Přeskočit na obsah

Trochej

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dvojslabičné
◡ – jamb
– ◡ trochej
– – spondej
Trojslabičné
◡ ◡ ◡ tribrachys
– ◡ ◡ daktyl
◡ – ◡ amfibrach
◡ ◡ – anapest
Kombinované
 – ◡ ◡ – ◡  daktylotrochej
Legenda
dlouhá, přízvučná slabika
krátká, nepřízvučná slabika

Trochej je v prozódii stopa, složená ze dvou slabik, z nichž první je přízvučná a druhá nepřízvučná (platí v sylabotónickém verši, v časoměrném verši je první dlouhá a druhá krátká). V české literatuře je trochejské metrum velmi obvyklé a hojně užívané, což souvisí s tím, že v češtině je přízvuk vždy na první slabice slova a tedy je trochej v češtině i v řadě dalších jazyků velmi snadné utvořit. Rýmovaný verš, skládající se ze čtyř trochejů, je dokonce pokládán za jakýsi „národní verš“ české literatury.

Čest a sláva Mudžewu!“
volali jsou mladí, staří,
když se, těz, vracel do
s wampumovým svatým sem
z domoviny Wabasovy,
tam, kde králík vládne.

Henry Wadsworth Longfellow: Píseň o Hiawatě, překlad Josef Václav Sládek (verze z roku 1909)
V anglické a americké literatuře je trochej méně popularní než jamb. Nejproslulejší trochejské básně napsány anglicky jsou pravděpodobně Havran od Edgara Allana Poea (osmistopý trochej) a Tygr od Williama Blakea (čtyřstopý trochej):

Once upon a midnight dreary, while I pondered, weak and weary
(Edgar Allan Poe, The Raven)
Tyger Tyger, burning bright
(William Blake, The Tyger)