Přeskočit na obsah

Lungern

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lungern
Lungern s jezerem Lungerersee
Lungern s jezerem Lungerersee
Lungern – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška712 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonObwalden
Lungern
Lungern
Lungern, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha46,47 km²
Počet obyvatel2 119 (2018)[1]
Hustota zalidnění45,6 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.lungern.ch
PSČ6078
Označení vozidelOW
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lungern je obec ve švýcarském kantonu Obwalden. Leží přibližně 14 kilometrů jihozápadně od hlavního města kantonu, Sarnenu, v nadmořské výšce 712 metrů. Žije zde přibližně 2 100[1] obyvatel.

Lungern se nachází v nejvýše položené části kantonu Obwalden. Centrum obce leží v nadmořské výšce 712 m n. m. podél břehu jezera Lungerersee, železniční stanice pak v 752 m n. m. Jako nejvýše položená obec v údolí Sarneraatal leží v kotlině, která je otevřená pouze na severu a z ostatních stran ji uzavírají strmé zalesněné svahy a skály. Rozloha obce je 4647 ha, z toho 1775 ha tvoří louky a pastviny, 463 ha zahrady a zarostlé plochy, 2022 ha lesy, 17 ha zastavěné plochy, 80 ha dopravní plochy, 208 ha vodní plochy a 81 ha nevyužité plochy.

Obec je rozdělena na tři části. Na severním konci jezera leží na přilehlých kopcích vesnice Kaiserstuhl-Bürglen, zatímco vlastní centrum obce se usadilo na východním břehu jezera. Vesnice Obsee přiléhá k jižnímu břehu jezera a lze ji označit za nejzachovalejší část staré části obce. Zde se stále nacházejí staré domy v původním uspořádání.

Lungern na pohlednici z konce 19. století

První zmínka o obci pochází z listiny z roku 1275 pod názvem Lutigern, avšak dochovaná na pozdější kopii ze 14. století.[2] Na území obci byly objeveny jednotlivé nálezy z mezolitu, doby bronzové a římských dob. Vedle panského vlastnictví půdy existovalo vždy také svobodné vlastnictví půdy venkovany. Starý kostel (zmiňovaný v roce 1275, zasvěcený sv. Kateřině), jehož polohu dnes označuje kostelní věž ze 14. století, byl založen a vystavěn s pomocí nadace baronů z Wolhusenu. V roce 1303 předali patronátní práva klášteru Engelberg, který je v roce 1450 postoupil kantonu Obwalden. Od roku 1674 je právo kolatury v rukou lungernských farníků bez omezení. Klášteru Murbach-Luzern patřil také alp v Lungernu a statky v Obsee a Bürglenu. V roce 1739 byl Bürglen-Kaiserstuhl s kaplí postavenou v roce 1686 povýšen na vikariátní kapli. Komunitní úkoly, zejména péči o chudé, vykonávali farníci. Nezávisle na farnosti vznikla pozemková družstva: dílčí farnost Obsee s Bürglenem (1388) a dílčí farnost Dorf s Kaiserstuhlem (1420), která si do současnosti zachovala samostatnost. Právo užívat společnou půdu, vysokohorské pastviny a lesy bylo vždy závislé na vlastnictví půdy (vlastnických právech) v rámci dílčího honu. V Lungernu tak byli na rozdíl od ostatních společností v Obwaldenu oprávněni užívat pozemek i náhodní kolemjdoucí. Na přelomu 14. a 15. století se důraz přesunul ze zemědělství na chov dobytka.[2]

Vlak Brünigbahn nad Lungernem

V roce 1836 byla snížena hladina jezera Lungerersee, čímž bylo získáno 170 hektarů půdy. Díky koncesi udělené v roce 1919 společnosti Centralschweizerische Kraftwerke byla vodní plocha opět přehrazena pro výrobu elektrické energie. Od roku 1982 patří celé vodní dílo kantonu Obwalden. Významným zdrojem příjmů byla v 19. století podomácká výroba: předení bavlny, zejména tkaní hedvábí (sídlo v Curychu, později v Horgenu) a až do 50. let 20. století tkaní slaměných klobouků (sídlo ve Wohlenu, od roku 1910 v Sarnenu). Potoky Eibach a Laui, které byly po staletí velkou hospodářskou zátěží a hrozbou, bylo nutné kolem roku 1900 výrazně přehradit. Katastrofa na potoce Eibach v roce 1887 poškodila kostel a charitní dům natolik, že byly opuštěny a v letech 1892–1893 byl na sedle postaven nový kostel. Výstavba silnice Brünigstrasse na počátku 60. let 19. století a otevření dráhy Brünigbahn Alpnachstad–Brienz v roce 1888 podpořily cestovní ruch. S rozvojem hotelnictví se Lungern stal na čas letním lázeňským střediskem a po otevření lyžařského areálu lanovkou Lungern-Schönbüel (1961) také zimním lázeňským střediskem. Ve 20. století se řemesla rozvinula v efektivní obchod (včetně tradice sochařství) a vedla ke vzniku místních průmyslových podniků.[2]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

