Přeskočit na obsah

Pískorypkovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPískorypkovití
alternativní popis obrázku chybí
Samička pískorypky Andrena savignyi
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádblanokřídlí (Hymenoptera)
Podřádštíhlopasí (Apocrita)
Nadčeleďvčely (Apoidea)
Čeleďpískorypkovití (Andrenidae)
Latreille, 1802
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pískorypkovití (Andrenidae) jsou velká čeleď včel z řádu blanokřídlých. Její zástupci jsou rozšíření celosvětově s výjimkou Austrálie. Patří mezi samotářské včely, pouze některé druhy žijí sociálně. Hnízdí převážně v zemi. Patří mezi několik málo čeledí včel, které neobsahují žádné hnízdní parazity.

Většina druhů se vyskytuje v mírných nebo suchých oblastech (teplý mírný xerický pás). Zahrnuje některé obrovské rody, např. pískorypka (Andrena) s více než 1500 druhy a Perdita s více než 700 druhy. Jedna z podčeledí, Oxaeinae, je svým vzhledem natolik odlišná, že jim byl obvykle přiznáván status čeledi, ale pečlivá fylogenetická analýza ukazuje, že se jedná o větev v rámci čeledi Andrenidae, velmi blízkou podčeledi Andreninae. Co do výběru potravy jsou tyto včely převážně oligolektické, tedy úzce specializované na konkrétní taxony rostlin (zejména v podčeledi Panurginae nebo u pískorypek).[1]

Pískorypkovití zahrnují malé až středně velké druhy včel. Jsou to nohosběrné včely. Od ostatních čeledí včel je lze odlišit podle přítomnosti dvou subantenálních švů na tváři a kudrnky na zadních nohách. Mnoho skupin má také sametově ochlupené prohlubně nebo rýhy zvané "foveae" na hlavě v blízkosti horního okraje očí, což je znak, který se vyskytuje též u některých kutilkovitých a hedvábnicovitých.

U všech podčeledí s výjimkou Panurginae jsou pylosběrné chloupky přítomny již od boků; u podčeledi Panurginae jsou redukovány pouze na holenní kosti. Žihadlový aparát je často také dosti redukován, zejména u podčeledi Panurginae natolik, že fakticky nejsou schopny bodnout.[1]

Pískohrabka Panurgus banksianus
Sameček zlatoproužky

Vnitřní členění a zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Andrenidae se dělí na čtyři podčeledi. Podčeleď Alocandreninae, která pochází z Peru, zahrnuje pouze jeden druh Alocandrena porteri. Podčeleď Oxaeinae, která se vyskytuje v Americe od Argentiny po USA, je navzdory svému poměrně zvláštnímu vzhledu blízce příbuzná s podčeledí Andreninae. Do ní patří i největší rod celé čeledi, pískorypka (Andrena) s více než 1500 druhy, z nichž se ve střední Evropě vyskytuje více než 130. Ostatních pět rodů podčeledi Andreninae má jen asi 12 druhů. Podčeleď Panurginae je ve střední Evropě rozšířena a známa především prostřednictvím rodu pískohrabka (Panurgus). Zejména v jižnější části Evropy se vyskytují rody Camptopoeum, Panurginus, Melitturga a další. Nejvíce druhů z podčeledi Panurginae se vyskytuje v rodu Perdita, který je rozšířen v Americe a čítá přes 700 druhů. Vzácně se v české přírodě vyskytuje též zlatoproužka uherská (Camptopoeum frontale).[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrenidae na anglické Wikipedii.

  1. a b C. D. Michener (2007) The Bees of the World, 2nd Edition, Johns Hopkins University Press.
  2. HOPFENMÜLLER, Sebastian, STANGLEROVÁ, Eva. Jak zachránit včely. Brno: Kazda 2022; ISBN 978-80-7670-069-7

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]