Přeskočit na obsah

Georges Perec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Georges Perec
Narození7. března 1936
19. obvod
Úmrtí3. března 1982 (ve věku 45 let)
Ivry-sur-Seine
Příčina úmrtírakovina plic
Místo pohřbeníkrematorium s kolumbáriem Père-Lachaise
Povoláníbásník, romanopisec, esejista, literární kritik, crossword creator, dokumentátor a filmový scenárista
Alma materLycée Claude-Bernard
Tématabeletrie, filmová režie, filmová scenáristika, poezie, literární kritika a knihovní věda
OceněníRenaudotova cena (1965)
Cena Médicis (1978)
Manžel(ka)Paulette Perec
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georges Perec (7. března 1936, Paříž3. března 1982, Ivry-sur-Seine, Francie) byl francouzský spisovatel. Pocházel z polské židovské rodiny a již v dětství přišel o oba rodiče (otec zahynul v řadách francouzské armády v bojích 2. světové války, matka v koncentračním táboře Osvětim). Matka ho roku 1941 nechala pokřtít, pofrancouzštěla jeho jméno z Peretz na Perec a odeslala ho vlakem Červeného kříže do Villard-de-Lans. Tím mu zřejmě zachránila život. Po válce se Perec vrátil do Paříže a byl adoptován sestrou svého otce. S válečnými zážitky se vyrovnával na psychoterapii u Françoise Dolto, léčení podstoupil roku 1949. Roku 1956 podstoupil rovněž psychoanalýzu u Michela de M'Uzana.

Pařížská ulice Rue de Ménilmontant, kde Perec prožil své dětství

Byl členem literární skupiny Oulipo (spolu Raymondem Queneau či Italem Calvinem). Skupina se zaměřovala na literární experimentátorství – jeho román La Disparition byl například napsán bez užití písmene "e", jež je ve francouzštině ještě frekventovanější než v jiných jazycích. Na princip knihy neupozornil a dobová kritika si ho vůbec nepovšimla. Na to reagoval vydáním dalšího experimentálního textu Les revenentes, kde písmeno "e" bylo naopak jedinou užitou samohláskou. Již první román Les Choses (Věci) zaznamenal poměrně úspěch, když získal Renaudotovu cenu. Zlomem v jeho kariéře se však stal rok 1978, kdy vydal román La Vie mode d'emploi (česky: Život: návod k použití), která zaznamenala takový úspěch, že mohl opustit své zaměstnání (vědeckého dokumentátora) a věnovat se literatuře. Román má složitou strukturu, čtenáři jsou kvůli tomu nabídnuty i různé mapky a grafy, aby se v textu lépe orientoval. Kniha získala cenu Médicis a roku 1999 ji čtenáři deníku Le Monde zvolili 43. nejdůležitější knihou 20. století. V roce 1974 s Bernardem Queysannem natočil filmovou adaptaci své knihy Un homme qui dort.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Věci (Les Choses : Une histoire des années soixante, 1965)
  • Co je to tam vzadu na dvoře za kolo s chromovanými řídítky (Quel petit vélo à guidon chromé au fond de la cour?, 1966)
  • Muž, který spí (Un homme qui dort, 1967)
  • La Disparition (1969)
  • Petit traité invitant à la découverte de l’art subtil du go (1969)
  • Les Revenentes (1972)
  • Die Maschine (1972)
  • La Boutique obscure: 124 rêves (1973)
  • Espèces d’espaces (1974)
  • Ulcérations (1974)
  • W aneb Vzpomínka z dětství (W ou le souvenir d’enfance, 1975)
  • Tentative d’épuisement d’un lieu parisien (1975)
  • Alphabets (1976)
  • Je me souviens (1978)
  • Život - návod k použití (La Vie mode d’emploi, 1978)
  • Les Mots croisés (1979)
  • Kabinet sběratele (Un cabinet d’amateur, 1979)
  • La Clôture et autres poèmes (1980)
  • Récits d’Ellis Island : Histoires d’errance et d’espoir (1980)
  • Théâtre I (1981)
  • Epithalames (1982)
  • Penser Classer (1985)
  • Les Mots croisés II (1986)
  • 53 Jours (1989)
  • L’Infra-ordinaire (1989)
  • Vœux (1989)
  • Cantatrix sopranica L. et autres écrits scientifiques (1991)
  • L.G.: Une aventure des années soixante (1992)
  • Le Voyage d’hiver (1993)
  • Beaux présents belles absentes (1994)
  • Jeux intéressants (1999)
  • Nouveaux jeux intéressants (1999)
  • Entretiens et conférences I, II (2003)
  • Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu (L’art et la manière d’aborder son chef de service pour lui demander une augmentation, 2008)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BELLOS, David: Georges Perec: A Life in Words, New York, HarperCollins 1993.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]