Chorvatsko-uherské vyrovnání: Porovnání verzí
šabl |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od 6 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Rijecka krpica HDA 300109.jpg| |
[[Soubor:Rijecka krpica HDA 300109.jpg|vpravo|náhled|Část textu chorvatsko-uherského vyrovnání]] |
||
[[Soubor:Austria-Hungary map cs.svg| |
[[Soubor:Austria-Hungary map cs.svg|vpravo|náhled|Chorvatsko (17) po roce [[1881]] na mapě Rakousko-Uherska]] |
||
'''Chorvatsko-uherské vyrovnání''' ([[chorvatština|chorvatsky]] '''Hrvatsko-ugarska nagodba''', [[maďarština|maďarsky]] '''Horvát–magyar kiegyezés''', v chorvatském prostředí známé pod názvem '''nagodba''') byla dohoda mezi vyslanci [[Sabor]]u a [[Országgyűlés|Uherského sněmu]], na základě které bylo definováno postavení [[Chorvatsko|Chorvatska]] a [[Slavonie]] v rámci [[Uhersko|Uher]]. Dohoda byla uzavřena v roce [[1868]], nedlouho po [[Rakousko-uherské vyrovnání|Rakousko-uherském vyrovnání]]. Podepsání dohody předcházelo dlouhé |
'''Chorvatsko-uherské vyrovnání''' ([[chorvatština|chorvatsky]] '''Hrvatsko-ugarska nagodba''', [[maďarština|maďarsky]] '''Horvát–magyar kiegyezés''', v chorvatském prostředí známé pod názvem '''nagodba''') byla dohoda mezi vyslanci [[Sabor]]u a [[Országgyűlés|Uherského sněmu]], na základě které bylo definováno postavení [[Chorvatsko|Chorvatska]] a [[Slavonie]] v rámci [[Uhersko|Uher]]. Dohoda byla uzavřena v roce [[1868]], nedlouho po [[Rakousko-uherské vyrovnání|Rakousko-uherském vyrovnání]]. Podepsání dohody předcházelo dlouhé vyjednávání mezi oběma stranami, které trvalo několik let.<ref name="DCH-187"> |
||
{{Citace monografie |
{{Citace monografie |
||
| příjmení = Rychlík |
| příjmení = Rychlík |
||
| jméno = Jan |
| jméno = Jan |
||
| odkaz na autora = Jan Rychlík (historik) |
| odkaz na autora = Jan Rychlík (historik) |
||
| příjmení2 = Perenčević |
| příjmení2 = Perenčević |
||
| jméno2 = Milan |
| jméno2 = Milan |
||
| odkaz na autora2 = |
| odkaz na autora2 = |
||
| titul = Dějiny Chorvatska |
| titul = Dějiny Chorvatska |
||
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny |
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny |
||
| místo = Praha |
| místo = Praha |
||
| rok = 2007 |
| rok = 2007 |
||
| počet stran = 576 |
| počet stran = 576 |
||
| stránky = 187 |
| stránky = 187 |
||
| isbn = 978-80-7106-885-3 |
| isbn = 978-80-7106-885-3 |
||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
Na základě dohody tvořily dvě chorvatské země spolu s [[Uhersko|Uherskem]] [[státní společenství]], v čele s králem. Chorvatské země získaly vlastní zákonodárství, církevní i civilní správu, zcela samostatné byly i v otázkách školství a soudnictví. Dalších dvanáct ostatních oblastí bylo společných s [[Uhersko|Uherskem]]. Nejdůležitější dvě, ve kterých Chorvaté samosprávu nezískali, byly veřejné výdaje a obchod. Hlavním předmětem sporu mezi [[Budapešť|Budapeští]] a [[Záhřeb]]em se posléze staly právě společné výdaje. Chorvatské země musely platit daně Budapešti, část peněz (která byla nepoměrně nižší<ref name="DCH-190"> |
Na základě dohody tvořily dvě chorvatské země spolu s [[Uhersko|Uherskem]] [[státní společenství]], v čele s králem. Chorvatské země získaly vlastní zákonodárství, církevní i civilní správu, zcela samostatné byly i v otázkách školství a soudnictví. Dalších dvanáct ostatních oblastí bylo společných s [[Uhersko|Uherskem]]. Nejdůležitější dvě, ve kterých Chorvaté samosprávu nezískali, byly veřejné výdaje a obchod. Hlavním předmětem sporu mezi [[Budapešť|Budapeští]] a [[Záhřeb]]em se posléze staly právě společné výdaje. Chorvatské země musely platit daně Budapešti, část peněz (která byla nepoměrně nižší<ref name="DCH-190"> |
||
{{Citace monografie |
{{Citace monografie |
||
| příjmení = Rychlík |
| příjmení = Rychlík |
||
| jméno = Jan |
| jméno = Jan |
||
| odkaz na autora = Jan Rychlík (historik) |
| odkaz na autora = Jan Rychlík (historik) |
||
| příjmení2 = Perenčević |
| příjmení2 = Perenčević |
||
| jméno2 = Milan |
