Přeskočit na obsah

Záhorská kronika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Záhorská kronika
První díl Záhorské kroniky z roku 1891
První díl Záhorské kroniky z roku 1891
AutorFrantišek Přikryl
Původní názevZáhorská kronika
ZeměČesko
Jazykčeština
VydavatelStředomoravská agentura rozvoje venkova
Datum vydání1891 dodnes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Záhorská kronika (někdy zkracováno na ZK) je vlastivědný časopis z Moravského Záhoří vydávaný od roku 1891 do roku 1950, po 69 letech obnovený a roku 2019 znovu pravidelně vycházející. Jeho zakladatelem je Páter František Přikryl.[1]

Vytvoření a začátky Záhorské kroniky

[editovat | editovat zdroj]

Lipenské Záhoří je kraj rozkládající se od Hranic na Moravě až k Hostýnským vrchům a je odjakživa typický pro svůj kroj, ornament, tradici, gastronomii, pověst a nářečí. V té době se začínají probouzet záhorští vlastenci, kteří jsou hrdí na svou zem a začínají zkoumat záhorskou tradici a mudrosloví.[2]

Vše začíná příchodem rodilého Moravského Slováka Františka Přikryla, jenž jako kněz nastupuje do Soběchleb a začíná se zajímat o místní kulturu.

Přikryl se prvně vůbec nezajímal o záhorskou lidovou kulturu a tradici, nýbrž prováděl zde archeologické výzkumy a roku 1890 zde vydal svou první knihu tohoto žánru Svatý Kliment u Osvětiman.[3]

Páterovi se postupně začíná líbit záhořanská rázovitost a tvrdá práce, a tak v zimě chodí na besedy ke stařečkům, aby se dozvěděl, jak se dřív žilo.

V této době si František Přikryl začíná uvědomovat, že Lipenské Záhoří má v sobě doopravdický poklad. Začíná sbírat lidovou slovesnost a pověsti a roku 1891 v soběchlebské faře založil vlastivědný časopis Záhorská kronika. Uveřejňoval zde své archeologické výzkumy, pohádky a pověsti, lidové tradice a přísloví a postupně do této kroniky začali přispívat i jiní autoři, jako byli Rudolf Kout, Antonín Svěrák, Antonín Sehnal, Antonín Fröhlich, Florian Zepletal, Bohumír Indra či Mikuláš Klapal, ovšem na prvních vydání se podílel pouze sám Páter.[4]

Články a příspěvky

[editovat | editovat zdroj]
  • Jak bylo řečeno, zprvu se na kronice podílel pouze sám její autor. V říjnu 1908 ovšem zveřejňuje Vojtěch Srba z Partutovic, učenec a znalec plemen slovanských a farář v Partutovicích, své Litevské pohádky, které přeložil ze sbírky Jonase Basanovičiuse. Záhorské pohádky mají velice blízko k litevským a mají podobný žánr[5]
  • V březnu roku 1909 vydává Hynek Špunar Pověsti z Pavlovska; první pověst se jmenovala Propadnutá Lhota[6]
  • V listopadu 1909 přispívá páter Jan Baďura a jeho první článek se jmenuje Vesničtí osedlí na panství helfštýnském[7]
  • V květnu 1910 začíná přispívat děkan v Rapotíně a farář v Paršovicích Antonín Sehnal, jehož první článek v tomto sborníku byl Ze záhorských matrik[8]
  • V březnu 1911 přispívá ředitel gymnázia v Kyjově J. Klvaňa, jehož první článek se jmenuje Vzpomínky na bývalé Záhoří
  • V září 1925 přispívá Rudolf Kout; jeho článek se jmenuje Zaklínání povětří, ovšem není tak slavný jako jeho Slovník nářečí Lipenského Záhoří, který Kout v Záhorské kronice pravidelně vydával; svůj slovník začíná vydávat v listopadu 1931 a dokončí jej v květnu 1936 pod připomínkou, že nasbíral ještě pár hesel, a že je možná ještě zveřejní, což se však již nestane[9][10]
  • Ve stejný rok i ve stejný měsíc jako Rudolf Kout začíná do periodika přispívat Antonín Popp; článek nese jméno Založení dědičného fojtství v Dolních Nětčicích
  • Od září 1926 začíná do Záhorské kroniky aktivně přispívat dr. Antonín Glos; jeho prvním článkem je život Františka Brzobohatého[11]
  • V září 1926 začíná přispívat Otto Sova a jeho první článek je Z mých národopisných záznamů[12]
  • V červnu 1927 přispívá jeden z nejvýznamnějších autorů tohoto periodika, a to Antonín Fröhlich (znám spíše pod pseudonymem Antonín Frel), jehož prvním článkem je Vojenský hřbitov na Lipensku z dob válek napoleonských; Fröhlich hrál v pozdější době pro Záhorskou kroniku ještě důležitější roli[13]

