Přeskočit na obsah

Golicynové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Golicynové
/ Голицыны
Rodový erb Golicynů
ZeměRuské impériumRuské impérium Ruské impérium
Mateřská dynastieGediminovci
Titulyknížata
ZakladatelIvan Vasiljevič Bulgakov-Galicyn
Rok založení15. století
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Golicynové (v různých variantách též Galicynové, Galitzinové, Gallitzinové, apod., rusky Голицыны) je ruský knížecí rod původem z Litvy, jehož předkové byli v mužské linii rodu spřízněni s velkoknížetem Gediminasem, zakladatelem panovnického rodu Jagellonců a linie knížat Trubeckých.

Historie rodu

[editovat | editovat zdroj]

Jeden z potomků velkoknížete Gediminase, Ivan Bulgak, měl své přízvisko Golicyn (vysl. Galicyn) dostat podle silných kožených rukavic (golica), které nosil přes vlněné rukavice, a jméno poté přešlo na jeho potomky jako rodové.[1]

Osud rodu v sovětské době

[editovat | editovat zdroj]
V erbu knížecí linie Galitzinů je obsažen litevský jezdec

Z mnoha linií knížecího rodu Golicynů, které existovaly v roce 1917, přežila v Sovětském svazu pouze jediná. Všechny ostatní byly zlikvidovány nebo donuceny k emigraci. Bolševici pozatýkali desítky členů rodu Golicynů, jež následně postříleli nebo zahubili v gulazích. Další desítky osob zmizely beze stopy v době bolševické revoluce a jejich další osud je nejasný. V současné době žije více členů rodu Golicynů v USA než v samotném Rusku.

Sergej Golicyn (1909–1989) sepsal paměti s názvem "Memoirs of a Survivor: The Golitsyn Family in Stalin's Russia". Kniha popisuje období od revoluce v roce 1917 až po vstup Sovětského svazu do druhé světové války v roce 1941. Osud rodu Galitzinů/Golicynů je také ústředním tématem knihy historika Douglase Smitha o zániku ruské aristokracie v dobách komunistického režimu v Sovětském svazu.

Významné osobnosti rodu

[editovat | editovat zdroj]
  1. Meyers Konversationslexikon, s. 847, heslo: Galizyn

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]