| jméno2 = Milan |
||
| odkaz na autora2 = |
| odkaz na autora2 = |
||
| titul = Dějiny Chorvatska |
| titul = Dějiny Chorvatska |
||
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny |
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny |
||
| místo = Praha |
| místo = Praha |
||
| rok = 2007 |
| rok = 2007 |
||
| počet stran = 576 |
| počet stran = 576 |
||
| stránky = 190 |
| stránky = 190 |
||
| isbn = 978-80-7106-885-3 |
| isbn = 978-80-7106-885-3 |
||
}}</ref>) pak získávaly zpět. Společná byla také i vojenská politika (odvody branců do Rakousko-uherské armády), bankovnictví a záležitosti občanství. |
}}</ref>) pak získávaly zpět. Společná byla také i vojenská politika (odvody branců do Rakousko-uherské armády), bankovnictví a záležitosti občanství. |
||
I v oblasti dopravy a spojů vyvstala řada problémů. Železniční síť byla na území Chorvatska sice intenzivně rozvíjena, nicméně se jednalo o železnici uherskou. Obhájci chorvatského jazyka a kultury viděli [[maďarština|maďarský]] jazyk na dráze jako jednu z ukázek [[maďarizace|násilné asimilace]]. Text vyrovnání přitom [[Chorvati|Chorvaty]] definoval jako politický národ, nikoliv pouhou národnost. [[Chorvatština]] byla uznána za oficiální jazyk chorvatsko-slavonského království a na úrovni celého Uherska měla statut rovnocenný s [[maďarština|maďarštinou]]. Maďarizační procesy byly proto ve srovnání např. se [[ |
I v oblasti dopravy a spojů vyvstala řada problémů. Železniční síť byla na území Chorvatska sice intenzivně rozvíjena, nicméně se jednalo o železnici uherskou. Obhájci chorvatského jazyka a kultury viděli [[maďarština|maďarský]] jazyk na dráze jako jednu z ukázek [[maďarizace|násilné asimilace]]. Text vyrovnání přitom [[Chorvati|Chorvaty]] definoval jako politický národ, nikoliv pouhou národnost. [[Chorvatština]] byla uznána za oficiální jazyk chorvatsko-slavonského království a na úrovni celého Uherska měla statut rovnocenný s [[maďarština|maďarštinou]]. Maďarizační procesy byly proto ve srovnání např. se [[Sedmihradsko|Sedmihradskem]] či [[Slovensko|Slovenskem]] mnohem menší. |
||
Pro spravování oblastí, které patřily do výlučných pravomocí Chorvatského království, byla zřízena zemská vláda. V jejím čele stál [[ |
Pro spravování oblastí, které patřily do výlučných pravomocí Chorvatského království, byla zřízena zemská vláda. V jejím čele stál [[bán]] a odpovědná byla [[Sabor]]u. Bána jmenoval císař na návrh [[Uhersko|uherského]] předsedy vlády. Členy vlády si pak bán vybíral sám, toto neupravoval žádný předpis. V prvních letech spravovala chorvatská zemská vláda pouhé tři rezorty (vnitřní věci, náboženství a školství, spravedlnost). |
||
Podle textu vyrovnání měly rovněž chorvatské země své zástupce v uherském parlamentu, [[Országgyűlés]]u. [[Sabor]] delegoval pravidelně 29 svých poslanců do [[Budapešť|Budapešti]] (po roce [[1881]], kdy byla připojena [[Krajina]], byl tento počet zvýšen na 40).<ref name="DCH-187"/> V Uherském sněmu nicméně celkem zasedalo 143 zástupců, což z chorvatských poslanců učinilo jen drobnou menšinu, těžko schopnou prosadit jakýkovli návrh. Tento počet měl odpovídat poměru počtu chorvatského obyvatelstva k uherskému. Podobně tomu bylo i v případě odvodu branců. Jak v samotném Uhersku, tak i v Chorvatsku bylo do armády odváděno přesně tolik branců, aby to odpovídalo rozložení obyvatelstva v obou celcích. |
Podle textu vyrovnání měly rovněž chorvatské země své zástupce v uherském parlamentu, [[Országgyűlés]]u. [[Sabor]] delegoval pravidelně 29 svých poslanců do [[Budapešť|Budapešti]] (po roce [[1881]], kdy byla připojena [[Vojenská hranice|Krajina]], byl tento počet zvýšen na 40).<ref name="DCH-187"/> V Uherském sněmu nicméně celkem zasedalo 143 zástupců, což z chorvatských poslanců učinilo jen drobnou menšinu, těžko schopnou prosadit jakýkovli návrh. Tento počet měl odpovídat poměru počtu chorvatského obyvatelstva k uherskému. Podobně tomu bylo i v případě odvodu branců. Jak v samotném Uhersku, tak i v Chorvatsku bylo do armády odváděno přesně tolik branců, aby to odpovídalo rozložení obyvatelstva v obou celcích. |