V Záhorské kronice byly, jak již bylo řečeno, zprvu zmiňovány Přikrylovy archeologické výzkumy, ale byla tam zmíněna i celá řada jeho známých pohádek, které výrazně obohatily záhorskou kulturu, a které se objevily i ve sbírkách jiných záhorských sběratelů, např. Čarodějnice u Lhoty, Pouť do Frýdku, Had v Javorníku či Laciné pivo v Týně; dále pak psal o venkovských pověrách, příslovích, radách a říkadlech.[14]

Často se v kronice objevovala i témata o jiných životních prostředích. Například byl v kronice popisován život v Haliči, Makedonii či v Islandu. Přikryl často vydával i Gallašova [pozn. 1] mudrosloví a jeho práce.

Do Záhorské kroniky mohl přispěti vlastně kdokoliv, mohl napsat do sborníku svou příhodu, povídku či pověst.

V Záhorské kronice šlo celkově o obohacení záhorské kultury a historie, a tak jeden z nejdůležitějších článků Záhorské kroniky je Slovník lipenského nářečí od Rudolfa Kouta, vydáván od A do Ž v dílech od roku 1931 do let 1936, část hesel posbíral vlastnoručně, druhou část mu posílali čtenáři. Jedná se o skoro jediný lexikon pojednávající o záhorském dialektu (jiný rozsáhlejší slovník je od Aloise Dohnala). [pozn. 2] Vyskytovala se v něm slova i v jiných nářečích známá, např.: lebeň – hlava, obušek – sekyrka, čuňa – huba či ščuřiť se – usmívat se; ale i slova v jiných nářečích neznámá, např.: zvoryňať – řvát, dvírca – dveře, puk – pavouk či prča – koza; dnes již nářečí vyhynulo.

Do Záhorské kroniky přispěl Antonín Sehnal svým zkoumáním záhorských matrik, kde mohl vyčíst i zajímavé příběhy lidí.

Zároveň se do Záhorské kroniky často vkládala témata o šlechticích trávících čas na záhorských hradech a zámcích. Dobrý příklad k tomu je článek Floriana Zapletala o Viktorinovi ze Žerotína, který nechal vystavět zámek Hustopeče nad Bečvou, kde též zemřel.

Často se v Záhorské kronice vyskytují články napsány pod iniciály, například článek Helfštýn pánů z Ludanic ze září 1939, jehož autorem je F. N., a který byl psán i na pokračování.

Dalším z nejvýznamnějších přispěvatelů byl Antonín Fröhlich. Aktivně se zapojoval do práce na Záhorské kronice a zmiňoval zde plno svých článků například Zapomenutý urbář panství helfštejnského ze 16. století z roku 1939.

Přikrylova smrt v Záhorské kronice

[editovat | editovat zdroj]
Ten den přišel tak, jako všechny jiné. Nezhaslo slunce, ale zemřel člověk. Velké srdce, které jen tlouklo pro svůj národ, zmlklo.
— Duben 1940, smrt Františka Přikryla v Záhorské kronice

Tak zněla slova k rozloučením Františka Přikryla, který předčasně zemřel 4. prosince 1939 ve věku 82 let.[15] Farář totiž velice těžce nesl okupaci Československa fašistickým Německem 15. 3. 1939 a se svým smýšlením se vůbec netajil a ostře kritizoval tehdejší dění, a tak na anonymní udání došlo k prohlídce fary gestapem. Přikryl byl touto nečekanou návštěvou tak nervově rozrušen, že dostal mrtvici.

