Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Opraveno info. o xylofonu. Není to klávesový nástroj, ale bicí melodický nástroj.
značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu
 
(Není zobrazeno 48 mezilehlých verzí od 33 dalších uživatelů.)
Řádek 1:
'''Orchestr''' je označení pro početnější [[hudba|hudební]] [[hudební nástroj|instrumentální]] těleso, v němž jsou alespoň hlavní nástroje zastoupeny více než jedním hráčem. Na rozdíl od menších těles (duo, kvarteto atd.) orchestr většinou řídí [[dirigent]].
[[Soubor:Orchestr.png|right|thumb|Rozesazení symfonického orchestru]]
Háček a malý 22(z [[řečtina|řeckého]] ὀρχήστρα, tedy půlkruhový prostor mezi [[proscénium|proscéniem]] a hledištěm, na němž při [[divadlo|divadelních]] představeních vystupoval [[Chór (sbor)|chór]]) je dnes označení pro [[hudba|hudební]] [[hudební nástroj|instrumentální]] těleso, v němž jsou alespoň některé nástroje zastoupeny více než jedním hráčem.
 
== Název a původ ==
== Vývoj v jednotlivých stylových obdobích == Žirafa
V tomto významu se slovo ''orchestr'' poprvé objevuje v  [[baroko|baroku]] ([[Johann Mattheson]]: ''Das neu-eröffnete Orchestre'', [[Hamburk|Hamburg]] [[1713]]). VSlovo pozdnímpochází [[středověk]]u a [[renesanceřečtina|renesanciřeckého]] se užívalo slovaὀρχήστρα (''cappellaorchéstra''), označujícíhocož byl v antickém divadle půlkruhový zpočátkuprostor mezi [[zpěvákPředscéna|vokalistypředscénou]] spolu(proscéniem) a hledištěm, skde jejichpři [[nástrojdivadlo|instrumentálnímdivadelních]] doprovodem.představeních Teprve s rozvojem instrumentální hudby vvystupoval [[16.Chór století(sbor)|16.chór]]). aKdyž [[17se v 16. století]] bylevropské výrazdivadlo přenesenobnovovalo, naumístili samostatnýsem instrumentálnísoubor [[ansámbl]]doprovázejících (odtudhudebníků, "ana cappella"něž vese významupak "bezoznačení doprovodu„orchestr“ nástrojů")rozšířilo.
Autobusak jeho tata smrdi hajzl jeden tlusta a Renata ta ma v kalhotach pero.
Barokní orchestr se skládal ze dvou složek: [[Basso continuo|fundamentu]] ([[violoncello]], [[fagot]], [[loutna]], [[cembalo]], [[varhany]]) a vrchních [[melodie|melodických]] nástrojů ([[housle]], [[flétna]], [[hoboj]] apod.). [[dirigent|Kapelník]] dirigoval obvykle od cembala, ale podílel se na provedení skladby také například jako houslista ([[Antonio Vivaldi]]) nebo používal podle [[Francie|francouzského]] [[úzus|úzu]] dirigentské hole ([[Jean-Baptist Lully|Jean-Baptiste Lully]]). Orchestry mívaly kolem dvaceti [[hudebník|instrumentalistů]], ale dochovaly se již také záznamy o příležitostném vystoupení mnohem početnějších uskupení (kolem sta hráčů).
 
