Přeskočit na obsah

Vjazemští

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vjazemští / Вяземские
Rodový erb Vjazemských
ZeměMoskevské velkoknížectvíMoskevské velkoknížectví Moskevské velkoknížectví Ruské carstvíRuské carství Ruské carství Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Mateřská dynastieRurikovci
Titulyknížata
ZakladatelRostislav I. Kyjevský
Rok založeníkonec 15. století
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vjazemští (rusky Вя́земские) je ruský knížecí rod. Svůj původ odvozuje od panovnické dynastie Rurikovců.

Rod Vjazemských knížat je uveden v Sametové knize ruských šlechtických rodů.[1]

Dvě příjmení tohoto znění jsou uvedena v Sametové knize, erbovní knize Ruského carství:

  1. Knížata Vjazemští, potomci Rurika od roku 862 (Erb. I.9.);
  2. Vjazemskij (neknížecí linie), jehož předkové byli roku 1598 povýšeni do šlechtického stavu (erb IX. 25) [2].

Původ a historie rodu

[editovat | editovat zdroj]

Rod založil kyjevský kníže Rostislav Mstislavič, vnuk Vladimíra II. Monomacha. Rostislavův pravnuk, kníže Andrej Vladimirovič, přezdívaný „Dlouhá ruka“, získal Vjazmu jako údělné knížectví (podle jedné verze byl zabit v roce 1223 v bitvě u Kalky, podle jiné verze, zemřel po roce 1300) a stal se předkem rodu Vjazemských .

Když kníže Alexandr Glebovič Smolenský roku 1300 obléhal Dorogobuž, městu přišel na pomoc se svou armádou kníže Andrej „Afanasjevič“ Vjazemský [3] a donutil ho město opustit.[2]

Potomek Andreje Vladimiroviče "Dlouhá ruka", kníže Semjon Ivanovič a jeho manželka Juliana tragicky zemřeli rukou knížete Jurije Smolenského (1403). Vjazemští svá panství udrželi do roku 1494 a poté se stali poddanými Moskevského knížectví.

V 16. století Vjazemští vlastnili panství Pereslavl-Zalesskij, Moskvu, Romanovskij, Belozersk, Suzdal a Kaširskij, v 17. století vlastnili knížata další panství Serpejsk, Serpuchov, Rjažskij, Dankovskij, Bělevsky a Kostromu.

Z tohoto rodu pocházelo několik gubernátorů v 16. a 17. století. Další, mj. Sergej Ivanovič a Nikolaj Grigorjevič byli senátory. Nikolajův syn Grigorij (1823–1882) byl autorem opery Kněžna ostrožskáКнягиня Острожская»).

Leonid Dmitrijevič (narozen v roce 1848) byl gubernátorem Astrachaně. Oženil se s poslední hraběnkou Levaševovou, v souvislosti s níž mohou jeho potomci nosit alianční příjmení „Vjazemskij-Levašev“. Z této větve rodu pochází také francouzská herečka Anne Wiazemsky.

Od třetího syna Ivana Žilka pochází rodová linie knížat Žilinských.[4]

Knížecí erb Vjazemských nese ve stříbrném poli dělo na zlaté lafetě a na děle sedí rajský pták. Štít je přikryt knížecím pláštěm a korunou. Tento znak byl erbem Smolenského knížectví a označuje tak původ Vjazemských od knížat Smolenska.

Erb knížat Vjazemských patří do skupiny raných ruských erbů. Je znám již od konce 17. století. Znak Smolenska byl vyobrazen na pečeti správce knížete Fjodora Jakovleviče Vjazemského (1693).[5]

Na pečeti knížete Alexandra Alexejeviče Vjazemského bylo latinské heslo: „V Bohu je má naděje“.[6]

Významní představitelé rodu

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Вяземские na ruské Wikipedii.

  1. Н. Новиков. Родословная книга князей и дворян Российских и выезжих (Бархатная книга). В 2-х частях. Часть I. Тип: Университетская тип.  1787 г. Род князей Вяземских. стр. 96-106.
  2. a b Гербовник дворянских родов графа Александра Бобрищева. 1890г. стр. 82-83.
  3. Ряд исследователей среди них П.В. Голубовский Н. А. Баумгартен утверждали, что отчество Афанасьевич было добавлено в XIX веке при составлении указателя ПСРЛ Баумгартен, Н. А. стр. 66, а его отчество было «Михайлович»
  4. Л.В. Войтович. Андрей Долгорукий
  5. П.И. Иванов. Сборник снимков с древних печатей. М. 1858г. табл. 19. №302.
  6. “Гербовник Анисима Титовича Князева 1785 года”.  Сост. А.Т. Князев (1722-1798). Издание С.Н. Тройницкий 1912г. Ред., подгот. текста, послесл.   О.Н. Наумова. М. Изд. “Старая Басманная”. 2008г. стр.56.
  7. Л.М. Савёлов.  Родословные записи Леонида Михайловича Савёлова: опыт родословного словаря русского древнего дворянства. М. 1906-1909 г. Изд: Печатня С.П. Яковлева. Вып: № 2. Князья Вяземские. стр. 155-156. Вяземские (не князья). стр. 156.
  8. Чл.археогр.ком. А.П.  Барсуков (1839-1914). Списки городовых воевод и других лиц воеводского управления Московского государства XVII столетия по напечатанным правительственным актам. - СПб. тип М.М. Стасюлевича. 1902 г. Князья Вяземские. стр. 460. ISBN 978-5-4241-6209-1.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]