Přeskočit na obsah

M61 Vulcan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
M61 Vulcan
TypŠestihlavňový rotační kanón typu Gatling
Místo původuUSA
Historie služby
Ve službě1959–dosud
PoužívánaUSA/NATO
VálkyVietnamská válka
Válka v Zálivu
Válka s terorismem
Historie výroby
Navrženo1946
VýrobceGeneral Electric
VariantyM61A1,
M61A2
Základní údaje
HmotnostM61A1: 112 kg (samotný kanon, bez podavače munice),
M61A2: 92 kg (samotný kanon, bez podavače munice)
Délka1 827 mm
Typ náboje20×102 mm
Ráže20 mm
KadenceM61A1: 6000 ran za minutu
M61A2: 6600 ran za minutu
Úsťová rychlost1050 m/s
Účinný dostřel600 m (2000 stop)
Zásobování municíBezpásový zásobník

M61 Vulcan je hydraulicky nebo pneumaticky poháněný šestihlavňový, vzduchem chlazený, elektricky odpalovaný rotační kanón typu Gatling, který střílí náboje ráže 20 mm při extrémně vysoké kadenci. M61 a jeho deriváty byly základním kanónovým vybavením amerických vojenských letadel po dobu 50 let. M61 původně vyráběla společnost General Electric, ale po několika fúzích a akvizicích je v současnosti vyráběný firmou General Dynamics.[1]

Vývoj kanonu začal od roku 1946, kdy letectvo hledalo novou organickou výzbroj pro letouny proudové éry, na něž již nestačila stávající výzbroj. Nově požadované parametry byly zvýšení dostřelu a rychlosti střelby. USAF zadalo zakázku General Electric na projekt Vulcan s požadavkem na šestihlavňový kanon ráže 15 mm s kadencí 7200 výstřelů za minutu.[1]

První prototyp T45 byl dokončen v roce 1949, ráže 15 mm dosahoval kadence 2500 výstřelů za minutu, následující rok (1950) bylo dosaženo kadence 4000 výstřelů za minutu.[1]

V roce 1952 byly vyrobeny a porovnávány dva nové prototypy o větší ráži T171 20 mm a T150 27 mm, z důvodu ověření efektivity munice v cíli, jelikož se ukázalo, že ráže 15 mm je pro tyto účely nedostačující.

Během vývoje a testech letounu F-104 Starfighter se zjistilo, že systém podávání munice s pásem v kanonu T171 je značně nespolehlivý a způsobuje zaseknutí podávacího mechanizmu. Tento problém vyřešili GE vyvinutím nového systému podávání munice bez pásu, jenž velmi zvýšil celkovou spolehlivost kanonu.

První letoun používající kanon M61A1, byl F-104C Starfighter.

Šest hlavní bylo zvoleno z důvodu prodloužení životnosti kanonu při střelbě vysokou kadencí. Menší počet hlavní by zvyšoval jejich namáhání a snižoval jejich životnost.

Standardní M61 využívá hydraulický systém pro pohon hlavně, jež jsou otáčeny hydraulickým motorem. Odpal munice je iniciován elektricky.

GAU-4 (letectvo), nebo také M130 (armáda), je varianta M61 s integrovaným pohonem. Roztáčení hlavně (zahájení palby) probíhá pneumaticky, kanon je v tomto případě plně automatický a po zahájení palby nepotřebuje žádný další zdroj. Plně automatická střelba je zajištěna odběrem plynů ze tří hlavní. Kvůli těmto úpravám je tato varianta o 4,5 kg těžší.

Novější verzí kanonu, M61A2, jsou vybaveny letouny F-22 Raptor a F/A-18E/F Super Hornet. Nová verze se vyznačuje zejména lehčími hlavněmi, díky čemuž byla snížena celková hmotnost kanonu.[2]

  1. a b c M61 20mm cannon [online]. Federation of American Scientists [cit. 2009-02-28]. Dostupné online.  (anglicky)
  2. F/A-18E/F Super Hornet Strike Aircraft, United States of America (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]