== Vývoj v  jednotlivých stylových obdobích == Žirafa
Ve druhé polovině [[18. století]] přispěly k rozvoji nové podoby orchestru např. [[Berlín]] a především [[Mannheim]] a [[Paříž]]. Všude se výrazně uplatňovali [[Čechy|čeští]] hudebníci (bratři [[František Benda|František]] a [[Jiří Antonín Benda|Antonín Bendové]], [[Jan Václav Stamic]], [[Karel Stamic]], [[František Xaver Richter]] a další). Čtyřhlasé obsazení [[smyčcové nástroje|smyčců]] (1. housle, 2. housle, [[viola|violy]] a [[violoncello|cella]] s [[kontrabas]]y) a zdvojení [[dřevěné nástroje|dřev]] ( 2 [[flétna|flétny]], 2 [[hoboj]]e, 2 [[klarinet]]y, 2 [[fagot]]y; v raném [[klasicismus|klasicismu]] 2 hoboje, 2 [[lesní roh|horny]]) vytvořilo novou [[zvuk]]ovou [[norma|normu]], která byla postupně obohacována o další nástroje (v období [[romantismus|romantismu]] zejména ve skupině [[žesťový nástroj|žesťů]], ve [[20. století]] především ve skupině [[bicí nástroj|bicích]]). Zároveň rostl i počet členů orchestru.<br />
V pozdním [[středověk]]u a [[renesance|renesanci]] se užívalo slovo ''capella'' (kaple), které zpočátku znamenalo [[zpěvák|vokalisty]] spolu s jejich [[nástroj|instrumentálním]] doprovodem čili celý soubor hudebníků, doprovázejících bohoslužbu. Teprve s rozvojem instrumentální hudby v [[16. století|16.]] a [[17. století]] byl výraz přenesen na samostatný instrumentální [[ansámbl]] (odtud „a capella“ ve významu „bez doprovodu nástrojů“).
V [[moderní dějiny|moderní]] hudbě se aktuální nástrojové složení orchestru zcela podřizuje dané [[partitura|partituře]], která může předepisovat například [[elektrická kytara|elektrofonické nástroje]], [[digitální|digitálně]] produkovaný zvuk apod.
 
Barokní orchestr se skládal ze dvou složek: [[Basso continuo|fundamentu]] ([[violoncello]], [[fagot]], [[loutna]], [[cembalo]], [[varhany]]) a  vrchních [[melodie|melodických]] nástrojů ([[housle]], [[flétna]], [[hoboj]] apod.). [[dirigent|Kapelník]] dirigoval obvykle od cembala, ale podílel se na provedení skladby také například jako houslista ([[Antonio Vivaldi]]) nebo používal podle [[Francie|francouzského]] [[úzus|úzu]] dirigentské hole ([[Jean-Baptist Lully|Jean-Baptiste Lully]]). Orchestry mívaly kolem dvaceti [[hudebník|instrumentalistů]], ale dochovaly se již také záznamy o  příležitostném vystoupení mnohem početnějších uskupení (kolem sta hráčů).
 
Ve druhé polovině [[18. století]] přispěly k  rozvoji nové podoby orchestru např.  [[Berlín]] a  především [[Mannheim]] a  [[Paříž]]. Všude se výrazně uplatňovali [[Čechy|čeští]] hudebníci (bratři [[František Benda|František]] a  [[Jiří Antonín Benda|Antonín Bendové]], [[Jan Václav Stamic]], [[Karel Stamic]], [[František Xaver Richter]] a  další). Čtyřhlasé obsazení [[smyčcové nástroje|smyčců]] (1.  housle, 2.  housle, [[viola|violy]] a  [[violoncello|cella]] s  [[kontrabas]]y) a  zdvojení [[dřevěné nástroje|dřev]] ( 2  [[flétna|flétny]], 2  [[hoboj]]e, 2  [[klarinet]]y, 2  [[fagot]]y; v  raném [[klasicismus|klasicismu]] 2  hoboje, 2  [[lesní roh|horny]]) vytvořilo novou [[zvuk]]ovou [[norma|normu]], která byla postupně obohacována o  další nástroje (v  období [[romantismus|romantismu]] zejména ve skupině [[žesťový nástroj|žesťů]], ve [[20. století]] především ve skupině [[bicí nástroj|bicích]]). Zároveň rostl i  počet členů orchestru.<br />
 
V  [[moderní dějiny|moderní]] hudbě se aktuální nástrojové složení orchestru zcela podřizuje dané [[partitura|partituře]], která může předepisovat například [[elektrická kytara|elektrofonické nástroje]], [[digitálníDigitální data|digitálně]] produkovaný zvuk apod.
 