||
== Reakce == |
== Reakce == |
||
⚫ | Přestože bylo chorvatsko-uherské vyrovnání jistým úspěchem pro Chorvaty, brzy se ukázalo jako nedostatečné. Uherští političtí představitelé ho považovali za příliš omezující, chorvatská strana si stěžovala, že jednak neumožnilo sjednocení všech chorvatských zemí a jednak nerozhodlo klíčové otázky. Nedlouho poté{{Chybí zdroj}} vyvstala myšlenka [[trialismus|trialismu]], která počítala s tím, že by se Chorvatsko stalo vedle [[Rakousko|Rakouska]] a Uher třetí součástí mocnářství. Definitivně byla mrtvá také myšlenka případného připojení se k [[Předlitavsko|rakouským zemím]]. Přestože se v textu ''nagodby'' psalo, k Chorvatskému království patří také [[Dalmácie]], ta zůstala i nadále součástí [[Předlitavsko|Předlitavska]], stejně jako [[Istrie (země)|Istrie]]. Rovněž byl sporný statut města [[Rijeka]], v rámci něhož nedošlo při vyjednávání textu vyrovnání ke shodě. Kompromisní postavení tohoto přístavu bylo vykládáno různými způsoby, což vedlo k tomu, že chorvatští političtí představitelé byli znepokojeni a [[Budapešť]] jej považovala za integrální součást Uher. |
||
⚫ | |||
⚫ | Přestože bylo chorvatsko-uherské vyrovnání jistým úspěchem pro Chorvaty, brzy se ukázalo jako nedostatečné. Uherští političtí představitelé ho považovali za příliš omezující, chorvatská strana si stěžovala, že jednak neumožnilo sjednocení všech chorvatských zemí a jednak nerozhodlo klíčové otázky. Nedlouho poté{{ |
||
⚫ | |||
Chorvatsko-uherské vyrovnání platilo až do roku [[1918]], kdy se [[Slovinsko|slovinské]] a [[Chorvatsko|chorvatské]] země od [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] odtrhly a prohlásily samostatný [[Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů]]. |
Chorvatsko-uherské vyrovnání platilo až do roku [[1918]], kdy se [[Slovinsko|slovinské]] a [[Chorvatsko|chorvatské]] země od [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] odtrhly a prohlásily samostatný [[Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů]]. |
||
== Reference == |
== Reference == |
||
<references /> |
<references /> |
||
Řádek 57: | Řádek 55: | ||
{{Ústavní a politický vývoj Rakouského císařství a Rakouska-Uherska}} |
{{Ústavní a politický vývoj Rakouského císařství a Rakouska-Uherska}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
{{Portály|Chorvatsko}} |
{{Portály|Chorvatsko|Maďarsko|Politika}} |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Smlouvy Chorvatska]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Smlouvy Maďarska]] |
||
[[Kategorie:Chorvatsko-maďarské vztahy]] |
|||
[[Kategorie:Politické dějiny Rakouska-Uherska]] |
|||
[[Kategorie:Politika v roce 1868]] |
|||
[[Kategorie:Evropa v roce 1868]] |
Aktuální verze z 5. 5. 2024, 20:03
Chorvatsko-uherské vyrovnání (chorvatsky Hrvatsko-ugarska nagodba, maďarsky Horvát–magyar kiegyezés, v chorvatském prostředí známé pod názvem nagodba) byla dohoda mezi vyslanci Saboru a Uherského sněmu, na základě které bylo definováno postavení Chorvatska a Slavonie v rámci Uher. Dohoda byla uzavřena v roce 1868, nedlouho po Rakousko-uherském vyrovnání. Podepsání dohody předcházelo dlouhé vyjednávání mezi oběma stranami, které trvalo několik let.[1]
Na základě dohody tvořily dvě chorvatské země spolu s Uherskem státní společenství, v čele s králem. Chorvatské země získaly vlastní zákonodárství, církevní i civilní správu, zcela samostatné byly i v otázkách školství a soudnictví. Dalších dvanáct ostatních oblastí bylo společných s Uherskem. Nejdůležitější dvě, ve kterých Chorvaté samosprávu nezískali, byly veřejné výdaje a obchod. Hlavním předmětem sporu mezi Budapeští a Záhřebem se posléze staly právě společné výdaje. Chorvatské země musely platit daně Budapešti, část peněz (která byla nepoměrně nižší[2]) pak získávaly zpět. Společná byla také i vojenská politika (odvody branců do Rakousko-uherské armády), bankovnictví a záležitosti občanství.
