Přeskočit na obsah

Edward Eliot, 3. hrabě ze St Germans

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Edward Granville Eliot, 3. hrabě ze St Germans
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
6. ledna 1853 – 13. března 1855
PředchůdceArchibald Montgomerie, 13. hrabě z Eglintonu
NástupceGeorge Howard, 7. hrabě z Carlisle
Lord nejvyšší hofmistr Spojeného království
Ve funkci:
1857 – 1858
PředchůdceFrederick Spencer, 4. hrabě Spencer
NástupceBrownlow Cecil, 2. markýz z Exeteru
Ve funkci:
1859 – 1866
PředchůdceBrownlow Cecil, 2. markýz z Exeteru
NástupceJohn Ponsonby, 5. hrabě z Bessborough
Stranická příslušnost
ČlenstvíToryové

Narození29. srpna 1798
Plymouth
Úmrtí7. října 1877 (ve věku 79 let)
St Germans
ChoťLady Jemima Cornwallis (od 1824)
RodičeWilliam Eliot, 2nd Earl of St Germans a Georgiana Leveson-Gower
DětiWilliam Eliot, 4th Earl of St Germans
Henry Eliot, 5th Earl of St Germans
unknown daughter Eliot
Lady Louisa Eliot
Edward John Cornwallis Eliot, Lord Eliot
Granville Charles Cornwallis Eliot
Ernest Cornwallis Eliot
Charles George Cornwallis Eliot
Alma materChrist Church
Westminsterská škola
Profesepolitik, diplomat a aristokrat
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Granville Elliot, 3. hrabě ze St Germans (Edward Granville Elliot, 3rd Earl of St Germans, 4th Baron Eliot of St Germans) (29. srpna 1798, Plymouth, Anglie7. října, Port Eliot, Cornwall, Anglie) byl britský politik a diplomat. Od mládí byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, uplatnil se také v diplomacii (především ve Španělsku). Po otci v roce 1845 zdědil šlechtické tituly a vstoupil do Sněmovny lordů. Mezitím zastával také úřady v několika vládách, nakonec byl místokrálem v Irsku (1853–1855). Svou kariéru završil jako nejvyšší hofmistr (1857–1858 a 1859–1866).[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Port Eliot, hlavní rodové sídlo v Cornwallu od 16. století

Pocházel ze starého šlechtického rodu Eliotů, který od 16. století vlastnil statky v Cornwallu. Narodil se jako jediný syn diplomata Williama Eliota, 2. hraběte ze St Germans (1767–1845), po matce Georgině (1769–1806) byl potomkem rodu Leveson-Gower a vnukem 1. markýze ze Staffordu. Studoval ve Westminster School a na univerzitě v Oxfordu. Kariéru ve státních službách zahájil jako tajemník britského vyslanectví v Madridu (1823–1824). V letech 1824–1832 byl členem Dolní sněmovny[2] a od roku 1823 jako dědic svého otce užíval jméno lord Eliot. V letech 1827–1830 zastával ve vládě funkci lorda pokladu. Poté vstoupil znovu do služeb ministerstva zahraničí, kde byl původně jmenován státním podsekretářem, ale v letech 1834–1837 pobýval znovu v Madridu jako mimořádný vyslanec. Ve Španělsku tehdy probíhala občanská válka (tzv. karlistické války) a Eliot zde sehrál významnou úlohu diplomatického prostředníka, kdy se mu podařilo ukončit válčení mezi znepřátelenými stranami (tzv. Eliotova konvence z roku 1835)[3]. V letech 1837–1845 byl znovu poslancem Dolní sněmovny[pozn. 1], k vládnímu postu se dostal opět v roce 1841, kdy byl v Peelově vládě jmenován státním sekretářem pro Irsko, zároveň se stal členem britské i irské Tajné rady. Od roku 1841 zastával také čestné posty zástupce místodržitele a smírčího soudce v Cornwallu, kde rodina vlastnila statky. Jako ministr pro Irsko obdržel mimo jiné čestný doktorát na univerzitě v Dublinu (1842). V parlamentu se mimo jiné zabýval problematikou anglikánské církve a prosazoval zřízení diplomatického zastoupení Spojeného království ve Vatikánu.

Erb hrabat ze St Germans

V roce 1845 zdědil po otci rodový majetek a titul hraběte ze St Germans. Opustil Irsko a vrátil se do Anglie, aby převzal rodové statky a zaujal místo ve Sněmovně lordů. Ještě téhož roku se vrátil do vlády ve funkci generálního poštmistra (1845–1846) a v roce 1848 získal Řád lázně. V Aberdeenově koaliční vládě zastával funkci místokrále v Irsku (1853–1855) a v roce 1853 hostil v Dublinu královnu Viktorii. Jako irský místokrál byl zároveň velmistrem Řádu sv. Patrika. V této době se sblížil s královskou rodinou a byl poté poradcem královny Viktorie. Nakonec byl dvakrát lordem nejvyšším hofmistrem (1857–1858 a 1859–1866)[4] a v roce 1857 obdržel také velkokříž Řádu lázně. V roce 1860 doprovázel prince waleského na jeho cestě po USA a Kanadě.

V roce 1824 se oženil s Jemimou Cornwallisovou (1803–1856), dcerou 2. markýze Cornwallise. Měli spolu osm dětí. Nejstarší syn Edward Eliot, lord Eliot (1827–1864) sloužil v armádě, ale zemřel předčasně. Další syn Granville Charles Eliot (1828–1854) padl za krymské války v bitvě u Inkermanu. Dědicem titulů a majetku se stal až třetí syn William Gordon Eliot, 4. hrabě ze St Germans (1829–1881), který v mládí působil v diplomacii. Zemřel bez potomstva a nástupcem se stal další syn Henry Cornwallis Eliot, 5. hrabě ze St Germans (1835–1911), který byl v mládí důstojníkem Royal Navy a poté řadu let pracoval na ministerstvu zahraničí. Nejmladší syn Charles George Eliot (1839–1901) zastával funkce u královského dvora a z jeho potomstva pochází současná linie hrabat ze St Germans.

  1. Ve svém prvním mandátu v letech 1824–1832 zastupoval volební obvod Liskeard. Městečko Liskeard v Cornwallu poblíž rodových statků vysílalo do parlamentu dva zástupce, ale volby až do 19. století zde byly pouhou formalitou. V 18. a 19. století zasedalo v Dolní sněmovně za Liskeard celkem sedm Eliotů, lord Edward byl posledním z nich. Volební reformou z roku 1832 byl počet poslanců za Liskeard kvůli poklesu významu zredukován ze dvou na jednoho. Po návratu z diplomatické mise ve Španělsku byl od roku 1837 lord Edward poslancem za volební obvod East Cornwall, který byl zřízen taktéž reformním zákonem z roku 1832.
  1. Ottův slovník naučný, 8. díl; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 525–526 (heslo Eliot); ISBN 80-7185-057-8
  2. Parlamentní obvod Liskeard na webu The History of Parliament dostupné online
  3. CHALUPA, Jiří: Don Carlos a ti druzí. Karlistické války ve Španělsku v letech 1833–1939; Praha, 2008; s. 94 ISBN 978-80-87027-57-8
  4. Biografie 3. hraběte ze St Germans na webu univerzity v Nottinghamu dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]