Přeskočit na obsah

Walter Kerr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Admirál lord Walter Kerr
Narození28. září 1839
Newbattle Abbey
Úmrtí12. května 1927 (ve věku 87 let)
Melbourne Hall
Alma materRadley College
Povolánípolitik
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
ChoťAmabel Kerr (od 1873)[1][2]
DětiRalph Kerr[3]
Andrew Kerr[3]
Mary Kerr[3]
Margaret Kerr[3]
John Kerr[3]
Philip Kerr[3]
RodičeJohn Kerr, 7th Marquess of Lothian[3][1] a Cecil Kerr[1]
PříbuzníLady Alice Kerr[1], William Kerr, 8th Marquess of Lothian[1], Schomberg Kerr, 9th Marquess of Lothian[1] a Lord Ralph Kerr[1] (sourozenci)
FunkcePrivate Secretary to the First Lord of the Admiralty (1885–1888)
Druhý námořní lord
první námořní lord
člen britské Soukromé rady
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lord Walter Talbot Kerr (28. září 1839, Newbottle Abbey, Skotsko12. května 1927, Melbourne Hall, Anglie) byl britský admirál. Pocházel z vlivné skotské šlechtické rodiny a do služeb Royal Navy vstoupil v roce 1853. Sloužil na různých místech britské koloniální říše, později působil v námořní administraci. V závěru aktivní kariéry zastával funkci prvního námořního lorda (1899–1904), v roce 1904 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet).

Lord Walter Kerr (1900)

Pocházel z významného skotského rodu Kerrů, narodil se na rodovém sídle Newbottle Abbey jako čtvrtý syn Johna Kerra, 7. markýze z Lothianu (1794–1841), a Cecil Talbot (1808–1877), dcery irského místokrále 2. hraběte Talbota[4]. Jako mladší syn markýze užíval od dětství titul lorda, do královského námořnictva vstoupil jako kadet v roce 1853. Zúčastnil se krymské války, později byl zraněn během povstání v Indii. V roce 1872 dosáhl hodnosti kapitána, poté sloužil v Lamanšském průlivu a ve Středomoří, v roce 1880 byl pověřen diplomatickou misí do Albánie. V letech 1885–1890 byl tajemníkem ministra námořnictva G. F. Hamiltona, mezitím v roce 1889 dosáhl hodnosti kontradmirála. V letech 1890–1892 velel ve Středozemním moři, poté znovu působil na admiralitě, kde byl čtvrtým námořním lordem (1892–1893) a druhým námořním lordem (1893–1895)[5]. V roce 1895 byl povýšen na viceadmirála a v letech 1897–1899 byl vrchním velitelem v Lamanšském průlivu. V roce 1899 byl znovu druhým námořním lordem a nakonec v letech 1899–1904 zastával funkci prvního námořního lorda. Od roku 1899 byl též členem Tajné rady a do roku 1901 námořním pobočníkem královny Viktorie. V roce 1900 dosáhl hodnosti admirála a nakonec byl v roce 1904 povýšen do nejvyšší hodnosti velkoadmirála[6]. Na admiralitě podporoval rozvoj válečného námořnictva a mimo jiné prosazoval výstavbu ponorek. V roce 1902 obdržel velkokříž Řádu lázně, byl též nositelem španělského Řádu Karla III. V roce 1909 odešel do výslužby, zemřel na zámku Melbourne Hall (Derbyshire), který patřil rodině jeho manželky. V hrabství Derbyshire zastával také funkce zástupce místodržitele a smírčího soudce.

Zámek Melbourne Hall (Derbyshire), sídlo admirála Waltera Kerra

Od roku 1873 byl ženatý s Amabel Cowper (1846–1906), sestrou irského místokrále 7. hraběte Cowpera. Měli spolu šest dětí, z toho čtyři syny. Z nich Andrew Kerr (1877–1929) byl kapitánem Royal Navy, další synové John David Kerr (1883–1954) a Philip Walter Kerr (1886–1941) sloužili v armádě. V další generaci vnuk Peter Kerr (1922–2004) zdědil titul markýze z Lothianu.

Walterův starší bratr Schomberg Kerr, 9. markýz z Lothianu (1833–1900) působil v mládí v diplomacii, později byl ministrem pro Skotsko. Další bratr lord Ralph Kerr (1837–1916) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora.

  1. a b c d e f g Kindred Britain.
  2. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  3. a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. Rodokmen rodu markýzů z Lothianu dostupné online Archivováno 17. 10. 2020 na Wayback Machine.
  5. Profesní životopis admirála Waltera Kerra dostupné online
  6. Profesní kariéra admirála Waltera Kerra dostupné online Archivováno 3. 6. 2020 na Wayback Machine.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HEATHCOTE, T. A.: British Admirals of the Fleet 1734–1995. A Biographical Dictionary; Londýn, 2008; ISBN 978-0850528350

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]