Přeskočit na obsah

Ortorula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ortorula, vzorek v geoparku v botanické zahradě na Albertově, Praha
Stébelnatá ortorula, vzorek z lokality Doubravčany, obec Zásmuky, okres Kolín

Ortorula nebo řidčeji leukokratní rula je metamorfovaná hornina, která vznikla přeměnou kyselých až intermediárních vyvřelých hornin jako jsou granitoidy, granodiority, křemité diority a další[1], v amfibolitové facii.

Termín ortorula (orthogneiss) zavedl v roce 1891 Heinrich Rosenbusch.

Ortoruly vznikají více způsoby:

Samostatnou genetickou kategorií jsou alkalické ortoruly s vyšším obsahem modrých alkalických amfibolů (riebeckit, arfvedsonit) a pyroxenů (egirín). Ve vyšší části amfibolitové facie taktéž vznikají tzv. vysokostupňové ortoruly bez muskovitu, s převládajícím ortoklasem a aluminosilikáty (kyanit, sillimanit) a granáty[2].

Vlastnosti a minerální složení

[editovat | editovat zdroj]

Jde o hrubo až středozrnné, výrazně břidličnaté horniny, ve kterých převládá křemen, biotit, muskovit, draselný živec, méně častý je plagioklas. Vedlejší minerály jsou granáty, kyanit, případně amfibol[2].

PP Sfingy u Měděnce, tvořená ortorulou

V Českém masivu se ortoruly běžně vyskytují v Krušných horách. Některé v Čechách se vyskytující ruly mají i své lokální názvy jako bítešská rula, bechyňská rula, mirotické a starosedelské, stejně jako část kouřimských rul[3].

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ortorula na slovenské Wikipedii.

  1. Vladár, J., 1981; Encyklopédia Slovenska V. zväzok R - Š. Veda, Bratislava, s. 173
  2. a b c d e Putiš, M.; Petrografia metamorfovanýh hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 2004, 131 s.
  3. http://is.muni.cz přístup:29.8.2008

Související články

[editovat | editovat zdroj]