Záhorská kronika byla vydávána v letech 1891–1911 a 1925–1950 (s přestávkou 1941–1946). František Přikryl vydal tehdy šest svazků. V roce 1911 redigoval ZK paršovický farář P. Antonín Sehnal. Po delší odmlce obnovil periodikum učitel v Dolním Újezdě Antonín Fröhlich (od roku 1946 užíval příjmení Frel). Po druhé světové válce se vydavatelem stala Okresní osvětová rada v Hranicích, ale Antonín Frel zůstal redaktorem. Skrze přičinění Antonína Fröhlicha se ZK stala velice slavným a interesantním periodikem, zasahujícím do veškeré kultury. Dnes hraje tento sborník a zpravodaj velice důležitou roli pro českou vlastivědu.[16]

Záhorská kronika byla zdrojem mnoha autorů, kteří jevili zájem o záhorskou kulturu. Jedním z nich byl dřevohostický učitel Josef David, který roku 1950 založil v Dřevohosticích národopisný kroužek, kde se tančily lidové tance a zpívaly písně, které David čerpal z dostupných materiálů, jako byla třeba Záhorská kronika.

Vydávání oblíbeného historicko-vlastivědného časopisu bylo obnoveno roku 2019. Velké zásluhy na této události měl starosta obce Veselíčka Tomáš Šulák. Od té doby se oblíbený sborník vydává dodnes.[17]

  1. Josef Heřman Agapit Gallaš, český vojenský lékař a spisovatel (1756–1740)
  2. Alois Dohnal, český folklorista a lexikograf (1929–2000)
  1. HOLPUCH.CZ. Přikryl František • Muzeum a galerie Hranice. Muzeum a galerie Hranice [online]. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 
  2. mrlinek.eu [online]. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 
  3. Životní cesta Františka Přikryla. Slovácký deník. 2009-06-06. Dostupné online [cit. 2021-11-30]. 
  4. PŘIKRYL, Páter František. Záhorská kronika, díl 1. Záhorská kronika. 1991, roč. 1, čís. 1. Dostupné online. 
  5. SRBA, Vojtěch. Litevské pohádky. "Záhorská kronika". Říjen 1908, roč. 4, čís. 9, s. 2. Dostupné online. 
  6. ŠPUNAR, Hynek. Pověsti z Pavlovska. "Záhorská kronika". 1909, roč. 5, čís. 3. Dostupné online. 
  7. BAĎURA, J. "Vesničtí osedlí na panství helfštýnském". "Záhorská kronika". 
  8. SEHNAL, Antonín. "Ze záhorských matrik". "Záhorská kronika". Dostupné online. 
  9. KOUT, Rudolf. "Slovník lipenského nářečí". "Záhorská kronika". Roč. 14, čís. 2. Dostupné online. 
  10. KOUT, Rudolf. "Slovník lipenského nářečí". "Záhorská kronika". Dostupné online. 
  11. GLOS, Antonín. "František Brzobohatý". "Záhorská kronika". 
  12. SOVA, Otto. "Z mých národopisných záznamů". "Záhorská kronika". Červen 1926, roč. 9, čís. 2. Dostupné online. 
  13. FRÖHLICH, Antonín. "Vojenský hřbitov na Lipensku z dob válek napoleonských". "Záhorská kronika". 
  14. PŘIKRYL, František. "Záhorská kronika". "Záhorský kronika". Dostupné online. 
  15. PŘIKRYL, František. "Smrt Františka Přikryla". "Záhorská kronika". Duben 1940. Dostupné online. 
  16. Hranická historická knihovna. www.historie.hranet.cz [online]. [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 
  17. Záhorská kronika se vrací. Oblíbený časopis začne vycházet po 69 letech. iDNES.cz [online]. 2019-02-02 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOHNAL, Alois. Slovník nářečí Lipenského Záhoří. Lipník nad Bečvou: [s.n.], 1993. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]