Přeskočit na obsah

Fortuna (planetka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fortuna
Identifikátory
Typplanetka
Označení(19) Fortuna
Předběžné označeníA902 UG
Katalogové číslo19
Objeveno
Datum22. srpna 1852
MístoLondýn
ObjevitelJohn Russell Hind
Jméno poFortuna
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Epocha2006-09-22
00:00:00,0 UTC
2454000,5 JD
Velká poloosa365 233 430 km
2,4414 au
Výstřednost0,1593
Perihel307 044 100 km
2,0525 au
Afel423 432 070 km
2,8304 au
Perioda (oběžná doba)1393,352 d
(3,8148 a)
Střední denní pohyb0,2584°/den
Sklon dráhy 
- k ekliptice1,5734°
Délka vzestupného uzlu211,3712°
Argument šířky perihelu181,9583°
Střední anomálie89.3523°
Průchod perihelem2005-10-11
03:57:07,4 UTC
2453654,6647 JD
Fyzikální charakteristiky
Absolutní hvězdná velikost7,13
Rovníkový průměr220 (225×205±12) km
Hmotnost~ 1,2×1019 kg
Průměrná hustota~ 2,0 g/cm³
Gravitační parametr~ 0,80 km³/s²
Gravitace na rovníku~ 0,066 m/s²
(~ 6,7×10−3 G)
Úniková rychlost~ 120 km/s
Perioda rotace7,445 h d
Albedo0,028±0,001
Spektrální třídaC (G)

(19) Fortuna je jednou z největších planetek v hlavním pásu planetek. Složením se podobá trpasličí planetě (1) Ceres; má tmavý povrch pokrytý jednoduchými uhlíkatými látkami.

Objevil ji J. R. Hind, a to 22. srpna 1852 na londýnské soukromé hvězdárně George Bishopa. Pojmenoval ji po Fortuně, římské bohyni štěstí.

Popis objektu

[editovat | editovat zdroj]

Tato planetka patří na základě spektroskopických průzkumů do skupiny C, tedy uhlíkatých objektů a to do podskupiny G, neboť v infračervené oblasti byly zjištěny spektrální pásy, odpovídající chemickým vazbám C—H. Dá se z toho usoudit, že její povrch obsahuje značné množství tholinu, vznikajícího fotolýzou uhlovodíků působením jednak slunečního ultrafialového záření, tak korpuskulárního kosmického záření. Další spektrální pásy ukazují na přítomnost hydratovaných křemičitanů a oxidů železa. Zdá se být prokázané, že se její povrch nejvíce blíží složení chondritických meteoritů třídy CM. Někteří astronomové tuto planetku dokonce spolu s (1) Ceres považují za mateřské těleso uhlíkatých chonditů (např. meteoritu Murchison).

V roce 1993 uskutečnil Hubbleův vesmírný dalekohled první podrobná pozorování. Bylo zjištěno, že planetka má v průměru asi 0,2 úhlové vteřiny a téměř kulovitý tvar. Pátrání po jejích družicích bylo bezvýsledné.

Několika pozorovaných zákrytů hvězd bylo též použito k upřesnění velikosti tohoto tělesa.

Průzkum objektu

[editovat | editovat zdroj]

Tato planetka dosud nebyla zblízka zkoumána žádnou pozemskou sondou. V 90. létech 20. stol. ruští vědci ve spolupráci s německými ji navrhovali jako jeden z možných cílů kosmické mise s cílem odběru vzorků hornin vzhledem k tomu, že se pohybuje ve vnitřní části hlavního pásu planetek a protože představuje zřejmě charakteristického zástupce třídy objektů s málo přeměněným materiálem z doby formování sluneční soustavy. Byla též na seznamu potenciálních cílů pozorování zblízka později zrušeného projektu sondy CRAF (Comet Rendezvous and Asteroid Fly-by).

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]