Chirurgie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m řádková verze {{Wikislovník}} do odkazů |
m narovnání přesměrování |
||
Řádek 16:
(lázeňskými, holiči) a ranhojiči, tedy profesemi řemeslnými, a to i v době, kdy lékaři již získávali univerzitní vzdělání. Tito lékaři však byli zaměřeni pouze na snahu o diagnostikování chorob podle tehdejšího stupně poznání a předpis příslušných léků, praktickou chirurgii považovali tehdejší lékaři za práci podřadnou.
Prvními opravdovými chirurgy se stávali ranhojiči z četných válek, které se odehrávaly v tehdejší Evropě. Mezi nimi vyčnívá jméno [[Ambrois Paré|Ambroise Parého]] ([[1510]]-[[1590]]), muže který se stal jakýmsi znovuobnovitelem slávy chirurgie z dob [[starověk]]u. Tento ranhojič, který se stal posléze královským ranhojičem francouzských králů [[Karel IX. Francouzský|Karla IX.]] a [[Jindřich III.
[[Soubor:Operating theatre.jpg|thumb|Operační sál]]
Určitý rozvoj válečné chirurgie znamenaly bezesporu [[Napoleonské války]], jakkoliv i v této době platilo, že hlavní metodou válečné chirurgie zůstávala [[amputace]] postižené končetiny. Určitým dokladem této fáze vývoje chirurgie z období před zavedením [[anestezie]] a [[asepse|aseptické]] chirurgie je tzv. [[Muzeum Starého operačního sálu]] v [[Londýn]]ě v [[Southwark]]u v podkroví kostela svatého Tomáše, kde probíhaly operace od r. [[1822]].
Od poloviny [[19. století]] dochází v chirurgii k zásadním změnám. Především je to zavedení [[anestezie]] do klinické praxe, k němuž docházelo postupně kolem roku [[1846]] s využitím prchavých chemických látek s tlumivým účinkem na [[centrální nervová soustava|centrální nervovou soustavu]] jako [[oxid dusný]], [[
Posledním zásadním objevem, na němž dnešní chirurgie stojí, byl objev [[antibiotikum|antibiotika]] [[penicilin]]u [[Alexander Fleming|Alexandrem Flemingem]] v roce [[1928]]. Zavedení antibiotik do klinické praxe umožnilo konečně do značné míry zamezit či léčit obávané infekční komplikace operačních výkonů s relativně minimálními vedlejšími účinky.
|