰
Ozubnice 125 ‰
Minimální poloměr oblouku 80 m
Ozubnice Abtova
Mapa trati
Mapa
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
směr Gornergrat
Depo Gornergratbahn
depo BVZ
0,00 Zermatt 1 602,5 m n. m.
tunel Schafgrabengalerie x m
tunel Spissfluhtunnel 36 m
tunel Lugelwang-Galerie 322 m
tunel Schusslaui-Galerie 235 m
galerie Schilten/Kalter Boden 729 m
2,90 výhybna Kalter Boden
galerie Täschwang 637 m
most Täschsand 35 m
4,28 výhybna Täschsand
5,61 Täsch 1 437,6 m n. m.
9,93 Randa 1 405,9 m n. m.
13,41 Herbriggen 1 253,9 m n. m.
14,71 výhybna Mattsand
most Mattwald 31 m
tunel Blattbach 131 m
19,01 St. Niklaus 1 126,7 m n. m.
galerie Jungbach 290 m
most Selli 75 m
21,98 výhybna Kipferwald
most Kipfen 146 m
galerie Tschongbach 115 m
24,21 Kalpetran 896,7 m n. m.
můstek Faulkinn II 27 m
můstek Faulkinn I 25 m
tunel Faulkinn 20 m
tunel Unter Mühlebach 90 m
viadukt Mühlebach 67 m
tunel Mühlebach 31 m
tunel Merlenbirken 28 m
tunel Lochgraben 45 m
tunel Nassbäumen 58 m
27,72 Stalden-Saas 799,4 m n. m.
most Ackersand 47 m
28,91 výhybna Ackersand
most Ritib
Nový most
34,32 Vispersand
E62
směr Sion (SBB)
směr Spiez, Bern (SBB)
35,08 Visp 650 m n. m.
Eyholz
40,40 výhybna Gamsensand
Gamsen
depo Glisergrund
most Saltina 19,0 m
depo Brig
směr Disentis (FO)
43,98 Brig 671,7 m n. m.
(Simplonský tunel SBB)
(směr Itálie)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BVZ Zermatt-Bahn (ve zkratce BVZ) je úzkorozchodná železnice, která spojuje Brig ležící v údolí Rhôny s výletním a lyžařským střediskem Zermatt. Od roku 2003 je tato dráha součástí Matterhorn Gotthard Bahn.

Trať byla vybudována v letech 1890 až 1930 jako trať smíšená (adhezní / ozubnicová) s rozchodem 1 000 mm. Dráha patří k rozsáhlému systému úzkorozchodných drah na jihu Švýcarska společně s Rhétskou dráhou a dráhou Furka-Oberalp-Bahn.

Východisko tratě je na nádraží v Brigu na Simplonské dráze kde se křižují dráhy BLS, SBB, a dřívější Furka-Oberalp-Bahn.

Horské městečko Zermatt v kantonu Valais (německy Wallis) je známo svojí dominantou, kterou je kamenný masiv Matterhornu (4 478 m n. m.). Tuto dominantu zakomponovaly do svého loga i železniční společnosti, provozující dopravu v této oblasti.

Logo Visp-Zermatt Bahn

S budováním tratě bylo započato v roce 1890. Jako první byl vybudován úsek z Vispu k jihu, směrem k Zermattu. Provoz na tomto úseku byl zahájen 3. července 1891. Původní parní provoz byl v roce 1929 převeden na elektrickou trakci.

HGE442-2, barevné provedení strojů BVZ
HG 2/3 7, jeden z původních parních strojů BVZ
Skalní sesuv u obce Randa (1991)

Propojení tratě mezi městy VispBrig bylo dokončeno až o 40 let později, v roce 1930. V létě 1930 byl poprvé zaveden rychlíkový spoj Zermatt – St. Moritz pod názvem Glacier Express.

V roce 1991 došlo poblíž obce Randa k rozsáhlému skalnímu sesuvu, který zavalil trať. Náklady na odtěžení sesuvu byly tak velké, že bylo rozhodnuto o přeložení tratě v tomto místě.

