Přeskočit na obsah

Gerštorfové z Gerštorfu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gerštorfové z Gerštorfu
(Gersdorffové z Gersdorffu)
Rodový erb české linie Gerštorfů z Gerštorfu
ZeměČeské královstvíČeské království České království
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
DánskoDánsko Dánsko
Titulypáni
hrabata (1723)
Větve roduCholtická, podhořanská, malšvická
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gerštorfové z Gerštorfu (též Gersdorffové z Gersdorffu, německy Gersdorf(f), polsky Gersztorf, rusky Герцдорфы) jsou šlechtický rod pocházející z Lužice, patří k nejrozšířenějším šlechtickým rodům vůbec. Členové rodu byli činní v německých zemích, v Dánsku, Českém království a Slezsku, od 17. století též v Livonsku a Ruském impériu.

Do Čech přišli v 15. století, jedna část rodu bojovala proti husitům, jiní, např. Kryštof z Gerštorfu, veleli z pozice hejtmana husitským vojskům. Zikmund v letech 14531459 sloužil jako hejtman na Křivoklátě. Při rodinné schůzce roku 1527 se sešlo v lužické Žitavě dvě stě příslušníků rodu. V 16. století se stal Jiří hejtmanem Pražského hradu a podkomořím Království českého, založil větev Gerštorfů na Cholticích, patřil k oporám krále Ferdinanda I. během jeho bojů proti vzbouřeným stavům roku 1547. Jiřího vnuk Jindřich dal vzniknout rodové linii na Podhořansku. Drželi Osov, Běštín, Chrastinu. Malšvická odnož žila na Jičínsku a vlastnila tu Velké Horky a Samšinu, z této větve vzešel Mikuláš Gerštorf, jenž se stal svobodným pánem. Roku 1619 mělo v Lužici 13 Gerštorfů svá Léna.

Oldřich Gerštof z malšvické větve sloužil císaři Rudolfovi ve funkcích rady a prokurátora, za stavovského povstání povýšil a stal se direktorem a zemským správcem. Po Oldřichově smrti roku 1620 mu Ferdinand II. zkonfiskoval veškerý majetek. Další linie vznikaly po porážce na Bílé hoře, část v čele s Kašparem Kryštofem se usídlila v Dánsku, Jiřího linie emigrovala do Švédska. Někteří odešli do Pruska, Pomořan či Saska. Roku 1723 povýšil Kryštof Bedřich do hraběcího stavu.

V roce 1875 sloužilo v pruské armádě 14 členů rodu v hodnosti důstojníků. Někteří příslušníci rodu žijí dodnes.

Ruská větev

[editovat | editovat zdroj]

Jedna z větví rodu s původem ve Slezsku, se roku 1602 v osobě Jiřího (Georga) Gerštorfa přestěhovala do Livonska. Generálporučík Dětlev Jan z Gerštorfu († 1787) se vyznamenal v rusko-švédské a sedmileté válce. Rod byl zapsán na seznam livonských šlechtických rodů a ve VI. oddílu almanachu Petrohradské gubernie.

Historická podoba erbu

Společný znak pro všechny linie tvoří dělený štít, nahoře červený, spodní polovina je rozdělena na stříbrnou a černou. Česká linie při povýšení umístila do horní poloviny zlatou korunku.

Příbuzenstvo

[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Mitrovskými, pány z Czernhausu, z Palombini a dalšími.

Významní členové rodu

[editovat | editovat zdroj]
Náhrobky Gersdorfů v lužickosrbské obci Kauppa, 17. stol.

Významní členové ruské větve rodu

[editovat | editovat zdroj]
  1. Funkce říšského hofmistra byl nejvyšší státní úřad v Dánském království, podobná předsedovi vlády a zástupci krále. Kromě výsadního ústavního postavení měl dánský hofmistr důležité úkoly, avšak jeho povinnosti nebyly zcela jasně definovány. V 16. století vedl státní finance a dohlížel na finanční komoru a cla a daně.
  2. Svazek 22. Řezno: [s.n.] ISBN 978-3-943222-13-5. 
  3. Lubina Mahling: „Um der Wenden Seelenheyl hochverdient“ – Reichsgraf Fridrich Casper von Gersdorf. Eine Untersuchung zum Kulturtransfer im Pietismus. Nakladatelství Domowina, Bautzen 2017, ISBN 978-3-7420-2431-2.
  4. Gersdorff, Ernst* Reinhold Friedrich v. (1806-1883) [online]. Baltische Historische Kommission [cit. 2020-12-23]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]