Josef Koutecký: Porovnání verzí

'''Josef Koutecký''' ([[31. srpen|31. srpna]] [[1930]] [[Praha]] – [[5. červenec|5. července]] [[2019]]<ref name="Deník N, 2019-07-06" />) byl český lékař, [[chirurgie|chirurg]] a zakladatel [[dětská onkologie|dětské onkologie]] v [[Československo|Československu]]. Po [[sametová revoluce|sametové revoluci]] zastával čtyři funkční období post [[děkan]]a [[2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|2. lékařské fakulty UK]], v mezidobí byl [[prorektor]]em [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy v Praze]]. Byl také literárně činný. Koutecký byl katolický [[křesťan]].<ref name="Riebauerová">{{Citace monografie | příjmení = Riebauerová | jméno = Martina | odkaz na autora = | titul = Josef Koutecký: Osm múz mého života | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2016 | isbn = 978-80-7429-685-7}}</ref><ref name="show-jana-krause" /><ref name="www.academia.cz" />

Josef Koutecký vyrůstal v [[Kralupy nad Vltavou|Kralupech nad Vltavou]], pak se rodina přestěhovala do Prahy. Po [[maturita|maturitě]] na [[Akademické gymnázium Štěpánská|Akademickém gymnáziu v Praze]] se rozhodl pro studium lékařství. [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|Fakultu všeobecného lékařství UK]] vystudoval v roce [[1955]] s výbornými výsledky a nastoupil jako lékař do dětské léčebny v [[Nový Bydžov|Novém Bydžově]], posléze v [[Janské Lázně|Janských Lázních]]. V roce [[1957]] přestoupil do Prahy na Kliniku dětské chirurgie [[2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|FDL UK]] na Karlově.<ref name="2LF" />

V roce [[1964]] ve svých 34 letech založil v Československu dětskou onkologii, a to v době, kdy na onkologická onemocnění umíralo 97 procent dětí s touto diagnózou. Přispěl k tomu, že se toto číslo postupně snížilo na 17 procent.<ref name="idnes" />

{{Citát|Zakládal jsem to z ničeho, řekl bych až s pohrdáním některých kolegů. Neměl jsem nic. Místo, přístroje, léky ani lidi. Nic. Téměř všechny děti tehdy umíraly.|Josef Koutecký, srpen 2018<ref name="idnes" /><ref name="idnes2" />}}

Dne 1. listopadu [[1978]] bylo jeho pracoviště Stanice dětské onkologie na Dětské chirurgické klinice přesunuto do [[Fakultní nemocnice v Motole]], kde vzniklo samostatné oddělení dětské onkologie s 18 a později 25 lůžky, a Koutecký zde byl jmenován primářem.<ref name="motol" /> Pod jeho vedením bylo oddělení v roce 1983 dále transformováno na samostatnou Kliniku dětské onkologie a později ještě na současnou Kliniku dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol <ref name="idnes" />, kde byl přednostou až do roku 2004<ref name="2LF" /> a která se rozšířila na 60 lůžek.<ref name="motol" /> Jmenovací řízení profesorem v oboru dětská onkologie úspěšně zakončil v roce [[1987]], stal se tak prvním profesorem onkologie v Československu.<ref name="idnes" />

V nově vytvořeném oboru se Koutecký snažil prosazovat komplexní péči zahrnující kromě diagnostiky a léčby také rehabilitaci a psychologickou pomoc, jelikož onkologické nemoci i jejich léčba způsobují u dětí těžké tělesné i duševní komplikace.<ref name="idnes" />

V letech 1990, 1991–1997 a 2000–2006 byl děkanem 2. LF UK. V období 1997–2000 byl [[prorektor]]em pro vnější vztahy [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy v Praze]]. V letech 1998–2002 byl předsedou [[Učená společnost České republiky|Učené společnosti ČR]].<ref name="2LF" />

