Přeskočit na obsah

Guillaume Farel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Guillaume Farel
Rodné jménoGuilhem Farel
Narození1489
Gap
Úmrtí13. září 1565 (ve věku 75–76 let)
Neuchâtel
Povoláníteolog
Nábož. vyznáníkalvinismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guillaume Farel (1489 Gap13. září 1565 Neuchâtel) byl protestantský reformátor francouzského původu působící převážně ve švýcarských kantonech. Byl předchůdcem a spolupracovníkem Jana Kalvína.

Studoval teologii na pařížské Sorbonně, kde se seznámil s učencem Jacquesem Lefevre d'Etaples a spolu s ním se stal členem skupiny reformně smýšlejících teologů kolem biskupa z Meaux Guillauma Briçonneta, zvané Cercle de Meaux. Zde poznal luterské myšlenky a brzy se stal jejich horlivým propagátorem. Po odsouzení Sorbonnou kázal v kraji Dauphiné. Jeho spisy proti používání obrazů při křesťanské bohoslužbě způsobily značnou kontroverzi, takže raději odešel do Švýcarska.

Socha G. Farela na Zdi reformátorů v Ženevě

V roce 1524 v Basileji napsal třináct tezí ostře kritizujících římskou doktrínu, přičemž argumentoval tak vášnivě, že se k požadavku na jeho vypovězení přidal i Erasmus Rotterdamský.[1] Pobýval pak na různých místech, ve Štrasburku (částečně spolu Martinem Bucerem), v Montbéliardu a v Curychu, kde se poznal s Huldrychem Zwinglim. Pár let kázal v Aigle v již reformovaném kantonu Bern, který mu poskytl možnost svobodného kázání. V roce 1529 přišel do Neuchâtelu a přičinil se o zavedení reformace v tomto kantonu v roce následujícím. V roce 1532 se účastnil synody valdenských, která odsouhlasila jejich připojení k reformaci.[2]

V roce 1532 začal kázat v Ženevě. Pro odpor ze strany vedení města musel na čas odejít, ale vrátil se na základě svobody kázání zaručované bernskou vládou. V roce 1536 přesvědčil Jana Kalvína, který Ženevou projížděl, aby zde zůstal. Spolu pak dosáhli toho, že i Ženeva přijala reformu. Městské radě se však jejich reformy zdály přísné a v roce 1538 byli oba z města vyhoštěni. Farel se usadil Neuchâtelu. Když se v roce 1541 poměry v Ženevě změnily, vrátil se tam nakrátko s Kalvínem. Dále pak kázal v Metách a v Neuchâtelu prakticky až do své smrti. S Kalvínem zůstal nadále v kontaktu. Ve věku 69 let se ještě oženil, s mnohem mladší ženou, což vyvolalo Kalvínovo rozhořčení.[3]

Za klíčové považoval Farel víru v Ježíše Krista (Sola gratia). Pravou Boží mocí pro spásu každého věřícího je podle něho evangelium. Odmítal myšlenku očistce na základě Matoušova a Markova evangelia: kdo uvěří, bude pokřtěn a spasen, zatímco kdo neuvěří, bude odsouzen.

Zásady svého učení sepsal v díle nazvaném Le Sommaire (Shrnutí).

V tomto článku byly použity překlady textů z článků William Farel na anglické Wikipedii a Guillaume Farel na francouzské Wikipedii.

  1. MOLNÁR, Amedeo. Slovem obnovená: (čtení o reformaci). Praha: Kalich, 1977. S. 198. 
  2. Farel, Guillaume | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GONZÁLEZ, Justo L. The story of Christianity. Peabody: Prince Press, 1984. ISBN 978-1-56563-522-7. S. 68. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠEBESTA, František. Vilém Farel: v první linii reformace. Kroměříž: Didasko, 2021. 132 s. ISBN 978-80-87587-84-3