Přeskočit na obsah

BepiColombo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
BepiColombo
Pojmenováno poGiuseppe Colombo
Start20. října 2018
KosmodromKourou
Nosná raketaAriane 5
Stav objektuúspěšně vypuštěn
Zánikzánik
Zánikne
ProvozovatelESA, JAXA
VýrobceEvropská unie, Japonsko
Druhplanetární sonda
Hmotnost4 100 kg
Parametry dráhy
Apoapsida1 500 km
Periapsida480 km
Sklon dráhy90°
Oficiální webOficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BepiColombo je společná mise Evropské vesmírné agentury (ESA) a Japonské vesmírné agentury (JAXA) k planetě Merkur. Součástí mise jsou dva orbitery, sonda na povrch Merkuru (The Mercury Surface Element, MSE) byla zrušena kvůli nedostatku peněz. Start proběhl 20. října 2018 z Kourou pomocí rakety Ariane 5.[1]

Mise je složena ze dvou sond: Mercury Planetary Orbiter (MPO) vyrobený ESA a Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO) vyrobený JAXA.

Tyto dvě sondy byly společně vyslány k Merkuru raketou Ariane 5 v říjnu 2018. Společně absolvují šest meziplanetárních přeletů, než se dostanou k Merkuru. Využijí slunečního a elektrického pohonu a gravitačního praku Země, Venuše a Merkuru.

Přílet na oběžnou dráhu Merkuru je plánován na 5. prosince 2025, délka hlavní mise bude činit jeden rok s případným prodloužením o další rok. MPO je vybaven sadou jedenácti vědeckých přístrojů poskytnutých různými evropskými zeměmi (kamera ve viditelném spektru, laserový výškoměr a spektrometr v rentgenovém spektru). Rusko poskytne gama a neutronový spektrometr. Sonda se pokusí zmapovat celý povrch v několika různých vlnových délkách a bude hledat vodní led v kráterech na pólech, které jsou trvale ve slunečním stínu.

Animace letu sondy BepiColombo 2018-2025
Dráha sondy 2018-2025

Důležité milníky letu sondy:

  • 10.04.2020 Manévr u Země - proběhl;
  • 15.10.2020 Manévr u Venuše 1 - proběhl;[2]
  • 11.08.2021 Manévr u Venuše 2 - proběhl, jen 33 hodin po průletu sondy Solar Orbiter;[2]
  • 02.10.2021 Manévr u Merkuru 1 - proběhl v den, kdy by Giuseppe Colombo oslavil 101. narozeniny;
  • 23.06.2022 Manévr u Merkuru 2 - proběhl;
  • 20.06.2023 Manévr u Merkuru 3 - proběhl;
  • 05.09.2024 Manévr u Merkuru 4;
  • 02.12.2024 Manévr u Merkuru 5;
  • 09.01.2025 Manévr u Merkuru 6;
  • 05.12.2025 Oddělení MMO od MPO.

Komponenty

[editovat | editovat zdroj]

Pohonná jednotka: Mercury Transfer Module (MTM)

[editovat | editovat zdroj]
pohonná jednotka před složením

MTM je umístěn v zadní části celku a slouží k pohonu při přeletu ze Země k Merkuru a k brzdění po příletu. Nenese žádný podstatný vědecký přístroj.

Modul je osazen dvěma pohonnými systémy: elektrický iontový a standardní chemický používající Monomethylhydrazin a oxid dusičitý. Chemický se využije při odletu z nízké oběžné dráhy Země a elektrický během přeletu k cíli. Dvojitý iontový motor QinetiQ T6 zvládne kombinovaný výkon až 290 mN. MTM zásobuje elektřinou obě hibernující družice stejně jako vlastní elektrický pohon.

Mercury Planetary Orbiter (MPO)

[editovat | editovat zdroj]
MPO před složením

Družice vybudovaná ESA má hmotnost 1 150 kg a jeho boky jsou pokryty solárními články poskytující až 150 W. Na další straně je připojen radiátor o ploše 1,5 m² pro zajištění regulace teploty. Ten je vždy natočený směrem od Slunce a je chráněn před Infračerveným vyzařováním planety.

Vědecké vybavení

[editovat | editovat zdroj]
  • BELA — BepiColombo Laser Altimeter, vyvinutý Švýcarskem a Německem;
  • ISA — Italian Spring Accelerometer, vyvinutý Itálií;
  • MERMAG — Mercury Magnetometer, vyvinutý Německem a Velkou Británií;
  • MERTIS-TIS — Mercury Thermal Infrared Spectrometer, vyvinutý Německem;
  • MGNS — Mercury Gamma ray and Neutron Spectrometer, vyvinutý v Rusku;
  • MIXS — Mercury Imaging X-ray Spectrometer, vyvinutý Velkou Británií a Finskem;
  • MORE — Mercury Orbiter Radio science Experiment, vyvinutý Itálií a USA;
  • PHEBUS — Probing of Hermean Exosphere by Ultraviolet Spectroscopy, vyvinutý Francií a Ruskem;
  • SERENA — Search for Exosphere Refilling and Emitted Neutral Abundances (analyzátor neutrálních a ionizovaných částic), vyvinutý Itálií, Švédskem, Rakouskem a USA;
  • SIMBIO-SYS — Spectrometers and Imagers for MPO BepiColombo Integrated Observatory System (stereo kamery s vysokým rozlišením, spektrometr pro viditelné a blízké infračervené světlo), vyvinutý Itálií, Francií a Švýcarskem;
  • SIXS — Solar Intensity X-ray Spectrometer, vyvinutý Finskem a Velkou Británií.

Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO)

[editovat | editovat zdroj]
MMO před složením

Japonská družice se bude zabývat především výzkumem magnetického pole.

Mercury Surface Element (MSE)

[editovat | editovat zdroj]

Přistávací pouzdro bylo v roce 2003 zrušeno z rozpočtových důvodů. Ještě před zrušením to byl 44 kg vážící modul s očekávanou výdrží jednoho týdne na povrchu planety.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku BepiColombo na anglické Wikipedii.

  1. ŽIVĚ A ČESKY: Evropa a Japonsko letí k Merkuru. Kosmonautix.cz [online]. 2018-10-19 [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. 
  2. a b Venus Flybys - BepiColombo Flyby - Cosmos. www.cosmos.esa.int [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. http://nssdc.gsfc.nasa.gov/nmc/spacecraftDisplay.do?id=BEPICLMBO

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]