Přeskočit na obsah

Ferdinand Maria Chotek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho knížecí Milost
Ferdinand Maria Chotek
4. arcibiskup olomoucký
litografie Ferdinanda Maria Chotka jako olomouckého arcibiskupa
litografie Ferdinanda Maria Chotka jako olomouckého arcibiskupa
Období služby1832–1836
PředchůdceRudolf Jan
NástupceMaxmilián Josef Sommerau-Beckh
ZnakZnak
Svěcení
Služby
Osobní údaje
Datum narození8. září 1781
Místo narozeníVídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Datum úmrtí5. září 1836 (ve věku 54 let)
Místo úmrtíPraha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníkaple svatého Kříže
RodičeJan Rudolf Chotek z Chotkova a Marie Sidonie z Clary-Aldringenu
PříbuzníJan Nepomuk Rudolf Chotek z Chotkova a Karel Chotek z Chotkova (sourozenci)
Povolání
Církevní heraldika
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Maria Chotek (8. září 1781 Vídeň5. září 1836 Praha) byl příslušník starého českého šlechtického rodu Chotků z Vojnína, biskup tarnovský (18311832) a čtvrtý arcibiskup olomoucký (18321836).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Maria Chotek byl vysvěcen na kněze 29. prosince 1805 a 14. dubna 1817 byl jmenován pomocným biskupem olomouckým a titulárním biskupem ptolemájským. Vysvěcen byl 1. června téhož roku, svěcení provedli olomoucký arcibiskup Maria Tadeáš Trauttmansdorff a brněnský biskup Václav Urban Stuffler. V roce 1831 byl jmenován tarnovským biskupem, ale krátce poté zemřel olomoucký arcibiskup Rudolf Jan a Ferdinand Maria Chotek byl v roce 1832 jmenován jeho nástupcem. Zemřel v Praze na choleru.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Cerman Ivo, Chotkové. Příběh úřednické šlechty, NLN, Praha 2008.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
biskup tarnovský
Předchůdce:
Grzegorz Tomasz Ziegler
18311832
Ferdinand Maria Chotek
Nástupce:
Franciszek de Paula Pisztek
4. arcibiskup olomoucký
Předchůdce:
Rudolf Jan
18321836
Ferdinand Maria Chotek
Nástupce:
Maxmilián Josef Sommerau-Beckh