I v oblasti dopravy a spojů vyvstala řada problémů. Železniční síť byla na území Chorvatska sice intenzivně rozvíjena, nicméně se jednalo o železnici uherskou. Obhájci chorvatského jazyka a kultury viděli maďarský jazyk na dráze jako jednu z ukázek násilné asimilace. Text vyrovnání přitom Chorvaty definoval jako politický národ, nikoliv pouhou národnost. Chorvatština byla uznána za oficiální jazyk chorvatsko-slavonského království a na úrovni celého Uherska měla statut rovnocenný s maďarštinou. Maďarizační procesy byly proto ve srovnání např. se Sedmihradskem či Slovenskem mnohem menší.
Pro spravování oblastí, které patřily do výlučných pravomocí Chorvatského království, byla zřízena zemská vláda. V jejím čele stál bán a odpovědná byla Saboru. Bána jmenoval císař na návrh uherského předsedy vlády. Členy vlády si pak bán vybíral sám, toto neupravoval žádný předpis. V prvních letech spravovala chorvatská zemská vláda pouhé tři rezorty (vnitřní věci, náboženství a školství, spravedlnost).
Podle textu vyrovnání měly rovněž chorvatské země své zástupce v uherském parlamentu, Országgyűlésu. Sabor delegoval pravidelně 29 svých poslanců do Budapešti (po roce 1881, kdy byla připojena Krajina, byl tento počet zvýšen na 40).[1] V Uherském sněmu nicméně celkem zasedalo 143 zástupců, což z chorvatských poslanců učinilo jen drobnou menšinu, těžko schopnou prosadit jakýkovli návrh. Tento počet měl odpovídat poměru počtu chorvatského obyvatelstva k uherskému. Podobně tomu bylo i v případě odvodu branců. Jak v samotném Uhersku, tak i v Chorvatsku bylo do armády odváděno přesně tolik branců, aby to odpovídalo rozložení obyvatelstva v obou celcích.
Reakce
[editovat | editovat zdroj]Přestože bylo chorvatsko-uherské vyrovnání jistým úspěchem pro Chorvaty, brzy se ukázalo jako nedostatečné. Uherští političtí představitelé ho považovali za příliš omezující, chorvatská strana si stěžovala, že jednak neumožnilo sjednocení všech chorvatských zemí a jednak nerozhodlo klíčové otázky. Nedlouho poté[zdroj?] vyvstala myšlenka trialismu, která počítala s tím, že by se Chorvatsko stalo vedle Rakouska a Uher třetí součástí mocnářství. Definitivně byla mrtvá také myšlenka případného připojení se k rakouským zemím. Přestože se v textu nagodby psalo, k Chorvatskému království patří také Dalmácie, ta zůstala i nadále součástí Předlitavska, stejně jako Istrie. Rovněž byl sporný statut města Rijeka, v rámci něhož nedošlo při vyjednávání textu vyrovnání ke shodě. Kompromisní postavení tohoto přístavu bylo vykládáno různými způsoby, což vedlo k tomu, že chorvatští političtí představitelé byli znepokojeni a Budapešť jej považovala za integrální součást Uher.
Případná změna textu vyrovnání byla v chorvatském Saboru častým politickým tématem. K revizi textu došlo až v roce 1873; výsledkem bylo především více finančních prostředků, které Chorvatsko dostávalo z uherské pokladny.
Chorvatsko-uherské vyrovnání platilo až do roku 1918, kdy se slovinské a chorvatské země od Rakousko-Uherska odtrhly a prohlásily samostatný Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b RYCHLÍK, Jan; PERENČEVIĆ, Milan. Dějiny Chorvatska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 576 s. ISBN 978-80-7106-885-3. S. 187.
- ↑ RYCHLÍK, Jan; PERENČEVIĆ, Milan. Dějiny Chorvatska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 576 s. ISBN 978-80-7106-885-3. S. 190.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Dílo Hrvatsko-ugarska nagodba ve Wikizdrojích (chorvatsky)