Přeskočit na obsah

Botafogo FR: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Triquelito přesunul stránku Botafogo de Futebol e Regatas na Botafogo FR s výměnou přesměrování: příliš krkolomný název – fotbalové kluby tady mají více -očekávatelné- než -oficiální- názvy, vizte články Benfica Lisabon, FC Inter Milán nebo FC Kodaň
doplnění historie
Řádek 62: Řádek 62:


== Historie ==
== Historie ==
Počátky Botafoga se kladou do roku 1894, kdy vznikl [[veslování|veslařský]] klub ''Club de Regatas Botafogo''.<ref name="prof">[http://www.transfermarkt.com/en/botafogo-de-futebol-e-regatas/fakten/verein_537.html Profil] {{Wayback|url=http://www.transfermarkt.com/en/botafogo-de-futebol-e-regatas/fakten/verein_537.html |date=20130723004458 }}, transfermarkt.co.uk {{en}}</ref> V roce 1904 byl založen ''Botafogo Football Club''. Obě organizace existovaly nezávisle na sobě do 8. prosince 1942, kdy se dohodly na fúzi a přijaly dnešní název. Slavná éra Botafoga se datuje do šedesátých let, kdy osm hráčů klubu získalo titul mistrů světa: [[Didi (fotbalista)|Didi]], [[Garrincha]], [[Nílton Santos]] ([[mistrovství světa ve fotbale 1958|1958]] a [[mistrovství světa ve fotbale 1962|1962]]), [[Amarildo]], [[Mário Zagallo]] ([[mistrovství světa ve fotbale 1962|1962]]), [[Jairzinho]], [[Paulo César]] a [[Roberto Miranda]] ([[mistrovství světa ve fotbale 1970|1970]]). Tehdy bylo Botafogo druhým nejpopulárnějším klubem Brazílie, kdežto dnes spadlo až do druhé desítky počtu příznivců.<ref>http://www.rsssfbrasil.com/miscellaneous/torcidas.htm</ref> Ani herně se Botafogu tolik nedaří, sezónu 2002/2003 klub dokonce strávil ve druhé lize.
Počátky Botafoga se kladou do roku 1894, kdy vznikl [[veslování|veslařský]] klub ''Club de Regatas Botafogo''.<ref name="prof">[http://www.transfermarkt.com/en/botafogo-de-futebol-e-regatas/fakten/verein_537.html Profil] {{Wayback|url=http://www.transfermarkt.com/en/botafogo-de-futebol-e-regatas/fakten/verein_537.html |date=20130723004458 }}, transfermarkt.co.uk {{en}}</ref> V roce 1904 byl založen ''Botafogo Football Club''. Obě organizace existovaly nezávisle na sobě do 8. prosince 1942, kdy se dohodly na fúzi a přijaly dnešní název.

Botafogo bylo u zrodu státní ligy Ria de Jaineira v roce 1906 a v roce 1907 vybojovalo titul za dělené první místo.<ref name="Fogao flames burn eternal">{{Citace elektronického periodika
| titul = Fogão flames burn eternal
| periodikum = FIFA.com
| datum vydání = 2009-03-24 | datum archivace = 2013-06-28 | datum přístupu = 2021-07-21
| url = http://www.fifa.com/classicfootball/clubs/club=44131/index.html
| url archivu = https://web.archive.org/web/20130628232002/http://www.fifa.com/classicfootball/clubs/club=44131/index.html
| jazyk = en
}}</ref> V téže soutěži zaznamenalo rok poté nejvyšší výhru v historii brazilského fotbalu, když přehrálo 24:0 [[Sport Club Mangueira|Mangueiru]].<ref name="Fogao flames burn eternal" /> Roku 1910 si na úvod připsalo prohro 1:4 od klubu América, tým okolo jmen jako Mimi Sodre a Abelardo de Lamare však následně zbylých devět zápasů vyhrál, nastřílel při nich 65 gólů a poprvé se stal mistrem. V letech 1930 až 1935 ovládli Cariocu každoročně – přispěl k tomu útok zahrnující [[Carvalho Leite|Carvalha Leita]], [[Rodolpho Barteczko|Rodolpha Barteczka]] (přezdívaného „Pateska“) nebo Nila. Ve 40. letech klub spoléhal na [[Heleno de Freitas|Helena]]. Obdobně jako před ním Carvalho Leite, i levý krajní obránce [[Nílton Santos]] svěřil plnou délku své kariéry Botafogu, kde vydržel 16 let a odehrál rekordních 718 zápasů.<ref name="Fogao flames burn eternal" /> Mezi 50. a 60. lety Botafogo třikrát vyhrálo Cariocão a také turnaj mezi Rio de Jainerem a São Paulem, jejich úspěchům ale bránila podobně silná generace [[Santos FC|Santosu]] okolo [[Pelé|Pelého]], která je v roce 1962 připravila o triumf v domácím poháru ''Taca Brasil'' a odepřela jim účast ve finále [[Pohár osvoboditelů|Poháru osvoboditelů]]. V roce 1968 se o zisk domácího poháru zasadili [[Paulo César Lima]] (přezdívaný „Caju“), [[Gérson]], [[Roberto Miranda]], [[Rogério Hetmanek|Rogério]], [[Jairzinho]] a další.<ref name="Fogao flames burn eternal" />

