Přeskočit na obsah

Thomas Willeboirts Bosschaert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thomas Willeboirts Bosschaert
Thomas Willeboirts Bosschaert, autoportrét
Thomas Willeboirts Bosschaert, autoportrét
Narození1613
Bergen op Zoom, Nizozemsko
Úmrtí23. ledna 1654
Antverpy
Národnostvlámská
Znám jakobarokní malíř
HnutíCech Svatého Lukáše
OvlivněnýAnthony van Dyckem
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Willeboirts Bosschaert (1613 Bergen op Zoom23. ledna 1654 Antverpy) byl vlámský barokní malíř.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Willeboirts Bosschaert se narodil v nizozemském městě Bergen op Zoom, kam se jeho katolická rodina přestěhovala koncem šestnáctého století. V roce 1628 se přestěhoval do Antverp a na osm let vstoupil do malířského studia Gerarda Segherse. V roce 1636 nebo 1637 se stal antverpským občanem a připojil se k uměleckému spolku Cech Svatého Lukáše. Zemřel v Antverpách.

Jeho styl byl silně ovlivňován Anthony van Dyckem. Maloval obrazy s historickými náměty a portréty. To vedlo některé umělecké historiky k názoru, že Bosschaert mohl u van Dycka studovat.[1] Bosschaert provozoval vlastní studio s nejméně devíti známými žáky a spolupracoval i s dalšími umělci té doby, jako byli Daniel Seghers, Paul de Vos, Jan Fyt, Jan van den Hoecke, Frans Snyders a Adriaen van Utrecht. Pracoval stejně jako Peter Paul Rubens na výzdobě loveckého zámečku Torre de la Parada pro Filipa IV. Španělského v letech 1636–1638. V letech 1641 až 1647 pracoval také pro nizozemského místodržitele Frederika Hendrika Oranžského jako zastupující místodržitel. Vdova Frederika Hendrika Oranžského Amálie zu Solms-Braunfels si u Bosschaerta objednala výzdobu Oranžového sálu v paláci Huis ten Bosch (jeden z královských paláců v nizozemském Haagu). Na projektu výzdoby paláce pracovali malíři jak nizozemští, tak vlámští. V roce 1653 byla v Antverpách vyhlášena soutěž na vytvoření oltářního obrazu za peníze, které byly původně přidělené Van Dyckovi před jeho smrtí. O práci se ucházeli Bosschaert a Cornelis Schut. Schutův obraz Mučednictví svatého Jiří (Královské muzeum výtvarných umění, Antverpy), zvítězil.[2] Bosschaert pracoval na dvou girlandových obrazech pro Daniela Segherse. Bosschaertovu práci na jednom z těchto obrazů Seghers ocenil částkou sto guldenů. Seghers za tento obraz dostal od oranžského knížete zlatý maulstick.[Poz 1][3]

Popis obrazů v galerii

[editovat | editovat zdroj]
  • Frederik Hendrik Oranžský a Mořic Oranžský jako generálové, olej na plátně, 317 cm × 204,5 cm, rok 1650
  • Frederik Hendrik Oranžský jako Pán moří, olej na plátně, 320,5 × 208 cm, rok 1650
  • Umučení svatého Jakuba, 1637 (Musée des Augustins de Toulouse), olej na plátně 393 cm × 306 cm, rok 1637
  • Dido a Aeneas v jeskyni, olej na plátně, 297 cm × 255 cm, rok 1646
  • Daniel Seghers, Girlanda s Pannou, olej na plátně, 151 cm × 122,7 cm, rok 1645. Na obraze spolupracoval i Bosschaert.[4]

Za spolupráci na obraze Daniela Segherse Garland with Virgin (Girlanda s Pannou) dostal Bosschaert od Segherse 100 guldenů. V roce 1645 byl obraz ukázán Fredrikovi Hendrikovi Oranžskému. Ten byl obrazem tak unešen, že nechal vyrobit u zlatníka Hanse Coenraada van Brechtel zlatý maulstick, který v roce 1646 věnoval jezuitskému řádu, jehož byl Seghers členem. Constantijn Huygens, knížecí sekretář, napsal u příležitosti předání děkovnou báseň. Originál maulsticku byl ztracen, ale kopie byla vyrobena kolem roku 1724.

  1. Mahlstick, nebo maulstick, je hůlka s měkkou koženou nebo polstrovanou hlavou, kterou malíři používali k podpoře ruky držící štětec. Slovo pochází z němčiny a nizozemštiny. Malstock nebo maalstok je malířská hůl, odvozeno od slova malen či malovat. V 16. století byly tyto maulstick často zobrazovány v rukách umělců na jejich portrétech včetně autoportrétů jako součást malířského vybavení.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maulstick na anglické Wikipedii..

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas Willeboirts Bosschaert na anglické Wikipedii.

  1. Hans Vlieghe. „Thoughts on Van Dyck's Early Fame and Influence in Flanders,“ in: Van Dyck 350. Studies in the History of Art, Center for Advanced Study in the Visual Arts, vol. 46, edited by Susan J. Barnes and Arthur K. Wheelock Jr., National Gallery of Art, Washington, 1994, str. 210, 214.
  2. Frans Baudouin, „Van Dyck's Last Religious Commission: An Altarpiece for Antwerp Cathedral,“ in Journal of the Warburg and Courtauld Institutes, Vol. 57. (1994), str. 187.
  3. The Collection of Frederick Henry of Orange and Amalia van Solms, Princely Patrons, 1998
  4. This was the painting Constantijn Huygens referred to in Huygens praise of Seghers's painted flowers (in Latin), IN PRAESTANTISSIMI PICTORIS DAN. SEGHERI ROSAS.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]