Koutecký měl renesanční duši, miloval obrazy a hudbu.<ref name="idnes" /> Na housle hrál od 7 let, od 8 na klavír, ve 14 zkusil skládat sonatiny. Uměl nazpaměť [[Joseph Haydn|Haydnovy]], [[Ludwig van Beethoven|Beethovenovy]] i [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartovy]] [[sonáta|sonáty]].<ref name="Riebauerová" />

Od roku 1991 pořádal koncerty ve [[Velká aula Karolina|velké aule Karolina]].<ref name="2LF" /> Byl také členem Rady Národního divadla, Nadace Národní galerie a Nadace Českého svazu výtvarných umělců grafiků Hollar.<ref name="idnes" /> Život člověka i společnosti podle něj stojí na třech hlavních pilířích – na poznání (v nejširším slova smyslu), na schopnosti (lépe řečeno požehnání) vnímat krásu a na vztazích. Velký význam pro něj mělo ovšem také křesťanství,<ref name="show-jana-krause" /> byl silně věřícím.<ref name="idnes" />

Měl mimořádný rozhled po celé kultuře, humanistické ideje, které v životě uplatňoval svou lidskostí, mravností a neutuchající snahou sloužit všemu dobrému a krásnému.<ref name="2LF" />

Josef Koutecký byl vdovec. Měl dva syny, dcera zemřela. Zemřel 5.&nbsp;července 2019 ve věku 88 let.<ref name="idnes" />

{{Citát|Každý den končím s viržinkem, štamprlí a hudbou. Abych se s ním rozloučil a vyrovnal. Až se jednou ráno neprobudím, tak odejdu vyrovnán a smířen.|Josef Koutecký, srpen 2018<ref name="idnes" /><ref name="idnes2" />}}

Koutecký sepsal jen do roku 2006 300 publikací, 8 monografií, 2 učebnice a 2 skripta.<ref name="2LF" />

Koutecký získal za svůj život desítky cen, například:<ref name="idnes" />

* 1996 – [[Seznam nositelů Medaile Za zásluhy|medaili Za zásluhy]] II. stupně od prezidenta republiky [[Václav Havel|Václava Havla]]<ref name="českénoviny" />

* 16. listopadu 2006 – Medaile Josefa Hlávky<ref name="2LF" />

* 2010 – hlavní Národní cena projektu [[Česká hlava]] za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie<ref name="idnes" />

* 2014 – cena J. E. Purkyně společnosti [[Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně|ČLS JEP]]<ref name="idnes" />

* Zlatá medaile 2. LF UK<ref name="2LF" />

* Zlatá medaile UK<ref name="2LF" />

* Čestná medaile Akademie věd ČR „DE SCIENTIA ET HUMANITATE OPTIME MERITIS“<ref name="2LF" />

{{Citát|Já dostal za svůj život přes padesát vyznamenání, ale když vás někdo chytne na ulici za ruku a řekne: Pane profesore, vy jste mi zachránil život a já teď mám rodinu, zaměstnání a je nám dobře, tak to je mnohem víc, než jakékoli vyznamenání.|Josef Koutecký, srpen 2018<ref name="idnes" /><ref name="idnes2" />}}

| titul = Archivovaná kopie

| url = http://www.academia.cz/autori/josef-koutecky.html

| datum přístupu = 2014-01-12

| url archivu = https://web.archive.org/web/20140702050930/http://academia.cz/autori/josef-koutecky.html

| datum archivace = 2014-07-02

| nedostupné = ano

* [https://www.ceskatelevize.cz/porady/11475463747-jeste-jsem-nedokouril-sve-posledni-virzinko/41723510003/ Ještě jsem nedokouřil své poslední viržínko.] ČT 2017. Dokument, scénář a režie Šárka Maixnerová, 52 min.

[[Kategorie:Narození v roce 1930]]

[[Kategorie:Úmrtí v roce 2019]]