Přeskočit na obsah

Treffen am Ossiacher See

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Treffen
Treffen – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška542 m n. m.
Časové pásmoSEČ/SELČ
StátRakouskoRakousko Rakousko
Spolková zeměKorutany
OkresVillach-venkov
Treffen
Treffen
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha71,01 km²
Počet obyvatel4 616 (1. 1. 2022)
Hustota zalidnění65 obyv./km²
Správa
StarostaKlaus Glanznig (SPÖ)
Oficiální webwww.treffen.at
E-mailtreffen@ktn.gde.at
Adresa obecního úřaduNr. 8, 9521 Treffen
Telefonní předvolba0 42 48
PSČ9521
Označení vozidelVL
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Treffen am Ossiacher See , také Treffen na Ossiašském jezeře nebo Treffen u Villachu je městys v okrese Villach-venkov ve spolkové zemi Korutany.

Obec leží ve Villašském údolíu, část na břehu Ossiašského jezera (Ossiacher See), asi 8 kilometrů severně od Villachu. Na severu dosahuje její zastavěná část až ke Gerlitzenu, jihozápadně až po Krastal, ke "Kochpirkachu" a k Oswaldibergu.

Katolický farní kostel svatého Maxmiliána
Toleranční modlitebna
Vila v Annenheimu na břehu jezera
Muzeum loutek Elli Riehlové

Členění obce

[editovat | editovat zdroj]

Obec sestává ze sedmi katastrálních území:

  • Buchholz
  • Ossiachberg
  • Sattendorf
  • Töbring
  • Treffen
  • Verditz
  • Winklern

V obci je sdruženo 25 osad. V závorkách je uveden počet obyvatel v roce 2001:

  • Annenheim (561)
  • Äußere Einöde (206)
  • Buchholz (111)
  • Deutschberg (82)
  • Eichholz (6)
  • Görtschach (118)
  • Innere Einöde (33)
  • Köttwein (387)
  • Kanzelhöhe (27)
  • Kras (126)
  • Lötschenberg (50)
  • Niederdorf (118)
  • Oberdorf (40)
  • Ossiachberg (34)
  • Pölling (32)
  • Retzen (19)
  • Sattendorf (177)
  • Schloß Treffen (48)
  • Seespitz (217)
  • Stöcklweingarten (358)
  • Töbring (371)
  • Treffen (815)
  • Tschlein (0)
  • Verditz (191)
  • Winklern (152)

Sousední obce

[editovat | editovat zdroj]

Nálezy z roku 500 před naším letopočtem ukazují na časné osídlení u Görtschach a v Krastalu. Kolem roku 45 našeho letopočtu zúdolí osídlili Římané, kteří již tehdy těžili bílý krastalský mramor v okolí Krastalu, Římané mramor používali ke zdění, jejich kamenné desky byly nalezeny vezděné do stavby farního kostela.

Předpokládá se, že v oblasti obce „Sankt Ruprecht am Moos“ (Svatý Rupřecht v močále), se nacházelo sídliště Santicum. Podle itineráře Antonina Augusta z Akvileje se římští vojáci vraceli přes Plöckenské sedlo (Plöckenpass) a údolí Drávy a po silnici Via Iulia Augusta šli přes „Santicum“ a dále přes Feldkirchen, Sankt Peter am Bichl (milník) a Karnburg do Virna. Později vybudovali obchodní cestu přes údolí kanálu do Tabula Peutingeriana a dále s přechodem přes řeku Drávu. Tak vznikl strategicky důležitý uzel cest.

Po Římanech se tu usídlili Slované, jak vyplývá ze slovanských názvů "Trebina" (setkání) a „Conpolje" (= Feld/pole) pro Pölling.

Název Treffen byl poprvé použitý v listině z roku 860, jíž francký král Ludvík II. Němec (asi 805-876) daroval dvůr v Treffenu salcburskému arcibiskupovi Adalwinovi († 873). V roce 876 je Treffen uveden v darovací listině krále Karlmanna (asi 830-880), jíž královský majetek převedl na bavorský klášter Ötting stejnou listinou, jakou je nejstarší originální listina Korutan, v níž se nynější Villach nazývá pons Uillah (most Villah). Öttingský klášter dal roku 890 v Treffenu postavit nynější farní kostel svatého Maxmiliána. Prostřednictvím Pasovského biskupství náležel Treffen rodu Eppensteinerů, v roce 1163 připadl Patriarchátu z Akvileje.

Obec Treffen se osamostatnila v roce 1850, ale teprve v roce 1984 byla povýšena na městys.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání lidu v roce 2001 měla obec Treffen 4279 obyvatel, z toho 95,3 rakouských a 1,8 % německých státních občanů.

K římskokatolickému vyznání se hlásí 51,9% obyvatel města, k evangelické církvi 37,6 % a k Islámu 0,8 %. Bez vyznání je 6.8 % obyvatel. Obec je v Korutanech s nejvyšším podílem evangelíků.

  • Kostel svatého Maxmiliána je římskokatolický chrám, založený koncem 9. století, v otonské době patřil římskému císaři Jindřichovi II. byl přestavěn v gotickém slohu. Nejstarší částí je kaple sv. archanděla Michaela, s gotickou nástěnnou malbou. Ve fasádě je vezděn zlomek mramorové římské desky s poprsím mladého muže, před kostelem je zlomek římského kazetového stropu.
  • Vila s hrázděnou konstrukcí a věžičkou, v Annenheimu na břehu Ossiašského jezera, z 19. století
  • Kanzelbahn (kabinová lanovka) z let 19251928, spojuje Annenheim v údolí s lyžařskými terény v Gerlitzenu, turistická atrakce, oblíbená v zimě i v létě, ročně ji využije zhruba 450 000 návštěvníků.
  • Svět loutek Elli-Riehlovémuzeum více než 700 loutek, které shromáždila korutanská loutkářka ve svém venkovském domě.
  • Plizmuseum - muzeum hub, umístěné v selském statku

Přírodní památky

[editovat | editovat zdroj]
  • Finsterbach – vodopády v Sattendorfu
  • Mamutí strom - vysadil jej řídící učitel Ernst Steiner v roce 1900 uprostřed obce Treffen

V obecním zastupitelstvu je 23 křesel. Po obecních volbách v roce 2021 je obsadili: SPÖ, BZÖ, ÖVP, FPÖ a v čele stojí starosta Klaus Glanznig (SPÖ).

Partnerské obce

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Treffen am Ossiacher See na německé Wikipedii.


Literatura

[editovat | editovat zdroj]
"Rána za ranou, hřmělo z vesničky v přírodě, domníval jsem se, že je tam obléhána pevnost. Bylo to cvičení k blížícímu se svátku střelců, který v každé osadě každoročně oslavují. Lidé se obzvláštně snaží a proslulost domu zvyšují terči ze střeleckých slavností. Poznamenává, že Salcbursko a Tyrolsko tak soustavně zdobí domy. Terče, jimiž otec nebo děd dobývali úspěch, jsou pověšeny na fasádách domů a žádný potomek si netroufá tuto trofej sejmout, ale nechává ji viset. Často jsem viděl, že spíše se pustí do opravy střechy. Vzácná všehochuť tvořivosti, s kanci, stromy, kamzíky, nepřátelskými vojáky, vytřeštěnýma očima a jiné malované terče pokrývají celé stěny."

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. Einödertal und Mühlstädtersee In: Goffriller, Gabriele (Hg.): Kyselak. Skizzen einer Fußreise durch Österreich. Salcburk, 2009. S. 124.