Vendelín Grünwald

český poslanec Českého zemského sněmu a advokát

Vendelín Grünwald (19. října 1812 Dolní Břežany[2]23. května 1885 Smíchov[3]) byl český právník a politik – docent právnické fakulty v Praze, advokát v Českých Budějovicích a dlouholetý poslanec Českého zemského sněmu. Zasloužil se o povzbuzení národního života především v jižních Čechách.

Vendelín Grünwald
Vendelín Grünwald (1868)
Vendelín Grünwald (1868)
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1863
Ve funkci:
1871 – 1872
Ve funkci:
1879 – 1883
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1885[1]
Stranická příslušnost
ČlenstvíČeský klub
(staročeši)

Narození19. října 1812
Dolní Břežany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. května 1885 (ve věku 72 let)
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materKarlo-Ferdinandova univ.
Vídeňská univerzita
Profesepedagog, advokát a politik
CommonsVendelín Grünwald
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Studium

editovat

Studoval gymnázium a filozofii v Praze, odkud přešel na právnickou fakultu do Vídně. Získal tam titul doktora práv a nastoupil do advokátní kanceláře dr. Mühlfelda. Rovněž působil jako soukromý vychovatel u hraběte Harracha. Ve Vídni se Grünwald také zapojil do činnosti českých vlasteneckých organizací. Stal se nejprve vedoucím Českoslovanského klubu a v roce 1848 předsedou Česko-moravsko-slezského spolku, jehož cílem bylo informovat slovanské obyvatelstvo ve Vídni o politických otázkách.

Učitel

editovat

Když byla v roce 1848 povolena školní výuka v češtině, vrátil se Grünwald do Prahy a přijal místo docenta občanského zákoníku s českým vyučovacím jazykem na právnické fakultě v Praze. Byl úspěšný a oblíbený, ale z politických důvodů jej v době Bachova absolutismu odmítli jmenovat profesorem. Vzdal se proto učitelského místa a otevřel si roku 1854 advokátní kancelář v Českých Budějovicích.

Politická dráha

editovat

Vendelín Grünwald patřil k Národní straně (staročeské).[4] V dobovém českém tisku byl líčen jako žádaný člen výborů a komisí, kde využíval své vzdělání, zkušenosti i řečnickou obratnost. V doplňovacích volbách v dubnu 1861 byl zvolen do Českého zemského sněmu, kde zastupoval kurii městskou, obvod Třeboň, Lišov, Týn n. Vltavou.[5] Nahradil Antona Forgácha, který byl v předchozích řádných zemských volbách v roce 1861 zvolen ve dvou obvodech a v tomto mandát nepřijal.[6] V roce 1861 se rovněž stal i poslancem Říšské rady (kurie městská, obvod Třeboň, Lišov, Týn n. Vltavou). Na mandát poslance ve Vídni rezignoval dopisem 15. května 1863.

Grünwald zde ve stejném volebním obvodu uspěl i v řádných zemských volbách v lednu 1867[7] a zemských volbách v březnu 1867.[8] V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[9] Čeští poslanci tehdy praktikovali politiku pasivní rezistence, při níž odmítali aktivně vykonávat své mandáty. Grünwald byl proto zbaven mandátu pro absenci v září 1868.[10] Manifestačně byl znovu zvolen v září 1869.[11] Uspěl i v řádných zemských volbách v roce 1870[12] a o rok později se znovu dostal i do Říšské rady (kurie venkovských obcí v Čechách), ale v rámci odporu českých, národovecky orientovaných politiků proti nenaplnění českých státoprávních aspirací mandát nepřevzal, až byl 23. února 1872 prohlášen pro absenci za zaniklý.

Znovu byl zvolen v zemských volbách v roce 1872.[13] Pasivní rezistence pokračovala, takže mandát opakovaně ztrácel a byl znovu formálně volen. Takto uspěl v doplňovacích volbách roku 1873,[14] doplňovacích volbách roku 1874,[15] doplňovacích volbách roku 1875[16] a doplňovacích volbách roku 1876.[17] Po řádných zemských volbách v roce 1878 již mandát aktivně převzal.[18]

Během funkčního období v Zemském sněmu krátce rezignoval, ale roku 1881 byl ve volbách opětovně potvrzen za poslance.[19] V zemských volbách v roce 1883 usedl na Český zemský sněm za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Budějovice.[20] V roce 1879 také opět získal křeslo v Říšské radě v přímých volbách roku 1879 (za městskou kurii, obvod Třeboň, Jindřichův Hradec). Připojil se k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[21] Poslancem Říšské rady byl až do rezignace oznámené na schůzi 4. prosince 1883,[22] zemským poslancem byl do své smrti o dva roky později.

Další činnost

editovat

V Českých Budějovicích společně s biskupem Jirsíkem prosadil otevření českého gymnázia. Byl významným národním buditelem v jižních Čechách, snažil se o podporu vzdělání a posílení českých zájmů na regionální úrovni. V letech 1862–1883 byl předsedou českého kulturně osvětového a politického spolku Beseda českobudějovická.[23] Jakožto předseda Besedy se po Jirsíkově smrti roku 1883 stal členem vzniklého osmičlenného Sboru pro vystavění pomníku biskupu Jirsíkovi.[24]

Úmrtí

editovat

Vendelín Grünwald zemřel v roce 1885 a byl pohřben na vyšehradském hřbitově. V Českých Budějovicích po něm byla pojmenována ulice Grünwaldova. Jméno této ulice převzala také Základní škola Grünwaldova.

Reference

editovat

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Zejména v 70. letech se po delší dobu práce sněmu fakticky neúčastnil.
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  4. Národní listy 21. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011283&picp=&it=0&s=djvu
  5. Fremden-Blatt, 5. 4. 1861, s. 2.
  6. Wiener Zeitung, 4. 4. 1861, s. 2.
  7. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/003schuz/s003002.htm
  8. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001004.htm
  9. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  10. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  11. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/004schuz/s004001.htm
  12. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  13. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  14. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003001.htm
  15. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  16. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/002schuz/s002001.htm
  17. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/002schuz/s002001.htm
  18. http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm
  19. http://www.psp.cz/eknih/1878skc/3/stenprot/001schuz/s001002.htm
  20. http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  21. Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.
  22. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  23. Grünwald Vendelín | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. www.encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. 
  24. KOVÁŘ, Daniel. Příběhy budějovických pomníků. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, 2000. S. 91. 

Externí odkazy

editovat