Přeskočit na obsah

PPD (samopal)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PPD
TypSamopal
Místo původuSovětský svaz Sovětský svaz
Historie služby
Ve službě1935 — 1945
PoužívánaViz Uživatelé
VálkyŠpanělská občanská válka
Zimní válka
Druhá čínsko-japonská válka
Druhá světová válka
Korejská válka
Povstání Hukbalahap
Libanoská krize (1958)
Libanonská občanská válka[1]
Historie výroby
KonstruktérVasilij Děgťarjov
Navrženo1934
Výroba1934–1942;[2] většina roku 1940
Vyrobeno kusů4100 ks PPD 34/38, 80000 ks PPD 40
VariantyPPD-34, PPD-34/38, PPD-40
Základní údaje
Hmotnost5,69 kg (s bubnovým zásobníkem)
Délka779 mm
Délka hlavně269 mm
Typ náboje7,62 × 25 mm Tokarev
Ráže7,62 mm
Princip střelbyzákluz
Kadencecca 800 ran/minutu
Úsťová rychlost480 m/s
Účinný dostřelcca 200 m
Zásobování municíschránkový zásobník na 25 nábojů (PPD-34, PPD-34/38), bubnový zásobník na 71 nábojů (PPD-40)

Děgťarjov PPD byl sovětský samopal zkonstruovaný Vasilijem Děgťarjovem. Jeho počátky spadají do roku 1934. První zkušební dodávky samopalů pro sovětská vojska se uskutečnily v roce 1935, přičemž se jednalo o několik kusů. Do konce roku 1936 bylo vyrobeno pouze 67 exemplářů. Větší sériová výroba započala až roku 1937, do roku 1939 bylo vyrobeno 4100 kusů vzoru PPD-34/38. Roku 1940 se rozjela výroba zmodernizovaného typu PPD-40, který byl vyráběn do roku 1942 v počtu asi 80 tisíc kusů.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Samopal Děgťarjov vzor 1934 má neuzamčený závěr, zakřivený zásobník na 25 nábojů, plášť hlavně je opatřen ventilačními otvory. Přepínač režimu střelby je umístěn před jazýčkem spouště. Pojistka na napínací páce může blokovat závěr v přední i zadní poloze. Sektorové hledí je nastavitelné do 500 m. Modifikace PPD-40 umožňuje použití velkokapacitního bubnového zásobníku na 71 nábojů.

  • PPD-34 první verze přijata do výzbroje v malém množství, zásobník na 35 nábojů
  • PPD-34/38 modernizace která používá zásobník na 35 nábojů nebo bubnový na 71 nábojů
  • PPD-40 modernizace samopalu vychází z Suomi m/1931

Samopal Děgtarjov vzor 1934 (PPD-34) byl přijat do výzbroje v roce 1935 pouze v omezeném počtu. Ačkoliv roku 1938 vznikl modernizovaný vzor PPD-34/38 v roce 1939 byla výroba úplně zastavena. Teprve po zkušenostech s finskými samopaly Suomi m/1931 byla roku 1940 znovu obnovena a modifikace PPD-40 byla vyráběna až do roku 1941. Většina těchto zbraní byla ztracena v průběhu počáteční fáze německého útoku, ale omezený počet jich sloužil ještě v pozdějším období.

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
Námořníci Baltské flotily vyzbrojení PPD-40 (dva vlevo) a PPŠ-41 (zcela vpravo) v květnu 1943.
  1. Lebanese Forces : The Weapons: Sub Machine Guns (SMG) [online]. 2016-03-03 [cit. 2022-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03. 
  2. "В декабре 1942 г. из-за сложности конструкции ППД был снят с вооружения РККА и его производство было прекращено"
    КПСС и строительство советских вооруженных сил. (Коллектив авторов). 2е изд. М., Воениздат, 1967; стр.277
  3. Jane's Infantry Weapons 2009/2010. Redakce Jones Richard D.. 35th. vyd. Coulsdon: Jane's Information Group, January 27, 2009. ISBN 978-0-7106-2869-5. 
  4. Finnish Army ARMY 1918–1945. [s.l.]: Jaegerplatoon Kapitola Machinepistols part 2. 
  5. MCNAB, Chris. 20th Century Military Uniforms. 2nd. vyd. Kent: Grange Books, 2002. ISBN 1-84013-476-3. S. 67. 
  6. Slovak Armed Forces [online]. 15 September 2020 [cit. 2024-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 January 2021. 
  7. "Las armas de la Guerra Civil Española", José María Manrique García, Lucas Molina Franco.
  8. World War II in Europe: An Encyclopedia, Volume 1. Redakce David T. Zabecki. [s.l.]: Routledge, 1998. ISBN 0824070291. S. 1013–1014. 
  9. Бранко Богданович. Югославский ТТ по имени «Тетеjац» // журнал «Оружие», № 10, октябрь 2012. стр.42-56

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • V. Dolínek, V. Francev, J. Šach - Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války - Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 - ISBN 80-7151-198-6

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]