Přeskočit na obsah

Josef Palivec: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Život: životopis, škoda neznat
m přidána Kategorie:Umělci ze Zbirohu za použití HotCat
Řádek 82: Řádek 82:
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]]
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Umělci ze Zbirohu]]

Verze z 31. 3. 2019, 21:56

JUDr. Josef Palivec
Josef Palivec
Josef Palivec
Narození7. října 1886
Švabín (dnes součást Zbiroha)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. ledna 1975 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánípřekladatel, básník, spisovatel a diplomat
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Tématapřeklad, česká literatura a diplomacie
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka
Manžel(ka)Helena Čapková
Stéphanie Guerzoni
PříbuzníVáclav Palivec (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
první manželka Stéphanie Guerzoni
druhá manželka Helena Čapková
švagr Josef Čapek
švagr Karel Čapek

Josef Palivec (7. října 1886 Švabín, dnes součást Zbiroha30. ledna 1975 Praha) byl československý diplomat, český básník, esejista, překladatel z francouzštiny, španělštiny a angličtiny (Paul Valéry, Stéphane Mallarmé, Luis de Góngora y Argote, Samuel Taylor Coleridge).

Život

Josef Palivec studoval v Rokycanech, Plzni a Praze. Půl roku dělal písaře Jaroslavu Vrchlickému, působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl těžce raněn na srbské frontě. Po externím studiu maturoval roku 1918 na vinohradském reálném gymnáziu. V roce 1919 byl ministerstvem zahraničí vyslán do Ženevy a pak až do roku 1930 pracoval v Paříži. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci ČSR.[1] Rytíř Řádu čestné legie (1928).

Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1934 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv. Za okupace působil na ministerstvu školství, byl zapojen do protifašistického odboje. V lednu 1945 uvězněn, po osvobození krátce na ministerstvu zahraničí. V prosinci 1949 byl Josef Palivec zatčen a o dva roky později odsouzen za posílání informací do zahraničí, vězněn do roku 1959. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen.

Překládal z francouzštiny Paula Valéryho, a také Coleridge a Góngoru a též české básníky do francouzštiny, psal vlastní poezii a prózu. V roce 1992 byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.

Citát

V životě měl jsem hromadu dobrých známých, dost kamarádů, ale jen tři životní přátele. Poslední a nejstarší z nich byl básník Josef Palivec… Ještě před válkou napsal knihu uhrančivě krásných veršů a přeložil Valéryho básně. Jeho překlady jsou téměř tak dokonalé jako originál. Říkám-li téměř, pak to, co jim chybí, je rozdíl mezi francouzštinou a češtinou. Čeština je přece jen zcela jiná řeč. Ale překladům to příliš nevadí.
— Jaroslav Seifert[2]

Spisy

Básně

  • Pečetní prsten, 1941
  • Naslouchání, 1942
  • Síta, 1943 – obsahuje předešlé dvě sbírky a báseň Spáč

Souborné vydání

Odkazy

Reference

  1. Josef Palivec, in: Slovník české literatury po roce 1945
  2. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 495

Literatura

Externí odkazy