== Klasifikace orchestrů ==
Klasifikace základních typů orchestru vycházejí obvykle z toho, z jakých [[Hudební nástroj|hudebních nástrojů]] se těleso skládá (například [[smyčcový orchestr]] nebo [[dechový orchestr]]), jak velkým počtem instrumentalistů jsou nástroje zastoupeny ([[komorní orchestr]], [[symfonický orchestr]] apod.) nebo jakému druhu hudby se těleso věnuje (například [[jazz]]ový, [[Tanec|taneční]], [[Divadlo|divadelní]], [[film]]ový, [[Wolfgang Amadeus Mozart|mozartovský]], [[barokní hudba|barokní]], scénický orchestr atd.). Tato základní kritéria se často prolínají a při specifikaci nových druhů hudebních těles k nim přistupují další hlediska.
 
{{Kotva|Symfonický orchestr}}
 
== Symfonický (filharmonický) orchestr ==
[[Soubor:Orchestr.png|rightvpravo|thumbnáhled|Rozesazení upright=1.3|Typické rozesazení (dislokace) symfonického orchestru]]
Největší počet instrumentalistů (více než sto) sdružuje symfonický orchestr, označovaný často také jako filharmonický ([[filharmonie]]). Jednotlivé nástroje jsou v  něm zastoupeny vždy větším počtem instrumentalistů, tvořících [[nástrojová skupina (orchestr)|nástrojové skupiny]] (sekce). Obsazení orchestru se obvykle uvádí v  ustálené posloupnosti, odpovídající pořadí [[hudební nástroj|instrumentálních hlasů]] v  partituře.
 
* [[dřevěný nástroj|Dechové dřevěné nástroje]]: [[příčná flétna|flétny]] a  [[pikola]], [[hoboj]]e a  [[anglický roh]], [[klarinet]]y, [[fagot]]y a [[kontrafagot]]
* [[žesťový nástroj|Dechové žesťové nástroje]]: [[lesní roh|horny]]y (cornyhorny), [[trubka|trubky]], [[pozoun]]y, [[tuba]]
* [[bicí nástroj|Bicí]]: [[kotel|kotletympány]] (kotle), [[basovývelký buben]], [[malý buben]], [[činely]], [[Triangl (hudební nástroj)|triangl]]
* [[harfa|Harfy]]
* [[smyčcový nástroj|Smyčce]]: první [[housle]], druhé housle, [[viola|violy]], [[violoncello|violoncella]], [[kontrabas]]y
 
Podle potřeb konkrétní partitury mohou k  těmto nástrojům přistupovat i  další, např.  [[drnkací nástroj|drnkací]] nebo [[klávesový nástroj|klávesové]] ([[klavír]], [[cembalo]], [[varhany]], [[celesta]], [[xylofon]]), [[jazz]]ové ([[saxofon]]), melodické bicí nástroje (xylofon) atd.
 
Také jednotlivé nástrojové skupiny v  orchestru mají svou [[hierarchie|hierarchii]]. První (a  druhý první) hráč každé skupiny hraje [[sólo|sóla]] předepsaná pro jeho nástroj v  partituře. Obvykle je zároveň také [[vedoucí skupiny (orchestr)|vedoucím skupiny]] (nástrojové sekce) s  povinností vést dílčí [[zkouška (orchestr)|zkoušky]] své skupiny a  slaďovat její způsob [[hudební interpretace|interpretace]] s  požadavky [[dirigent]]a (včetně techniky hry typické pro jednotlivé nástroje, např.  u  smyčců tak zvané smykování apod.). Tento [[sóloinstrumentalista (orchestr)|sóloinstrumentalista]] (např.  sólohobojista, sólovioloncellista apod.) je jmenován na základě svého vítězství v  konkurzu, vypsaném na tuto pozici. Konkurzní komisi tvoří obvykle [[šéfdirigent]] a  první hráči jednotlivých nástrojových skupin. Sóloví hráči smyčcových sekcí se označují jako [[koncertní mistr (orchestr)|koncertní mistři]]. Zvláštní postavení má koncertní mistr skupiny prvních houslí, který je podřízen přímo dirigentovi a  tvoří při studiu skladby spojovací článek mezi ním a  orchestrem.
 