V 70. a 80. letech trofeje nepřibývaly, přesto se týmu okolo [[Jorge Osmar Guarnelli|Osmara]] a [[Mílton da Cunha Mendonça|Mendonçy]] podařilo stanovit rekordní řadu 42 zápasů bez porážky trvající od října 1977 do července 1978 v rámci Brasileirãa, zatímco těm nejlepším týmům se nepodařilo neporazitelnost natáhnout ani na 25 zápasů. Dvě desetiletí bez „cenných kovů“ ukončil v roce 1989 finálový triumf nad [[CR Flamengo|Flamengem]] ve státní lize, o což se jediným gólem postaral [[Maurício de Oliveira Anastácio|Maurício]]. V roce 1993 Botafogo vyhrálo [[Pohár CONMEBOL|Copu CONMEBOL]] a dva roky nato poprvé i Brasileirão v novodobém formátu této brazilské ligové soutěže.<ref name="Fogao flames burn eternal" />

Na přelomu století se klub zachraňoval, než v roce 2002 skutečně sestoupil. Avšak už první pokus navrátit se mezi elitu byl úspěšný a v roce 2006 se fanoušci Botafoga těšili z triumfu v Carioce, pod nímž stáli například „špílmachr“ [[Lúcio Flávio dos Santos|Lúcio Flávio]] a útočník [[Ricardo Lucas|Dodô]].<ref name="Fogao flames burn eternal" />


== O klubu ==
== O klubu ==
Botafogo původně hrálo na [[Estádio General Severiano]], od roku 2007 je jeho sídlem [[Estádio Olímpico Nilton Santos]] (dříve známé jako Estádio Olímpico João Havelange) pro 45&nbsp;000 diváků. Barvy dresů jsou černá a bílá, klubová vlajka se skládá z devíti pruhů (střídavě pět černých a čtyři bílé) a černého kantonu s bílou pěticípou hvězdou: odtud přezdívka ''Estrela Solitária'' (osamělá hvězda). Maskotem Botafoga je ''Manequinho'', soška čurajícího chlapečka.
Botafogo původně hrálo na [[Estádio General Severiano]], od roku 2007 je jeho sídlem [[Estádio Olímpico Nilton Santos]] (dříve známé jako Estádio Olímpico João Havelange) pro 45&nbsp;000 diváků. Barvy dresů jsou černá a bílá, klubová vlajka se skládá z devíti pruhů (střídavě pět černých a čtyři bílé) a černého kantonu s bílou pěticípou hvězdou: odtud přezdívka ''Estrela Solitária'' (osamělá hvězda). Maskotem Botafoga je ''Manequinho'', soška čurajícího chlapečka.

Slavná éra Botafoga se datuje do šedesátých let, kdy osm hráčů klubu získalo titul mistrů světa: [[Didi (fotbalista)|Didi]], [[Garrincha]], [[Nílton Santos]] ([[mistrovství světa ve fotbale 1958|1958]] a [[mistrovství světa ve fotbale 1962|1962]]), [[Amarildo]], [[Mário Zagallo]] ([[mistrovství světa ve fotbale 1962|1962]]), [[Jairzinho]], [[Paulo César]] a [[Roberto Miranda]] ([[mistrovství světa ve fotbale 1970|1970]]). Tehdy bylo Botafogo druhým nejpopulárnějším klubem Brazílie, kdežto dnes spadlo až do druhé desítky počtu příznivců.<ref>http://www.rsssfbrasil.com/miscellaneous/torcidas.htm</ref> Ani herně se Botafogu tolik nedaří, sezónu 2002/2003 klub dokonce strávil ve druhé lize.