Historie BVZ končí 1. ledna 2003, kdy sloučením BVZ Zermatt-Bahn a Furka-Oberalp-Bahn vznikla společnost Matterhorn Gotthard Bahn.

Nejzajímavější úsek tratě je z Vispu do Zermattu, který byl také budován jako první. Velký výškový rozdíl mezi VispemZermattem překonala trať, dlouhá 44 km, šesti ozubnicovými úseky v délce sedmi kilometrů, se stoupáním až 125 promile. V adhezních úsecích se použilo sklonů až 25 promile, u transalpských železnic běžných. Údolím říčky Vispa trať vyšplhá do prvního turistického centra, do Stalden, které východiskem pěší turistiky a je proslulé lázněmi Saas-Fee. Kolem tratě se v údolí rozprostírají vinice, zajímavým místem je průjezd vlaku pod mostem Neubrück.

Za Staldenem prochází trať těsným údolí Nikolai, stoupá tunely a po mostech nad skalními roklemi a rozsedlinami. S přibývající nadmořskou výškou se začínají objevovat ledovce a sněhem pokryté vrcholy. Trať v údolí se dostává mezi dva horské masivy: Mischabel (4 545 m) na východě a Weisshorn (4 505 m) na západě. Za těmito masivy se údolí mírně rozšiřuje a trať vjíždí do Täschu.

V Täsch je větší nádraží, protože Zermatt je uzavřen automobilové dopravě a z Täsch do Zermattu funguje pravidelná kyvadlová doprava v 10minutových intervalech. Za Täsch prochází trať další soutěskou a končí v Zermattu. Ze Zermattu je možno pokračovat železnicí Gornergratbahn až na Gornergrat do nadmořské výšky 3 130 m n. m.

Elektrifikace

[editovat | editovat zdroj]

O elektrifikaci tratě se začalo uvažovat po 1. světové válce, kdy dramaticky vzrostla cena uhlí a náklady na provoz parní trakce se zvýšily. V roce 1919 byla vypracována studie, která doporučila elektrifikaci tratě stejnosměrným napětím 1,5 - 3 kV. Plán elektrifikace nebyl realizován z důvodu špatné finanční situace společnosti, tehdy ještě VZ Bahn.

V roce 1927 byly úvahy o přechodu na elektrický provoz znovu aktualizovány. Tentokráte se však uvažovalo o elektrifikaci napětím 15 kV, střídavým proudem 162/3 Hz. Tento plán vycházel z předpokladu, že by postačilo vystavět napájecí bod pouze ve Vispu. Toto řešení by výrazně uspořilo realizační náklady oproti stejnosměrné trakci, kdy by bylo nutno stavět více měníren. K realizaci tohoto plánu však ještě nedošlo.

Další plány elektrifikace se odvíjely od elektrifikace Rhétské dráhy v roce 1913 se střídavým napětím 11 kV. Výhodou byla úspora olejových transformátorů (15 kV), a jejich nahrazení v lokomotivách lehčími, vzduchem chlazenými pro 11 kV od firmy Engadine. Tímto bylo možno snížit hmotnost lokomotivy. Zároveň použití stejné napájecí soustavy 11 kV, jako na dráze Furka Oberalp Bahn, umožnilo v budoucnu provoz po celé délce trati Brig-Visp-Zermatt bez přepřahání lokomotiv nebo konstrukci vícesystémových lokomotiv.

Na elektrifikaci tratě byla vyhlášena veřejná zakázka s rozpočtem 1,7 mil. CHF[1]. Dodávka energie pro trakci byla smluvně sjednána s SBB, kde bylo napětí 15 kV transformováno na 11 kV.

Pro vedení nákladních vlaků bylo pořízeno pět lokomotiv typu HGE 4/4 od SLM, SIG a MFO. 1. října 1929 byly všechny vlaky vedeny pouze elektrickými lokomotivami. Z původního počtu 8 parních lokomotiv HG 2/3 byly ponechány pouze tři, jako zálohy a pro odklízení sněhu.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brig-Visp-Zermatt-Bahn na německé Wikipedii.

  1. Zermatt-Bahn: Vom Tal zum Berg, p. 32

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]