K 31. prosinci 2021 v obci žilo 2082 obyvatel.[3]

Farní kostel Srdce Ježíšova v Lungernu

Vývoj populace

[editovat | editovat zdroj]

V 18. století došlo k výraznému nárůstu počtu obyvatel navzdory vysoké dětské úmrtnosti. Mezi lety 1743 a 1900 vzrostl počet obyvatel přibližně o 110 procent. V následujícím desetiletí počet obyvatel klesl. Důvodem byl nedostatek pracovních míst a následná migrace do jiných regionů Švýcarska a do zámoří. Druhá fáze růstu následovala mezi lety 1910 a 1950 (+10,7 %). Poté, vzhledem k odlehlé poloze daleko od městských center, došlo ke stagnaci až do roku 1990. Od té doby počet obyvatel vzrostl o 14,04 %, tj. o 261 osob.

Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1743 1799 1850 1860 1870 1880 1888 1900 1910 1920 1930 1941 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010
Počet obyvatel 868 1164 1413 1541 1589 1721 1758 1828 1696 1714 1722 1828 1878 1794 1813 1773 1859 1965 2065

Téměř všichni obyvatelé mluví německy jako každodenním hovorovým jazykem, a to místním alemanským dialektem, zvaným Obwaldnerdeutsch. Při sčítání lidu v roce 2000 uvedlo 94,8 % obyvatel jako svůj hlavní jazyk němčinu, 2,2 % albánštinu, 0,7 % francouzštinu, 0,5 % portugalštinu a srbochorvatštinu a 0,3 % italštinu.

Národnostní složení

[editovat | editovat zdroj]

Z 2 120 obyvatel na konci roku 2018 bylo 1 892 (89,25 %) švýcarských státních příslušníků. Většina přistěhovalců pochází ze střední Evropy (Německo, Rakousko a Spojené království), jižní Evropy (Portugalsko, Itálie a Španělsko), bývalé Jugoslávie (Srbsko, Kosovo a Severní Makedonie), Afriky (Eritrea) a Asie (Srí Lanka a Sýrie). Při sčítání lidu v roce 2000 mělo 1 827 osob (92,98 %) švýcarské občanství; z toho 33 osob mělo dvojí občanství.

Kantonální hlavní silnice č. 4 (Brünigstrasse) spojuje Lungern se sousední obcí Giswil a přes průsmyk Brünig s Meiringenem v kantonu Bern. V prosinci 2012 byl po šesti letech výstavby otevřen obchvatový tunel Lungern, který odlehčuje obci od tranzitní dopravy.[4][5]

Přes obec vede železniční trať Brünigbahn, patřící pod železniční společnost Zentralbahn. Na území obce se nachází dvě zastávky, Kaiserstuhl a Lungern. Na bývalé zastávce Käppeli kousek nad obcí už vlaky nestaví. Při výstupu do průsmyku Brünig a při sjezdu z Kaiserstuhlu do Giswilu využívá železnice ozubnicový systém.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lungern na německé Wikipedii.

  1. a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
  2. a b c d HALTER, Josef. Lungern [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2008-07-18 [cit. 2022-10-20]. Dostupné online. (německy) 
  3. Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie, Geschlecht und Gemeinde, definitive Jahresergebnisse, 2021 [online]. Bundesamt für Statistik BFS, 2022-08-25 [cit. 2023-06-25]. Dostupné online. (německy) 
  4. Lungern wird ab sofort umfahren [online]. Neue Zürcher Zeitung, 2012-12-10 [cit. 2022-10-20]. Dostupné online. (německy) 
  5. Ausbau-Etappe Umfahrung Lungern Eröffnung 2012 [online]. Sarnen: Tiefbauamt Obwalden, 2012 [cit. 2022-10-20]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]