Přeskočit na obsah

Jáchym Oldřich z Hradce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jáchym Oldřich z Hradce
Jáchym Oldřich z Hradce (foto malby na zámku v Jindřichově Hradci)
Jáchym Oldřich z Hradce (foto malby na zámku v Jindřichově Hradci)
Karlštejnský purkrabí
za panský stav
Ve funkci:
1602 – 1604
PanovníkRudolf II.
NástupceVilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Hejtman Bechyňského kraje
Ve funkci:
1598 – 1603
PanovníkRudolf II.

Narození24. ledna 1579
Úmrtí23. ledna 1604 (ve věku 24 let) nebo 24. ledna 1604 (ve věku 25 let)
Jindřichův Hradec
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
NárodnostČech
Choť(1598) Marie Maxmiliána z Hohenzollern-Sigmaringenu (1583–1649)
RodičeAdam II. z Hradce (1549–1596) a Kateřina z Montfortu (1556–1631)
Dětižádné
Příbuzníbratr: Vilém Zachariáš (1575–1589)
bratr: NN (*/† 1578)
sestra: Lucie Otýlie z Hradce (1582–1633)
sestra: Bohunka (1576–1577)
sestra: Anna Kateřina (1578–1596)
sestra: Dorota (1594–1604)
švagr: Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1572–1652)
děd: Jáchym z Hradce (1526–1565)
babička: Anna z Rožmberka (1530–1580)
teta: Anna Alžběta z Hradce (1557–1596)
SídloJindřichův Hradec
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jáchym Oldřich z Hradce (24. ledna 157923. ledna 1604 Jindřichův Hradec) byl český šlechtic, karlštejnský purkrabí a komorník císaře. Jeho smrtí vymřeli páni z Hradce po meči.

Erb pánů z Hradce
Pečeť Jáchyma Oldřicha z Hradce (1598).

Byl synem pozdějšího nejvyššího kancléře a purkrabího Českého království Adama II. z Hradce (1549–1596) a Kateřiny z Montfortu (1556–1631). Od narození byl neduživý, měl hrb a trpěl epilepsií. V roce 1602 byl stižen těžkou padoucnicí tak, že již z postele nevstal.

U císařského dvora Rudolfa II. působil jako komorník. Politické zkušenosti získal v úřadě hejtmana Bechyňského kraje (1598–1599, 1600–1601, 1602–1603).[1] Poslední dva roky života zastával úřad karlštejnského purkrabí, který byl mezi dvanácti nejvyššími zemskými úřady Českého království.

Těžce nemocný Jáchym Oldřich zemřel v noci z 23. na 24. ledna 1604. Už čtyři dny po smrti byla cínová rakev s mrtvým tělem vystavena na několik týdnů v kostele svatého Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. Následující čtyři měsíce se zde každý den konaly mše za zemřelého a spásu jeho rodu. Na pohřeb byli kromě císaře Rudolfa II. pozváni i šlechtici a významné osobnosti ze všech zemí Koruny české, Rakous i Římskoněmecké říše. Na sestavování seznamu smutečních hostů se osobně podílel Petr Vok z Rožmberka. V předvečer pohřbu 30. května pronesl nad rakví smuteční kázání jezuita Jan Puteanus.[2]

V souvislosti s úmrtím Jáchyma Oldřicha byl vydán soubor třinácti pohřebních básní Parentalia. Mezi jejími autory byli mimo jiné Rudolf Mollart z Mollartu a Václav Vilém z Lobkovic. Při stejné příležitosti složil pohřební píseň i Šimon Lomnický z Budče.[3]

I když se měl oženit s hraběnkou z rodu Öttingenů, nakonec se jeho manželkou stala patnáctiletá Marie Maxmiliána z Hohenzollern-Sigmaringen (31. října 158311. září 1649), dcera císařského rady hraběte Karla z Hohenzollernu. Svatba se konala 25. ledna 1598 v Augsburgu.[4][pozn. 1]

Jáchym Oldřich byl poslední muž z rodu pánů z Hradce, tím vymřel rod po meči. Jelikož neměl děti (dvě děti zemřely při porodu), zdědila celý majetek jeho sestra Lucie Otýlie z Hradce provdaná za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
  1. Podle JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 102.  se svatba konala 21. ledna 1598 v Jindřichově Hradci.
  1. MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617. Vydání první. vyd. Praha: Národní archiv, 2009. 281 s. ISBN 978-80-86712-75-8. S. 240. 
  2. BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef, a kol. Dvory velmožů s erbem růže : všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce. Praha: Mladá fronta, 1997. 315 s. Dostupné online. ISBN 80-204-0651-4. S. 188–189. Dále jen Dvory velmožů s erbem růže. 
  3. Dvory velmožů s erbem růže, s. 190
  4. Dvory velmožů s erbem růže, s. 10

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]