== Úspěchy ==
== Úspěchy ==

Verze z 21. 7. 2021, 20:54

ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.
Botafogo de Futebol e Regatas
NázevBotafogo de Futebol e Regatas
ZeměBrazílie
MěstoRio de Janeiro
Založen1904
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
SoutěžCampeonato Brasileiro Série A (Brasileirão)
2020
2020		Brasileirão – 20. místo (sestup)
Cariocão – 5. místo
StadionEstádio Olímpico Nilton Santos, Rio de Janeiro
Souřadnice22°57′16,44″ j. š., 43°10′39,23″ z. d.
Kapacita46 931
Vedení
PrezidentBrazílie Durcesio Mello
TrenérBrazílie Ricardo Resende (dočasný trenér)
Oficiální webová stránka
Údaje v infoboxu aktuální k 21. červenec 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Botafogo de Futebol e Regatas je fotbalový klub z Brazílie, sídlící ve stejnojmenné čtvrti města Rio de Janeiro. Je tradičním účastníkem nejvyšší soutěže Campeonato Brasileiro Série A a zakládajícím členem Clube dos 13 (organizace nejdůležitějších brazilských týmů).[1] a úřadujícím mistrem státu Rio de Janeiro (Campeonato Carioca) pro rok 2013.

Největšími rivaly jsou Flamengo, Fluminense a Vasco da Gama, tedy další velkokluby Ria. Botafogu přeje jedna z nejstarších stále činných fanouškovských skupin v zemi – Torcida Jovem – založená roku 1969.[2]

Historie

Počátky Botafoga se kladou do roku 1894, kdy vznikl veslařský klub Club de Regatas Botafogo.[3] V roce 1904 byl založen Botafogo Football Club. Obě organizace existovaly nezávisle na sobě do 8. prosince 1942, kdy se dohodly na fúzi a přijaly dnešní název.

Botafogo bylo u zrodu státní ligy Ria de Jaineira v roce 1906 a v roce 1907 vybojovalo titul za dělené první místo.[4] V téže soutěži zaznamenalo rok poté nejvyšší výhru v historii brazilského fotbalu, když přehrálo 24:0 Mangueiru.[4] Roku 1910 si na úvod připsalo prohro 1:4 od klubu América, tým okolo jmen jako Mimi Sodre a Abelardo de Lamare však následně zbylých devět zápasů vyhrál, nastřílel při nich 65 gólů a poprvé se stal mistrem. V letech 1930 až 1935 ovládli Cariocu každoročně – přispěl k tomu útok zahrnující Carvalha Leita, Rodolpha Barteczka (přezdívaného „Pateska“) nebo Nila. Ve 40. letech klub spoléhal na Helena. Obdobně jako před ním Carvalho Leite, i levý krajní obránce Nílton Santos svěřil plnou délku své kariéry Botafogu, kde vydržel 16 let a odehrál rekordních 718 zápasů.[4] Mezi 50. a 60. lety Botafogo třikrát vyhrálo Cariocão a také turnaj mezi Rio de Jainerem a São Paulem, jejich úspěchům ale bránila podobně silná generace Santosu okolo Pelého, která je v roce 1962 připravila o triumf v domácím poháru Taca Brasil a odepřela jim účast ve finále Poháru osvoboditelů. V roce 1968 se o zisk domácího poháru zasadili Paulo César Lima (přezdívaný „Caju“), Gérson, Roberto Miranda, Rogério, Jairzinho a další.[4]

V 70. a 80. letech trofeje nepřibývaly, přesto se týmu okolo Osmara a Mendonçy podařilo stanovit rekordní řadu 42 zápasů bez porážky trvající od října 1977 do července 1978 v rámci Brasileirãa, zatímco těm nejlepším týmům se nepodařilo neporazitelnost natáhnout ani na 25 zápasů. Dvě desetiletí bez „cenných kovů“ ukončil v roce 1989 finálový triumf nad Flamengem ve státní lize, o což se jediným gólem postaral Maurício. V roce 1993 Botafogo vyhrálo Copu CONMEBOL a dva roky nato poprvé i Brasileirão v novodobém formátu této brazilské ligové soutěže.[4]

