Islám v Bosně a Hercegovině
Islám v Bosně a Hercegovině představuje jedno z nejvíce rozšířených náboženství v této zemi (podle odhadů se pohybuje kolem 40 %), spolu s pravoslavím. Vyznávají jej převážně Bosňáci (90 % Bosňáků), a to již od doby Osmanské nadvlády, která začala v 15. a 16. století. Bosenští muslimové jsou v drtivé většině sunnité.
Historie
Ottomanská doba
Před příchodem Osmanů existovalo Bosenské království; většina obyvatel země tehdy vyznávala křesťanství a o něj se opírala i tehdejší vláda. S jejím koncem a příchodem Turků se situace rychle změnila, islám začal být šířen a jeho stoupenci preferováni. Křesťané se tak koncentrovali na venkov a mimo města. Částečně tomu napomohlo také i slabé postavení katolické církve mezi věřícími před okupací. Bosna se stala jedním z tureckých sandžaků, a v tomto stavu setrvala až do roku 1878, kdy připadla Rakousko-Uhersku jako protektorát. Oficiálně pak byla anektována v roce 1908. Tehdy již velkou část obyvatel tvořili muslimové (s výjimkou Srbů), podobně tomu bylo na Balkáně například i v Albánii, kde dnes vyznavači Alláha tvoří 70% majoritu.
Jugoslávie
Zatímco v jugoslávském království islám nijak výrazněji potírán nebyl, po druhé světové válce a vyhlášení socialismu se stal cílem mnohých snah vlády ateizovat společnost. Komunistům nejvíce vadilo islámské školství a samozřejmě působnost islámských soudů, která byla stanovena velmi brzy mimo zákon. S rozvojem Hnutí nezúčastněných zemí však Jugoslávie získala řadu spojenců z řad muslimských zemí a pro zahraniční politiku státu začalo být krapet nevhodné, že zatímco se vláda s muslimy ze zahraničí bratří, doma tvrdě potírá rozvoj náboženských společností. Proto došlo v 60. letech ke značné liberalizaci vztahů mezi islámským společenstvím a vládou.
Na konci 60. let byla také přiznána (byť původně odmítaná) Muslimská národnost (dnes jsou její příslušníci označováni jako Bosňáci. Během sčítání lidu v roce 1971 se k ní přihlásilo téměř milion lidí. Mezi Muslimy se vytvořily různé ideové proudy; někteří prosazovali islamismus a volali po sjednocení islámského světa, jiní toto odmítali a našel se dokonce i proud, který viděl společného nepřítele jak pro muslimy, tak pro komunisty: západ. Islámsky orientovaní intelekutálové sepsali dokument, známý jako Islámská deklerace, který se stal trnem v oku komunistickému režimu. Následovaly proto soudní procesy s osobami, které jej sepsaly a podepsaly.
Během krize v posledních letech existence velké Jugoslávie však došlo opět k pozvolnému nárůstu významu islámu; v napjaté atmosféře vyhronceného nacionalismu se pro Bosňáky (podobně jako pravoslaví pro Srby a katolictví pro Chrorvaty) stal pojítkem s minulostí a symbolem jejich vlastního uvědomění.
Občanská válka v Jugoslávii
Pro Srby, kteří se snažili velkou federaci zpočátku udržet, se však stal islám symbolem „těch druhých“, separatistů. Během války tak docházelo k devastaci mnohých muslimských míst, například byly zničeny všechny mešity v převážně srbské Banja Luce (některé z nich byly i památkami UNESCO) a při bombardování Sarajeva i některé v metropoli. Bosňáci se rozhodli bránit, a i přestože existovala oficiální armáda nového státu, vytvářeli islámské militantní skupiny.
Roku 1995 byla podepsána Daytonská smlouva, která stanovila nové rozdělení země; některé oblasti, kde žili muslimové stovky let tak připadly Srbům, a naopak (Bosňáci osídlili nově tradiční srbské opštiny). Proběhla tedy rozsáhlá migrace, jejímž následkem je již etnicky téměř jednotná Republika srbská a Federace s velmi malou Srbskou menšinou.
V samotné Federaci došlo po uzavření míru, hlavně v Bosňáckých oblastech, k prudkému nárůstu počtu muslimů a vlivu islámu. Obnovilo se i do původní míry islámské školství (v Sarajevu existuje Fakulta islámských nauk, v zemi je nyní asi pět medres), zničené mešity byly zrekonstruovány; ne však v Republice srbské (obdobně jsou vypleněné či zničené kostely v některých částech Federace). Misijní činnost působí v bosenských městech i mnohé země Blízkého východu, které si zde snaží získlat vliv, financují mnohé nábožensky zaměřené projekty.
V zemi je nyní osm muftích (sídlí ve městech Sarajevo, Bihać, Travnik, Tuzla, Goražde, Zenica, Mostar a Banja Luka). V porovnání s náboženskými kruhy na Blízkém východě se jedná však o velmi umírněné náboženské společnosti.