V  renomovaných orchestrech procházejí instrumentalisté konkurzem často vícekrát, např. ucházejí-li se o  přijetí do orchestru (jako tzv. [[tutti hráč (orchestr)|tutti hráči]]) a  poté ucházejí-li se o  místo vedoucího hráče nástrojové skupiny. Základní pracovní povinnost orchestrálního hráče specifikuje smlouva obvykle počtem tak zvaných výkonů (například 250  čtyř- až pětihodinových výkonů za sezónu).
 
Uměleckým vedením orchestru je pověřen jeho [[šéfdirigent]]. Způsobem své práce významně spoluutváří úroveň orchestru a  formuje jeho [[repertoár]] (členy umělecké rady, která spolurozhoduje o  [[dramaturg]]ii sezóny, jsou krom něj také první hráči jednotlivých nástrojových sekcí). Krom šéfdirigenta mají velké symfonické orchestry také své stálé a  hostující [[dirigent]]y. Osobnost dirigenta se projevuje nejen v nastudování skladeb (tatáž partitura může být interpretována různě), ale – při dlouhodobé spolupráci – i ve stylu práce samotného orchestru a jeho specifickém způsobu interpretace.
Osobnost dirigenta se projevuje nejen v nastudování skladeb (tatáž partitura může být interpretována různě), ale - při dlouhodobé spolupráci - i ve stylu práce samotného orchestru a jeho specifickém způsobu interpretace.
 
== Literatura ==
* Bernard Lehmann : ''L'orchestre dans tous ses éclats. Ethnographie des formations symphoniques'', La Découverte, 2005. ISBN 2-7071-4610-2
* ''Konzertbuch Orchestermusik'', vydavatel Malte Korff, Breitkopf und Härtel, Wiesbaden 1991. ISBN 3-423-03023-2 (dtv)/ ISBN 3-7618-3023-8 (Bärenreiter)
* Ulrich Michels: ''Atlas zu Musik'', DTV, Bärenreiter 1985
* Mirko Očadlík: ''Svět orchestru'', Panton, Praha 1961
* Gracian Černušák: ''Dějepis hudby'', Brno 1930
* Mirko Očadlík: ''Svět orchestru'', Panton, Praha 1961
* ''Ottův slovník naučný'', heslo Orchestr. Sv. 18, str. 859
* Bernard Lehmann : ''L'orchestre dans tous ses éclats. Ethnographie des formations symphoniques'', La Découverte, 2005. {{ISBN |2-7071-4610-2}}
* ''Konzertbuch Orchestermusik'', vydavatel Malte Korff, Breitkopf und Härtel, Wiesbaden 1991. {{ISBN |3-423-03023-2}} (dtv)/ {{ISBN |3-7618-3023-8}} (Bärenreiter)
* Ulrich Michels: ''Atlas zu Musik'', DTV, Bärenreiter 1985
* Johann Mattheson: ''Das neueröffnete Orchester'', Hamburg 1713
 
== Související články ==
* [[Hudební soubor|hudební skupina]]
 
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat|Orchestras}}
* {{Wikicitáty|téma=Orchestr}}
* {{Wikislovník|heslo=orchestr}}
 
{{Autoritní data}}
{{Portály|Hudba}}
 
[[Kategorie:HudebníOrchestry| soubory]]
[[Kategorie:Hudební terminologie]]
[[Kategorie:Typy hudebních souborů]]