Na přelomu století se klub zachraňoval, než v roce 2002 skutečně sestoupil. Avšak už první pokus navrátit se mezi elitu byl úspěšný a v roce 2006 se fanoušci Botafoga těšili z triumfu v Carioce, pod nímž stáli například „špílmachr“ Lúcio Flávio a útočník Dodô.[4]

O klubu

Botafogo původně hrálo na Estádio General Severiano, od roku 2007 je jeho sídlem Estádio Olímpico Nilton Santos (dříve známé jako Estádio Olímpico João Havelange) pro 45 000 diváků. Barvy dresů jsou černá a bílá, klubová vlajka se skládá z devíti pruhů (střídavě pět černých a čtyři bílé) a černého kantonu s bílou pěticípou hvězdou: odtud přezdívka Estrela Solitária (osamělá hvězda). Maskotem Botafoga je Manequinho, soška čurajícího chlapečka.

Slavná éra Botafoga se datuje do šedesátých let, kdy osm hráčů klubu získalo titul mistrů světa: Didi, Garrincha, Nílton Santos (1958 a 1962), Amarildo, Mário Zagallo (1962), Jairzinho, Paulo César a Roberto Miranda (1970). Tehdy bylo Botafogo druhým nejpopulárnějším klubem Brazílie, kdežto dnes spadlo až do druhé desítky počtu příznivců.[5] Ani herně se Botafogu tolik nedaří, sezónu 2002/2003 klub dokonce strávil ve druhé lize.

Úspěchy

Rivalita

Botafogo versus Fluminense

Vzájemný zápas hraný rok 1963

První derby mezi Botafogem a Fluminense nazývané Clássico Vovô diváci spatřili v říjnu 1905 a hráči Botafoga si z něj odnesli porážku 0:6. Další rok se odehrál premiérový vzájemný soutěžní zápas a Botafogo znovu podlehlo, tentokráte 0:8.[8] Následující roky se začala hrát státní liga (zahrnující kluby ze státu Rio de Janeiro) a vzájemná bilance se vyrovnala. Kontroverzním se stal hned druhý ročník (1907), který oba rivalové zakončili s rovným počtem bodů, neboť rozřešení měl přinést zápas play-off, který se ovšem nikdy nekonal. Fluminense argumentovalo lepší gólovou bilancí, roku 1996 ovšem padlo definitivní rozhodnutí přisuzující titul oběma.[7]

V roce 1957 šlo Botafogo do závěrečného střetu s Fluminense s možností získat titul, Botafogem 11 zápasů neporaženému soupeři ale stačila remíza. Tato série ovšem skončila vítězstvím Botafoga 6:2 – vedle křídelníka Garrinchy se pod ní pěti góly podepsal Paulinho Valentim, ačkoliv v řadách soupeře působil jeden ze dvou nejlepších střelců vzájemných střetnutí, a to Waldo Machado se 16 góly. Stejnou porci gólů na své konto přidal Heleno, útočník Botafoga ve 40. letech.[8]

Slavní hráči

Estádio Olímpico João Havelange

Reference

  1. ↑ Quatro grandes do Rio decidem romper com o Clube dos 13. GLOBOESPORTE.COM [online]. 2011-02-23 [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. (portugalsky) 
  2. ↑ Torcida - brazilský způsob fandění – 1.díl. supporters.cz [online]. 2012-07-17 [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Profil Archivováno 23. 7. 2013 na Wayback Machine., transfermarkt.co.uk (anglicky)
  4. ↑ a b c d e f Fogão flames burn eternal. FIFA.com [online]. 2009-03-24 [cit. 2021-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-28. (anglicky) 
  5. ↑ http://www.rsssfbrasil.com/miscellaneous/torcidas.htm
  6. ↑ Julio Bovi Diogo. Brazil - List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-02-28 [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Julio Bovi Diogo. Rio de Janeiro State - List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-05-23 [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Botafogo vs Fluminense. FIFA.com [online]. ? [cit. 2021-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-14. (anglicky) 
  9. ↑ Seedorf oficiálne hráčom brazílskeho Botafoga[nedostupný zdroj], Profutbal.sk, citováno 9. 9. 2013 (slovensky)

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Botafogo_FR&oldid=20223148“