Přeskočit na obsah

Dutar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dutār
Dutār
Klasifikace
Tónový rozsah
Tónový rozsah
Příbuzné nástroje

Dutār (někdy také dotar; persky: دوتار; rusky: Дутар; čínsky: 都塔尔, pchin-jinem: Dū tǎ ěr) je tradiční perský drnkací strunný nástroj (chordofon). Jedná se o typ taru (pražcové loutny s dlouhým krkem). Slovo dutār pochází z perštiny (دوتار) a doslovný překlad je „dvě struny“, kde du (دو) znamená „dvě“ a tar (تار) „struna“, ačkoli herátský dutar z Afghánistánu má struny tři. Kromě dutāru ještě rozlišujeme třístrunný setār (سه‌تار), čtyřstrunný tār (تار), pětistrunný penčtār (پنج‌تار) a šestistrunný šeštār (شش‌تار).

Dutar je velmi populární v Ázerbájdžánu, mezi Kurdy v Íránu (v provincii Chorásán, se kterou je silně spjat, hlavně s městem Torbat-e Jām), Kygyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a na západě Číny v Ujgurské autonomní oblasti. Mezi příbuzné nástroje patří kazašská dombra nebo středoasijský tanbur.[1][2][3]

Dutar je také nedílnou součástí turkmenské kultury (slavností, ceremonií, národních oslav, kulturních festivalů, společenských setkání a zábavních programů) a používá se ve všech hlavních žánrech turkmenské hudby a zpěvu. Ten, kdo hraje na dutar, je známý jako bachši (v Ázerbájdžánu jako ashiq). Hudba Chorásán bachši je od roku 2010 zapsaná na Seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO,[4] stejně tak jako umění řemeslné výroby a tradiční hudební umění v kombinaci se zpěvem od roku 2021.[5]

Dutar je dlouhokrká dvoustrunná loutna s hruškovitým tělem, krytým tenkou dřevěnou rezonanční deskou. Tělo dutaru (ozvučnice) je vyrobeno z jednoho kusu morušového dřeva vydlabáváním z minimálně padesátiletého stromu. Rezonanční deska, kterou se přikrývá ozvučnice, je vyrobena také z morušového dřeva a peče se dvacet čtyři hodin, aby se odstranila vlhkost, a následně se lepí přes dutinu dutaru pomocí lepidla. Poté se přidá krk, který je vyroben z kmene meruňkovníku (stáří stromu 5–10 let). Nakonec je opatřen pražci ze střev či drátu a dvěma strunami ze střev, hedvábí či nylonu.[2][5]

Největší z dutarů je středoasijský dutar, který může dosahovat délky až cca 125 cm. Tělo je asi 15–20 cm široké a 13–17 cm hluboké. Navzdory rozdílům v proporcích, zvučnosti a výrobě mají všechny dotary (kromě moderního herátského dutaru) a mnoho dalších nástrojů (tanbury, dombry atd.) jeden společný rys: hraje se na obě struny současně vícero prsty pravé ruky (bez plektra) tak, aby tóny zněly od vysokých k nízkým.

Výstava orientálních hudebních nástrojů v Muzeu hudebních nástrojů, Phoenix, Arizona (sato, tar, kamanče, daf, tanbur, dutar, rubab)

Historie dutaru sahá až do 15. století, kdy byl používán především mezi pastýři a jeho struny byly vyrobeny ze zvířecích střev. S otevřením Hedvábné stezky se však začaly používat struny vyrobené z krouceného hedvábí dováženého z Číny. K tomuto dni ještě některé nástroje mají hedvábné struny, ačkoli nyní jsou běžně používané struny nylonové.[6]

  1. Collection of stringed instruments. instrumap.netlify.app [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné online. 
  2. a b ATLAS of Plucked Instruments - Central Asia. atlasofpluckedinstruments.com [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné online. 
  3. The Shahnameh Guide To The Lutes Of Central Asia. shahnameh.netlify.app [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné online. 
  4. UNESCO - Music of the Bakhshis of Khorasan. ich.unesco.org [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b UNESCO - Dutar making craftsmanship and traditional music performing art combined with singing. ich.unesco.org [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. The Stringed Instrument Database: D. stringedinstrumentdatabase.aornis.com [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]